Web izraelské Ústřední volební komise ve čtvrtek 3. listopadu 2022. Čas 19:39 v Izraeli, 18:39 SEČ. Právě byly oznámeny neoficiální konečné výsledky voleb do 25. Knesetu. Ty oficiální dostane příští týden prezident Herzog.

Potvrdily to, co jsme už nějaký čas věděli. Triumf opozičního pravicového národně-náboženského tábora v čele se stranou Likud a jejím lídrem Benjaminem Netanjahuem. Likud jako jediná strana dostal víc než milion hlasů (1,115 mil). Druhá na pásce, strana Yeš Atid premiéra Yaira Lapida, jich měla zaokrouhleně o 268 tisíc méně.

Podívejme se na stručný přehled:

BLOK „NETANJAHU“

Likud … 23,41 % … 32 mandátů ve 120členném Knesetu

Náboženští sionisté … 10,83 % … 14

Ultraortodoxní Šas … 8,24 % … 11

Ultraortodoxní UTJ … 5,88 % … 7

Celkem mandátů … 64 – pohodlná nadpoloviční většina

BLOK „LAPID“ (dosavadní vládní koalice)

Yeš Atid … 17,78 % … 24 mandátů

Národní jednota … 9,08 % … 12

Yisrael Beiteinu … 4,49 % … 6

Arabský Raam … 4,07 % … 5

Labouristé … 3,69 % … 4

Celkem mandátů … 51 – jasná prohra

Arabská opoziční aliance Hadaš-Taal … 3,75% … 5

Ze stran nebo politiků, kteří působili ve 24. Knesetu, ba dokonce byli členy vlády, nepřekonaly volební práh 3,25 %

- strana Meretz … 3,16 %

- ministryně Ayelet Šakedová a její strana Židovský domov ...1,19 %

- arabská strana Balad .. 2,9 %

Zatímco Netanjahu byl v předvolebním čase úspěšný, neboť se mu podařilo smířit dvě frakce v Náboženské sionistické straně, personálně viděno Smotriče a Ben Gvira (oba se dostali do sporu, Ben Gvirova frakce chtěla kandidovat samostatně, ale Netanjahu oba nakonec přesvědčil, aby se usmířili a šli do voleb pod společnou kandidátkou), premiéru Lapidovi se nepodařilo dosáhnout společné kandidátky na levici mezi Labouristy a partají Meretz. Proti byla šéfka labouristů Michaeliová; takovéto spojení nepovažovala za přínosné. S největší pravděpodobností se zmýlila: labouristé se dostali do Knesetu jen tak tak (3,69 %), Meretz zůstává vně parlamentu, poprvé od svého vzniku v roce 1992.

„Majstrštyk“ se podařil nacionalistické antisionistické arabské straně Balad. Ta se těsně před odevzdáním kandidátních listin oddělila od dosud trojčlenné arabské aliance Společná listina a rozhodla se jít do boje o parlament samostatně. Doplatila na to. Zatímco nyní již dvoučlenná aliance Společná kandidátka (partaje Hadaš a Taal) bude mít v Knesetu 5 křesel, Balad totálně propadl a do sněmovny se poprvé od svého vzniku v roce 1995 nedostal. Dost možná vlastním krátkozrakým úsudkem.

Pro úplnost připomeňme hořký konec nynější politické kariéry úřadující ministryně vnitřních věcí Ayelet Šakedové. Ta stála v čele pravicové partaje Yamina a v září se rozhodla připojit i s Yaminou ke straně Židovský domov. Ačkoli se stala jedničkou na kandidátce, nebo možná právě proto, kdo ví?, tato kalkulace jí nevyšla a zažila trpkou prohru. S 1,19 % hlasů zůstala hluboko mezi outsidery.

PRŮZKUMY

Kdo sledoval izraelskou předvolební kampaň, byl opakovaně konfrontován s názorem, že tamní výzkumy preferencí nejsou příliš spolehlivé (“jsou tradičně nespolehlivé“). Dnes můžeme porovnat. Podíváme-li se na sadu posledních průzkumů z období od 26. do 28. října zjistíme, nakolik byly či nebyly přesné

STRANA … PRŮZKUM … SKUTEČNOST … HODNOCENÍ

Likud … 30 až 34 mandátů … 32 … OK

Yeš Atid … 23 až 27 … 24 … OK

Naboženstí sionisté … 12 až 15 … 14 … OK

Národní jednota … 10 až 13 … 12 … OK

Šas … 8 až 9 … 11 … špatný výsledek

UTJ … 6 až 7 … 7 … OK

Yisrael Beiteinu … 5 až 6 … 6 … OK

Labouristé … 4 až 6 … 4 … OK

Společná kandidátka … 4 … 5 … OK

Raam … 4 … 5 … OK

Meretz … 4 až 5 … 0 … špatný výsledek

Balad … 0 … 0 … OK

Židovský domov … 0 … 0 … OK

Z 13 stran pouze u dvou se průzkumy zcela nebo hodně mýlily, což není zase tak špatné vysvědčení.

