V pátek se v třetině volebních okrsků otevřou dveře pro voliče ochotné hlasovat pro kandidáta do senátu. Moc jich nebude, bývá to kolem patnácti procent. Je to škoda, protože nezájem má vliv na složení druhé komory parlamentu. Odpovídá spíš tomu, čemu se hloupě říká pražská kavárna než tomu, čemu se hloupě říká spodních deset miliónů. Čistě teoreticky má taková komora smysl ve vícestátních útvarech, jako jsou USA. V Evropské unii (není to stát, bohdá nebude, ale určité funkce má) supluje tuto roli Evropská rada, vybavená právem veta. Absolutní nezbytnost.

Zpět k volbám do senátu. Letošní volby přitahují pozornost kuriozitou: v Jihlavě nasadil veškerou svoji autoritu Andrej Babiš. Vynaložil veškeré své koblihy a skákací hrady a své Havlíčky a Schillerové, aby protlačil do senátu Janu Nagyovou a porazil Miloše Vystrčila, nešťastníka, kterého dotlačil osud do čela občany odmítané instituce. Chudák paní Nagyová, vláčená po soudech, se stala bojovou fanglí Andreje Babiše.

Hlavní Babišův protivník je logicky Petr Fiala. Rozumně se hodil marod, aby se nemusel toho nesmyslu účastnit. Jihlava, při vší úctě k tomuto krásnému městu (a bude ještě krásnější, až konečně zbourají oplzlý obchodní dům na historickém náměstí) je nedůstojné hřiště pro první ligu. Ve dnech, kdy vznikla nová politická síla usilující o zvrat o sto osmdesát stupňů, o odklon od západní orientace ve prospěch servility k ruskému Východu, v této době bychom se například zajímali, jak se k věci staví předseda politické strany s největšími preferencemi a nejpočetnějším zastoupením v poslanecké sněmovně. Také chce opustit NATO? Také se chce vyvázat z jednotného postoje Evropské unie vůči gangsterovi, která po pětasedmdesáti letech vytáhl proti svobodnému světu atomovou pumu? To nevíme. Babiš se k tomu nevyjadřuje. Mlčí. Místo aby zaujal zásadní poiltické stanovisko ve vypjaté době, fechtuje za chudáka paní, která za něho nasazovala krk, když chtěl on, miliardář, urvat uprděných padesát miliónů dotací na své Čapí hnízdo, a dnes za něho nasazuje krk u soudu.

Pohrdáníhodná podívaná na člověka bez názoru přisátého očima na měřítko okamžitých nálad.

Až se jednou budou psát dějiny českého politického bizáru, tento případ bude mít svoji kapitolu, i kdyby se ten spis měl sestavovat za sto let.