Jan Hamáček nyní sází vše na to, že až se Miloš Zeman potká s Miroslavem Pochem, vše se vyjasní. Možnosti jsou dvě. Buď je Jan Hamáček naprosto mimo a mentálně je na úrovní třetí obecné, když věří, že Zeman racionálně uvažuje a opravdu si myslí, že Miroslav Poche v roli ministra zahraničí otevře hranice migrantům a zaplaví Polabí podporychtivými Somálci, anebo hraje o čas a myslí si, že se to nějak vyřeší a kdo ví, jak to všechno dopadne. 

Skutečnost je taková, že nenávistný a mstivý stařec na Hradě hraje svoji šílenou hru na majitele státu a vychutnává si všechny, kdo se mu postavili. Což mu umožnila ta velká část našich voličů, kteří věřili a jistě že mnozí věří, že je to moudrý muž chránící naše národní zájmy.

Odbočkou ve stylu „oni si to vyříkají“ odsunul Hamáček podstatu věci: chce být hadrem, nebo nechce? Andrej Babiš zřetelně voli první variantu a svým okamžitým podvolením přitakal všem, kdo ho podezírají z prvoplánové touze po moci za každou cenu. Vtip je v tom, že „oni si to nevyříkají“ a Zeman bude trvat na tom, aby se sociální demokracie ocitla v nejnižším stavu podřízenosti.

Teď přijde to důležité:

Kdo to bude takto vnímat? Nevoliči sociální demokracie s velkou pravděpodobností. Těm bude jasné, že si Hamáček kope hrob a že je to cesta do pekel a že se podřizuje Babišovi a Zemanovi a Filipovi. Ale co voliči sociální demokracie? Jak se k věci postaví? Pan Zimola už dal najevo svoji pozici, že jeden Poche nezapoche, hlavní věc je služba vlasti. A ti komunisté jsou taky kamarádi, kteří nechtějí, aby Polabí zaplavili Somálci. Do sociálního demokrata nevidíš. Spousta jich utekla k Babišovi, druhá spousta k Okamurovi.

Zázraky se dějí, Kristus taky chodil po vodě. Třeba se voliči vrátí po nahrbeném hřbetě Jana Hamáčka.

Hrdina Macron

PR oddělení prezidentské kanceláře pokládalo za potřebné zveřejnit v současné době hroucení evropských struktur příhodu nápadně připomínající čítankové vyprávěnky z dob Rakouska-Uherska.

Děj komprimovaný na významové minimum: v Paříži, slavnost, drzý chlapec osloví Macrona: „Jak se vede, Manu?“

Prezident vece: „Říkej mi pane prezidente a dobře se uč, a snaž se uživit.“

Napravený drzý chlapec: „Ano, pane prezidente.“

Píšeme rok 2018. V čítance to není, nové vydání se chystá.