Na této stránce Orientace Lidových novin jsem během sedmi let představil desítky zajímavých staveb z domova i ze světa. O jedné jsem však dosud nepsal, ač patří k těm na našem území nejvýznamnějším. Dnes se to pokusím napravit a seznámit čtenáře s mimořádnou knihou, která o ní referuje.

Vilu pro manžele Tugendhatovy v Brně navrhl jeden z nejvýznamnějších architektů XX. století Ludwig Mies van der Rohe (1886 Cáchy – 1969 Chicago) na přelomu dvacátých let. Shodou okolností ve stejné době vznikly i další klíčové stavby na našem území od světoběžníka a brněnského rodáka Adolfa Loose (Müllerova vila v Praze-Střešovicích), Berlíňana Bruna Paula (dosud u nás ne zcela doceněný Traubův rodinný dům tamtéž), Němce Heinricha Lauterbacha (Háskova vila v Jablonci nad Nisou) a Slovince Jožeho Plečnika (kostel Nejsvětějšího Srdce Páně na pražských Vinohradech). Všechny jsou zmiňovány v encyklopediích moderní světové architektury, ale ta Miesova rozhodně nejčastěji. Její autor totiž vytvořil prototyp exkluzívního moderního bydlení budoucnosti, který otevřel nové cesty. Unikátní konstrukce, noblesní materiály, velkorysé, byť minimalistické dispoziční řešení, dokonalé propojení domu a zahrady i supermoderní technické vybavení fascinovaly už v době vzniku, ale fascinují vlastně i dnes, tedy více než osmdesát let po dokončení. Dům konečně prošel důkladnou a kvalitní rekonstrukcí a dnes jej můžete navštívit, pokud se ovšem několik měsíců předem zaregistrujete, protože zájem o prohlídku je enormní. Neznám jediného významného světového architekta, který by netoužil stavbu navštívit, a totéž ostatně platí i pro každého projektanta či teoretika moderního umění i studenty oboru.

Ovšem, Tugendhatův dům nebyl zpočátku přijímán bez výhrad a jak je asi pro tuto zemi symptomatické, měl i mezi experty řadu nepřátel – a to jak mezi levicovými avantgardisty v čele s doktrinářem Karlem Teigem, kteří mu vytýkali přílišnou exkluzivitu a odmítli dokonce tuto vlajkovou loď funkcionalismu představit na stránkách svých odborných revuí, tak i mezi konzervativními kruhy, které dávaly přednost stavbám v neoklasicistním nebo neobarokním pojetí. Je paradoxem, že rezidence Otta Petschka v ulici Ronalda Reagana Praze-Bubenči (arch. Max Spielmann) ze stejné doby má obdobné technické finesy, jako jsou obří okna, jež se dala zasunout do podlahy, nebo klimatizaci, ale architektonicky jsou to dva různé světy.

O vile Tugendhat, zařazené do prestižního seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, vyšlo u nás během posledních let více knih, než o jakékoli jiné moderní stavbě na našem území (a to nechám stranou beletrii inspirovanou touto kultovní stavbou). Nyní vychází další z pera renomovaných brněnských architektů Petra Pelčáka a Ivana Wahly, doplněná statí historika umění Miroslava Ambroze. Knížka podélného formátu, který horizontálním liniím vily sluší, je doplněna kolekcí původních fotografií Rudolfa de Sandala, autora jedinečných černobílých fotografií československých funkcionalistických staveb. Tento dnes již nepříliš známý autor působil v Brně a Praze, v roce 1940 odešel do Berlína, kde se jeho stopy ztrácejí. Jeho snímky Tugendhatu jsou dle mého názoru nedostižné. Ač nepracuje s barvou, dokonale vystihuje charakter stavby, jejích prostorů i detailů. Ze snímků jasně cítíme charakter jednotlivých materiálů, ať už jde o omítky, chromované kapotování ocelových sloupů, onyxovou stěnu a další materiály. Jeho fotografie jsou prostě stejně dokonalé jako sama architektura. Navíc dokumentují proces výstavby i původní atmosféru domu po dokončení. Autoři doplňují publikaci rovněž o plánovou dokumentaci celku i jednotlivých detailů, soudobé zaměření a velmi podrobný komentář k celému procesu vzniku stavby. Představují osobnost tvůrce a jeho předchozí dílo, které od svých počátků až k barcelonskému pavilonu Německa na světové výstavě 1929 přirozeně směřuje ke svému vrcholu v Brně. Zkrátka vytvářejí celistvý obraz stavby ve všech souvislostech od celku po detail. Dokumentují také její reflexi v dobové literatuře, která se výrazně liší od chladného přijetí na domácí scéně. Nechybí ani barevná dokumentace současného stavu na citlivých a záměrně neefektních snímcích Davida Židlického. Ostatně je příznačné, že na obálce knihy není snímek vily, ale detail Miesova půdorysného výkresu. Práce je určena především odborníkům, ale i zájemcům o moderní architekturu a dílo projektanta, který vytvořil sérii významných staveb jak v rodném Německu, tak i v USA, kde úspěšně působil po vynuceném odchodu z vlasti až do své smrti.

Mies van der Rohe Vila Tugendhat v Brně. Vydal spolek Obecní dům v Brně v roce 2016. Grafická úprava autoři a Milena Havlíčková. ISBN 978-80-904806-2-9

Foto z výše uvedené knihy Rudolf de Sandalo a David Židlický
LN, 17. 9. 2016