16.9.2019 | Svátek má Ludmila


VZPOMÍNKA: Stěhování (1)

14.7.2018

Celý svůj život jsem miloval dobrodružství, však i proto jsem se ocitl zde v Austrálii. Já jsem se nikdy nebál změn, ale to bylo, když jsem byl mladý a neměl za nikoho zodpovědnost, jenom za sebe. Pořád jsem měnil nejen místa pobytu, ale i zaměstnání. A že jich bylo!

První džob jsem dostal v Sydney, kde jsem rozvážel ovoce a zeleninu po městě s panem Borským. Pak jsem dostal práci u Pongrass Brothers, ale dlouho jsem tam nevydržel a za čtrnáct dní už jsem pracoval v ACI glass factory a pak na stavbách jako nádeník. Docela se mi to líbilo, já měl fyzickou práci rád a peníze byly fajn. Na vánoce 1969 jsem s tím ale praštil a ještě s dvěma kamarády vyrazil dolovat safíry do Ebor, NSW.

Něco jsme vykutali, ale tahle práce byla moc těžká a nebezpečná, tak jsme jeli dál a dorazili do Darwinu. Zde jsem pracoval na experimentální vládní farmě nejprve jako nádeník, ale „vyšvihl“ se na jackaroo (tedy kovboje) a sháněl dobytek po širém okolí Humpty Doo. Také jsem tam poprvé narazil na Aborigince, které zaměstnával můj spolujezdec Peter Thompson. Z farmy jsem pak přešel zpět do Darwinu a pracoval v kuchyni u armády. Bylo to v Larrakiah barracks. Zde jsem poznal pár kluků z buše a dostal u nich práci v zeměměřičské družině (survey party), která vyměřovala silnici do národního parku Kakadu. Byla to tehdy divočina plná zvěře, především husích hejn (magpie geese) a stád vodních buvolů. Lovili jsme je, stříleli prasata a chytali ryby burramundi. Také jsme lovili krokodýly, ale jen pro kůži.

Tuhle partu skvělých kluků jsem opouštěl nerad, ale čeští kamarádi mi sehnali práci na Gove, kde firma Nabalco budovala nové město Nhulunbuy. Byl tam bauxit, spousta práce a výborné peníze. Zatímco v Sydney se výplaty pohybovaly kolem 90 dolarů za 14 dní, na Gove jsem bral 314 dolarů a neměl je za co utratit. Kromě alkoholu a poštovních známek se tam nedalo celkem nic jiného koupit... A zase, byla tam domorodá komunita na misii Yirrkala, kam jsme my bílí nesměli, ale já jsem se seznámil s polským misionářem, který na misii bydlel, a ten mě tam pozval. Jako jeden z mála jsem tam za ním mohl jezdit na víkendy. Ti domorodci mi tam dost učarovali a i s Yurraway Yunupingu jsem se potkal, jenže to ještě nebyl známý, ale jako jeden z mála uměl slušně anglicky a dalo se s ním mluvit.

To už jsem opustil firmu PDC, která stavěla malé třípatrové činžáky, a pracoval ve skladišti potravin jako řidič nákladního vozidla. Rozvážel jsem po Gove všechno možné, ba i ložní prádlo, které ve velké prádelně praly domorodé dívky z Yirrkala. Práce to byla namahavá, ale měla tu výhodu, že se pracovalo jen šest dní v týdnu. Ostatní džoby byly sedm dní v týdnu. Jenže jsem musel vstávat před čtvrtou a končil většinou kolem šesté večer. Nakonec jsem skončil v kuchyni, kde se pracovalo sice sedm dní v týdnu, ale jen deset hodin denně. Šetřil jsem si a když jsem měl čtrnáctidenní dovolenou v Darwinu, tak jsem se tam zamiloval do své budoucí ženy. Jelikož jsem ji nemohl dostat na Gove za sebou, praštil jsem s prací a odstěhoval se za ní zpět do Darwinu. Tam jsem získal práci jako manager transportu v Departmentu of Main Roads. Jenže jsem bral jen 51 dolarů za týden, a tak jsme s mou dívkou odjeli z Darwinu do Sydney. Vzali jsme se v Mullion Creek, okres Orange, ale bydleli v Sydney.

Pár týdnů jsem pracoval u stavitelské firmy jako nádeník, ale platili moc málo, a tak jsem si našel práci jako rovažeč chleba u firmy Soos, která byla v Rose Bay. Tam jsem vydržel pět let, to už jsme měli s mojí ženou tři děti... a také bydleli moc daleko od pekárny. Bydleli jsme v západní Sydney u Minchinbury, kde jsem si našel práci chemika v továrně na šumivá vína u firmy Penfolds. Byl jsem zodpovědný za kvalitu všech vín tam vyráběných.

Po třech letech jsem šel s mým anglickým švagrem do businessu s elektrickým materiálem, tzv. Electrical Wholesale. Po šesti letech jsem se spřáhl s českým kamarádem, který měl engraving obchod. Naučil mě gravírovat a já jeho zlatničinu, kterou mě naučil pan Trejbal, když jsem chodil s jeho dcerou ještě v roce 1969 v Sydney. Obchod nám šel dobře, ale po deseti letech jsme se rozešli a já se pak živil jako samostatný engraver u firmy John Warnes Trophies. Tam jsem vydělával velice slušné peníze, ale moje manželka chtěla ještě neco zažít (to už nám odrostly děti), a tak jsme se přesunuli do západní Austrálie do místa jménem Fitzroy Crossing. Tady jsem pracoval jako uklizeč ve škole, pak manažer kantýny a nakonec jako učitel angličtiny a matematiky pro dospělé domorodce.

Z Fitzroye jsme se přestěhovali na východní pobřeží státu NSW. Tady jsem pracoval jako developer a developoval ve Stuarts Point malinkou čtvrť o dvou ulicích, z nich jedna nese jméno Bohemia Court. Tedy Český Dvůr. Chtěl jsem tím uctít zemi, v které jsem se narodil. Také jsem zde postavil svůj dům jen za pomoci jednoho tesaře. Poté jsme se ženou zakoupili malou arkádu s několika obchody v Macksville, které jsme pronajímali až do úplného odchodu do důchodu v roce 2016.

No a teď, v sedmdesáti dvou letech, jsem se zbláznil a budeme se opět stěhovat. Kupujeme čtyřhektarovou farmu, ale co tam budu pěstovat, ještě nevím. Jen se mi hlavou honí otázka, proč to dělám. Jestli jsem si za ta léta nezvykl na neustálou změnu nebo jestli mne k tomu nutí od začátku má neposedná, dobrodružná povaha? A pocit, že jednou civilizace skončí a my bychom měli být někde, kde to bude možné přežít...

Dokončení příště.



Testujeme barefoot boty: Jsou opravdu pohodlné, nebo z nich bolí nohy?
Testujeme barefoot boty: Jsou opravdu pohodlné, nebo z nich bolí nohy?

Někteří je vnímají jako výstřelek pro alternativně založené maminky. Fyzioterapeuti zase prohlašují, že nic lepšího pro nohy neexistuje. My jsme se je rozhodli otestovat na dvou kolegyních z kanceláře a zjistit, kde je pravda.






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.