Návrh Evropské komise zařadit jádro mezi čisté energetické zdroje dává naději, že racionalita se z uvažování bruselské věrchušky ještě zcela nevytratila. Neznamená to ovšem, že zcela padl lunatický projekt energeticky živit veškerý evropský průmysl, dopravu a domácnosti vrtulemi a čínskými solárními poli. 

Není to rozhodnutí, je to úder gongu k zápasu o to, jak to dopadne – a jak dopadne celá Evropská unie. Do ringu okamžitě nastoupili Rakušané a Němci. Za absolutně špatné rozhodnutí to označila rakouská ministryně Leonore Gewessler a s ní si notovala německá ministryně Steffi Lemke za Zelené.

Zdaleka není jasné, jak zápas dopadne. Hlavní argument antijaderné lobby je v ekonomické nevýhodnosti. Ta ovšem je do značné míry zaviněna desítkami let bojkotu rozvoje jaderné energetiky. Kdyby měla podporu, jakou si zaslouží, už dávno by byly v provozu elektrárny typu, o jakých se teprve uvažuje, a o flotilu parníků by byla vepředu technologie sekundárního využití takzvaného vyhořelého paliva: to ve skutečnosti vyhořelé není, je pouze částečně energeticky vyčerpané s ohledem na aktuální technickou úroveň.

Chcete příměr? Rozhodnutí Evropské komise je jen malé uvolnění brzdy, kdežto k pořádné akceleraci potřebujete přidat plyn. K tomu ani zdaleka nedošlo, ztratili jsme třicet, možná padesát let vývoje. To se hned tak nedožene. Určitým akceleračním vlivem může být energetická katastrofa, která se spolu se Zeleným údělem na Evropu valí. Činorodost Evropy není mrtvá, je pouze udušená dekou anticivilizačního fanatismu, která ji tíží. Oživení může být udivujícím způsobem rychlé a krize k tomu může dopomoci. Až se ulicemi budou valit rozzuřené davy vymrzlých lidí, dámy jako Gewessler a Lemke se budou koukat co nejrychleji někam zašít.

Slůvko závěrem, zatím jsme na tom tak, že proponovaný příspěvek Evropy k ozdravení světového klimatu spočívá v umrtvení a zchudnutí kontinentu. Řešení ale je v moderních technologiích a v nabídce hi-tech řešení, mimo jiné i v energetice. Jaderná energetika není jediná, ale je relativně dobře známá, ta cesta je prošlapaná. Další perspektivou je – po desítky let málo podporovaná – technologie termonukleární reakce. O „fúzním paprsku naděje“ výborně psal v minulém čísle NP František Mrož Novotný, čtěte zde.