Nikdo příčetný si nemůže myslet, že čerstvě vyhlášené sankce přimějí Putina, aby se stáhl z okupovaných území Ukrajiny. Jeho další postup záleží na libovůli. Program nastínil jasně, naposledy v pondělí: Ukrajina je umělý produkt vymyšlený Vladimírem Leninem bez legitimního nároku na existenci. 

Co na tom, že i oficiálně existuje sto let – s různými peripetiemi a změnou území. Který evropský stát ale nezažil v turbulentním dvacátém století krkolomné peripetie, ten náš zažil patero státních zřízení!

Neznamená to, že sankce nemají smysl. Je to zásadní výraz nesouhlasu s politikou, která neblaze rezonuje s tím, co známe ze třicátých a čtyřicátých let. U sankcí to nesmí zůstat.

Je třeba udělat nikoli krok za Putinem, nýbrž krok před Putinem. Další na ráně jsou logicky pobaltské republiky. Tyto členské státy NATO je třeba vojensky posílit účinnými obrannými systémy, zejména protitankovými a protiletadlovými. Jenom vidina ohnivého pekla Putina od agrese do Pobaltí odradí.Pokud to neuděláme, není nám pomoci.

Dovolím si zopakovat, co jsem tu napsal před čtyřmi lety při příležitosti nástupu generála Opaty do funkce náčelníka generálního štábu, neměnil bych dnes ani řádek:

Rusko je obr velikostí, mrzák ekonomickým výkonem, neschopný nabídnout cokoli kromě surovin a zbraní. Všechny jeho pokusy, od dob Petra I., stát se součástí evropské rodiny jako rovný s rovným, ztroskotaly. Rusko se dobrovolně uzavírá do izolace a svoji bezpečnost se snaží zajistit ovládnutím blízkého okolí. Paradoxně – povedlo se mu to na Ukrajině. Tato země svými parametry srovnávaná s Francií je ochromená, rozvrácená a nějaký vstup do EU a do NATO je pro ni nedosažitelný sen. Což je přesně to, oč Rusku jde.

Další oblast v hledáčku je Pobaltí. Proto je tak důležité posilovat přítomnost NATO v této oblasti. Stačilo by málo, stačilo by vyvolat dojem, že EU je vůči Pobaltí vlažná a NATO lhostejné, a už by se tam začaly dít věci.

Naše země v bezprostředním ohrožení není. Nicméně tlak ze strany Ruska je zjevný. Na Hradě sedí očividný nastrčenec, poslušná převodová páka. Jeho televizní vystoupení lze v jedné krajnosti chápat jako naprostou nezodpovědnost, diskvalifikující pro výkon funkce hlavy státu, v druhé jako čistou vlastizradu. Rusové sázejí na hybridní válku, zvláště pak na propagandistické působení.

Míněno televizní vystoupení před čtyřmi lety,nikoli to poslední skrze Ovčáčka komunikované, z něhož vyplývá že „za to můžou všichni“.

Co dál?

Obranu Pobaltí musí posílit celé NATO společně. My se musíme připravit na propagandistickou válku. S velkou nedůvěrou je třeba čekat vystoupení Miloše Zemana na chystaném zasedání NATO, jehož se zúčastní on line. Naplňuje se zde to, před čím jsem opakovaně varoval, že antivax hnutí se stane nosičem dalších antagonismů. Stačí se podívat na facebook organizace Chcípl pes a uvidíme, odkud vítr vane. Selanka končí, ohrožení roste, je to jako ve třicátých létech. Jestli i tentokrát naletíme, nebude to náhoda a bude jasné, že si ten osud zasloužíme.

Dějiny pokračují (doplněk z rána 24.2.)

Přiznám, že jsem si po dopsání úvodníku nebyl včera večer jist, zdali není přehnaný a alarmistický. Byla tu ještě naděje, že vpád do okupovaných území (Rusové už tam byli před tím) je pro Putina dostatečné vycenění zubů, aby odradil Západ od zapojení Ukrajiny do NATO (což neměl Západ nikdy reálně v úmyslu). Situace se v noci změnila, teď už jde o skutečnou agresi hitlerovského typu, tezi o „konci dějin“ můžeme definitivně spláchnout do záchodu. I kdyby nebylo nereálného „pozvání do NATO“ v roce 2008, Putinovo Rusko by zaútočilo stejně. Ukrajina se provinila tím, že chce jít vlastní cestou a odmítá být ruským otrokem.

Nic jiného ale Rusové neuznávají, sami jsme to zakoušeli po čtyřicet let. Takže ano, „demilitarzací a denacifikací“ Ukrajiny to nekončí. Dějiny pokračují a v dějinách není případ, že by se agresor zastavil jen tak samovolně, sám od sebe. Sankce nepomohou. Je třeba Putinovo Rusko  vyloučit ze svazku civilizovaných států, vyloučit a izolovat. Ukrajině to nepomůže, té nepomůže už nic. Vyloučení ale Putina může zastavit.

Zeman se postavil proti agresi

Ve svém dopoledním vystoupení k národu prezident Miloš Zeman tvrdě odsoudil Putinovu agresi proti Ukrajině. Pokužil mimořádně silných slov, citujme:

Před několika dny jsem řekl, že Rusové nejsou blázni a že na Ukrajinu nezaútočí, přiznávám, že jsem se mýlil. Iracionální rozhodnutí vedení Ruské federace způsobí výrazné škody samotnému ruskému státu. Domnívám se, že je na čase sáhnout k daleko tvrdším sankcím, než byly původně plánovány a mám tím na mysli především sankci v oblasti tzv. SWIFTu, což je mezinárodní bankovní síť, která by znamenala vyřazení Ruské federace z platebního styku. /.../ Šílence je zapotřebí izolovat a nebránit se vůči němu pouze slovy, ale také konkrétními opatřeními.

Prezidentova slova mají velkou váhu už proto, že v minulosti projevoval vůči ruské politice nadstandardní porozumění. Netřeba mu předhazovat, co říkal dříve a jak jednal. Nastal přelom a prezident zaujal pevné stanovisko zcela v souladu s vážností situace. Shodně s premiérem Petrem Fialou jako předsedou vlády jedná v zájmu republiky v těžké chvíli, kdy po desetiletích klidu nastalo bezpříkladné ohrožení - očividně z vůle jedince, který se ocitl zcela mimo realitu.