Vyšli jsme od Klukovic, pak dolů a podél trati a Dalejského potoka. Viděli jsme krásnou přírodu, skály, jezírko se dvěma labutěmi a také továrny. Ta z konce XIX. století je stále opuštěná a na svou rehabilitaci stále čeká, menší funkcionalistický objekt býv. továrny Hydroxygen od známého pražského architekta Františka Alberta Libry (mj. autor dalších významných pražských industriálních staveb - např. Edisonovy transformační stanice v Jeruzalémské na Novém Městě a továrny AGA v Kolbenově ulici ve Vysočanech) z let 1937-42 je perfektně opravená. Možná na tom mám i trochu zásluhu, protože jsem kdysi na bídný stav této zajímavé architektury upozorňoval a navrhl její ochranu. Konečně hlouběji v údolí je ještě další továrna, možná kdysi spojená s podzemními prostorami, které tu za války vybudovali Němci – možná ví někdo z vás víc. Dnes je to vojenský prostor.

Hned naproti je hlubočepské nádraží, vypadá značně omšele, ale stále ještě je funkční, i když dvě ze tří kolejí zmizely. Je to ale takové nádraží kouzelníka Zababy, jestli víte, koho mám na mysli (automatický opravník mi, jak vidím, udělal ze Zababy kouzelníka Zábavu, zřejmě nezná pohádky :-)).

Vlastní staré Hlubčepy mají stále atmosféru vesničky, částečně vestavěné do lomu. Přibyly nové stavby, některé snad trochu nepatřičně exkluzivní do tohoto zapomenutého koutu metropole. Jsou tu i příjemné hospody. A taky krásné viadukty pražského Semmeringu. Údolí lze projít pěšky, projet vlakem, na kole, ale také na kolečkových bruslích, asfaltka je celkem kvalitní. Psí vycházku do tohoto kouta metropole pořádat nebudu, ale jako téma na jarní výlet vřele doporučuji. Zato bychom se mohli podívat, co nového se odehrává ve starém Karlíně, takže v sobotu bude Psí vycházka po bývalém Rohanském ostrově, sraz v 10 hodin před hlavním vstupem do hotelu Hilton (dříve Atrium), akce se uskuteční jen pokud nebude pršet.