Generál Aleš Opata vystřídal ve funkci náčelníka generálního štábu generála Josefa Bečváře. Jeho jmenování se setkalo se všeobecným souhlasem.

Generál Opata je uznáván jako zkušený voják s přesnou představou dalšího rozvoje naší armády. Prosazuje rozvoj pozemních sil a podporuje nábor dalších vojáků. Důraz klade na naše spojenecké závazky, především v rámci NATO. V souvislosti s nimi se zmínil i o eventuálních hrozbách a mezi ně zahrnul i hrozbu z Ruska.

O ruské hrozbě se mluví často, možná až příliš často. Mechanickým opakováním floskulí se ztrácí obsah. Možná že právě teď, při příležitosti personální změny na armádní špičce, je dobře o ruské hrozbě a její podstatě přemýšlet.

Představa masového tankového blitzkriegu je nereálná – pryč jsou ty slavné plány, nacvičované i naší armádou, kdy po „drtivém raketojaderném úderu“ se pohnou obrněné masy a za pět dnů stanou na březích Rýna. Nicméně ani za Brežněva se tažení k Rýnu nekonalo a válečnická rétorika sloužila především k upevnění represivního režimu.

Což je důležitý moment, nezbytný k pochopení věci: tak to funguje dodnes. Rusko je obr velikostí, mrzák ekonomickým výkonem, neschopný nabídnout cokoli kromě surovin a zbraní. Všechny jeho pokusy, od dob Petra I., stát se součástí evropské rodiny jako rovný s rovným, ztroskotaly. Rusko se dobrovolně uzavírá do izolace a svoji bezpečnost se snaží zajistit ovládnutím blízkého okolí. Paradoxně – povedlo se mu to na Ukrajině. Tato země svými parametry srovnávaná s Francií je ochromená, rozvrácená a nějaký vstup do EU a do NATO je pro ni nedosažitelný sen. Což je přesně to, oč Rusku jde.

Další oblast v hledáčku je Pobaltí. Proto je tak důležité posilovat přítomnost NATO v této oblasti. Stačilo by málo, stačilo by vyvolat dojem, že EU je vůči Pobaltí vlažná a NATO lhostejné, a už by se tam začaly dít věci.

Naše země v bezprostředním ohrožení není. Nicméně tlak ze strany Ruska je zjevný. Na Hradě sedí očividný nastrčenec, poslušná převodová páka. Jeho televizní vystoupení lze v jedné krajnosti chápat jako naprostou nezodpovědnost, diskvalifikující pro výkon funkce hlavy státu, v druhé jako čistou vlastizradu.  Rusové sázejí na hybridní válku, zvláště pak na propagandistické působení. Mají svoje weby typu Sputnik, ale hlavně mají kromě svého člověka na Hradě svoji českou  komunistickou stranu, pátou kolonu v zemi. Ta se vinou politické idiocie demokratických sil dostala navzdory bezpříkladné volební prohře nejblíž k pákám moci od listopadu 1989. Když si v těchto dnech pustíte rozhlas a mluví se tam o bezpečnostních otázkách, máte velkou šanci poslechnout rudoprávní žvásty v duchu sedmdesátých let nějakého toho soudruha Skály nebo jiného propagandisty. To prosím není hybridní válka. To je povinnost veřejnoprávního média poskytnout prostor parlamentní straně. Nedůvěra vůči politickým a obranným strukturám roste i bez Sputniků.

Nehrozí nebezpečí, že nás Rusové znovu oblaží svými tanky. Ale ten vliv na vnitropolitické dění, ten mají. A čím déle potrvá tahanice kolem sestavování vlády, tím bude silnější.

Proti tomu ale generál Opata s celou svou armádou nezmůže zhola nic.