Velmi správně v něm poukázal na skutečnost, že premiér Putin je mnohem nebezpečnější, než býval Boris Jelcin. Připomněl, jak na jeho žádost koncem devadesátých let veřejně prohlásil tehdejší ruský prezident Boris Jelcin, že vstup České republiky do NATO je jen na nás. Putin by tohle podle Havla nikdy neřekl. To má Havel samozřejmě pravdu. Připomeňme si groteskní hru, kterou Putinovo Rusko rozehrálo kolem "radaru v Brdech". Nešlo o nic jiného, než o potvrzení sféry vlivu. Opilec Jelcin, ať byl jaký byl, nechal tento hlavní zájem všech ruských carů stranou, kdežto Putin v něm horlivě pokračuje. Havel to citlivě vnímá a je velmi dobře, že svoje pocity Západu tlumočí. Pro Západ je Rusko pořád ještě něco divného a nečitelného a vzdáleného a aby měl Západ klid, často mu přičítá lepší úmysly, než jaké Rusko ve skutečnosti má.

V tomto ohledu sehrává Havel už tradičně pozitivní roli. Diskutabilní jsou - zase už tradičně - jeho názory na vnitřní politiku. "Velká část společnosti je stále ještě deprimovaná minulostí," řekl například. Jistě má pravdu, jenže právě jeho osobními zájmy vedený vztah k minulosti přispěl k mnohým frustracím, jimiž naše společnost trpí. Jeho teze, že bídu oněch čtyřiceti let nezavinili komunisté, ale obyvatelstvo, které si nechalo komunisty líbit, vyústila do situace, kdy zločinná politická strana nebyla zakázána, je legální a volí ji jeden volič z pěti. Nad tím je teď po dvaceti letech pozdě lkát, je to prostě realita. Dobře ale připomenout, že právě on k ní přispěl. To ale jen na okraj jednoho interview, které navíc známe jen zprostředkovaně. Sumárně vzato ale Havel patří k lidem, kteří naši republiku ve světě reprezentují důstojně a jsou respektováni.