Přitom je nad slunce jasnější, že pokud by veřejnoprávní televize a rozhlas byly placené ze státní kasy, automaticky by se ocitly "na výplatní pásce" a na nějakou nezávislost by mohly zapomenout. Koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Naopak, míru závislosti by zvýšilo opatření, kdyby se poplatky a tudíž i platby zvyšovaly úměrně inflaci, tedy jakkoli, ale bez vlivu politických zájmů.

Úplně stranou stojí otázka kontroly hospodárnosti veřejnoprávních sdělovacích prostředků. To je složitá otázka. Škůdcovská role odborů v České televizi je dobře známá i široké veřejnosti. Tyto odbory svou vyděračskou taktikou uměle drží personální nadstavy v podniku a vedení nemůže proti tomu prakticky nic dělat. Každý soukromý podnik by se už dávno položil, kdyby měl fungovat podle těchto principů. Tenhle problém ovšem nesouvisí se zdrojem peněz, je to problém mrhání penězi. Až vás jednou nějací ufoni teleportují do budovy bez oken a vy půjdete chodbou a budete tam potkávat lidi mrtvého pohledu, vláčně se pohybující z kuřárny do kantýny a zpět, s největší pravděpodobností vás ti ufoni vrazili na Kavčí hory, do budovy České televize. Pokud ale se změní systém financování, toto se prohloubí, toto se ještě zhorší.
Za potlesku veřejnosti, která se bude v poměru 3,4 : 1 radovat z toho, že "kouká zadarmo".