17. listopad pro každého
Není to svátek ledajaký. Nedávno jsme sledovali události kolem 28. října. Včera odpoledne jsme si o 28. říjnu doma povídali. Shodli jsme se, že je to svátek významný, jistě úctyhodný, nicméně jsme se shodli, že je nám jaksi akademicky vzdálený.
Zato 17. listopad znamenal zásadní převrat v našich životech a jak jednou moje žena hezky řekla, máme tu výhodu oproti dnešní mladé generaci, že si nikdy nepřestaneme té změny vážit.
Myslel jsem na to, když jsem procházel Národní třídou. Na ten den bylo jen v Praze ohlášeno na třicet všelijakých akcí politického charakteru. Na Národní se ale především slavilo. Mimoděk jsem zaslechl, jak jeden pán vyprávěl svému chlapečkovi, kdo byl Václav Havel a co se vlastně tady na Národní stalo. Chlapeček z toho asi moc moudrý nebyl, ale třeba si něco odnese. Bylo to tam hodně rodinné, příjemné, sváteční a dobře, že tak.
Jistě padne hodně slov o rozdělené společnosti. Když něco je, rád si kladu otázku, jaké by to bylo, kdyby to nebylo. Představme si, že by ten 17. listopad nebyl laděný v třiceti tónech, ale jenom v jednom. Nebylo by to trochu pitomé?