POHLED Z JERUZALÉMA

Kostky jsou tedy vrženy, ke slovu přicházejí komentátoři a analytici. Dovolím si nabídnout to podstatné z úvodníku na serveru izraelských novin The Jerusalem Post „Israel voted for Netanyahu, Ben-Gvir. Let them govern“ (Izrael volil Netanjahua a Ben Gvira. Ať vládnou), který vyšel 3. listopadu.

V textu čteme: Izrael šel v úterý k volbám a učinil jasné rozhodnutí - Benjamin Netanjahu. Země ho chce zpátky jako šéfa jasně pravicové a náboženské vlády. Národ se vyjádřil a je zapotřebí ctít jeho rozhodnutí. Co to znamená? Nechat Netanjahua vytvořit pravicovou, výrazně náboženskou koalici. To je co lidé chtějí, pro to hlasovali.

Autoři úvodníku počítají s tím, že až se začne nová koalice formovat, objeví se výzvy k zapojení dalších stran – jako je Národní jednota Bennyho Gantze nebo dokonce Yeš Atid Yaira Lapida – s cílem vytvořil kabinet široké koalice. A ačkoli ve výzvách k jednotě je vždy cosi uklidňujícího – a někteří mohou argumentovat, že je to zapotřebí k „umírnění“ toho, co se rýsuje jako nejpravicovější vláda v historii země – je nutné zdůraznit, že pro něco takového národ nehlasoval.

Nehlasovali pro Gantze, aby se stal ministrem obrany, ani pro Lapida, aby byl ministrem zahraničí. Hlasovali pro Netanjahua (lídr Likudu), Itamara Ben-Gvira a Bezalela Smotriče (lídři Náboženských sionistů), Aryeho Deriho (šéf Šasu) a Jicchaka Goldknopfa (předseda UTJ). Ti dostali jasný mandát a měli by dostat otěže. Pokud se Gantz, Lapid nebo někteří z jejich stran rozhodnou vstoupit do vlády, budiž (Netanjahu je ovšem nepotřebuje – LS). Je ale na čase ctít volbu lidu a dát mu to, pro co hlasoval.

The Jerusalem Post upozorňuje, že když občanům nedáme to, pro co hlasovali, ale naopak dostanou něco, co nechtěli, koledujeme si o problémy. Připomněli důležitý moment z předchozích voleb. Ať už veřejnost vyjádřila u volebních uren v březnu 2021 cokoli, rozhodně si neřekla o to, aby se Naftali Bennett, vůdce strany, která získala v Knesetu pouhých sedm křesel, stal ministerským předsedou. Přesto k tomu došlo a Bennett po celou dobu svého působení ve funkcí čelil otázkám týkajícím se legitimity své pozice. Otázkám typu: Jaké máte právo vést zemi, když vás volilo tak málo lidí?

Takovéto pochybnosti se ovšem nastupující garnitury netýkají. Netanjahu a spol. mají jasný a nezpochybnitelný mandát. Ruku v ruce s tím ale přichází odpovědnost. Prvním úkolem Netanjahua a jeho partnerů je dát najevo těm, kdo se cítí nyní ohroženi – ženy, Arabové, členové LGBT+ komunity a sekulární občané – že se nemají čeho bát. Že i jejich způsob života bude respektován a jejich práva chráněna.

Autoři úvodníku jsou si vědomi případné námitky, že práva zmíněných skupin jsou daná a není zapotřebí je o tom ujišťovat. Tak tomu podle nich ale není. Ať už je to důvodné nebo ne, mezi lidmi panují obavy, že země se chystá udělat zásadní obrat ve všem, co souvisí s menšinovými a demokratickými právy. Netanjahu musí co nejdříve vyslat jasný signál, že nic takového nehrozí. Vlastně s tím už podle autorů začal, když ve středu (2. 11.) řekl, že i když povede pravicovou vládu, chce být premiérem všech Izraelců – pravicových i levicových, Židů stejně jako Nežidů.

Podobnou uklidňující zprávu je podle The Jerusalem Postu zapotřebí vyslat i přátelům Izraele v zahraničí, protože někteří jsou znepokojeni vzestupem krajní pravice. I v tomto smyslu se už krátce vyjádřil když řekl, že se „nebude pouštět do zbytečných dobrodružství“. Úvodník ve svém závěru vyznívá optimisticky: „Netanjahuova slova signalizují, že rozumí enormním domácím i zahraničním výzvám, které na něj čekají jako přímý důsledek výsledku úterního hlasování. Upřímně doufáme, že jeho činy budou odrážet uklidňující poselství jeho prvních povolebních vyjádření.“

Za sebe dodám: Netanjahu je dostatečně zkušený politik, aby věděl co a jak. Není z těch, kdo dělají neuvážené politické chyby.