Zajímavý tah udělal bývalý modrý ministr financí Vlastimil Tlustý, který namítá, že plán není ani polovičatý, on je podle něho desetinový. Hraje roli zlého muže a to při daném rozložení sil ve sněmovně může vládě pomoci za situace, kdy záleží na jednom nebo dvou hlasech.

Reforma je to složitá a kolem jednotlivých položek se jistě rozpoutá bitva nebo přinejmenším živá diskuse (což je totéž, jenomže se tomu jinak říká). Veřejnost bude asi zvědavá na to, zdali se opravdu podaří zmrazit platy ústavních činitelů (omlouvám se za užití slova veřejnost). Ovšem ty největší debaty nastanou nad výplatními páskami. Doposud jsme slyšeli takové ty hlasy, že pokud reforma projde, lidé s nízkými platy dostanou přidáno. Pak by vláda měla vyhráno, pokud to bude takto fungovat. Jestli ale lidi dostanou míň a ekonomický růst se zastaví, pak bude mít ODS vystaráno o problémy... pokud to ve zdraví přežije. O to je tento krok odvážnější: ODS riskuje doslova existenci v projektu, který se příznivě projeví - pokud vůbec - spíš v dlouhodobém než krátkodobém úseku.

Ještě dodám: Paroubka charakterizuje siláctví, nikoli odvaha. On ví, co by měl dělat, aby se připodobnil Blairovi, který se zubí na jeho, Paroubkově, tlustoknize. Jenže Paroubek nemá odvahu na to, aby to udělal. Zmůže se jen na tlusté řeči a silácká gesta - s očima přilepenýma na výsledky výzkumů veřejného mínění.