19.3.2024 | Svátek má Josef


VELKÁ BRITÁNIE: Megxit a únos prince

23.1.2020

Britská královna má za sebou tolik rodinných krizí svých dětí, až to vypadá, jako by královskou rodinu snad pronásledoval zlý osud. Princové a princezny mají sloužit národu, což znamená být příkladem řádného rodinného života, zastupovat královnu i státní moc a svým vystupováním udržovat etiketu a ceremoniály monarchie. Zatímco Alžběta II. za svého dlouhého panování 68 let vykázala přímo heroické sebeovládání dle nepsaného motta aristokratické tradice, nikdy si nestěžuj, nikdy nic nevysvětluj, a stala se nejoblíbenější královnou, co sahá paměť, jejím dětem se to nikdy nedařilo, vyrůstaly v uvolněné době a důstojně se pohybovat na otevřeném jevišti veřejného zájmu vyžaduje nadlidskou sílu.

Královskou rodinu si lidé platí, a proto se nachází pod každodenním drobnohledem médií, která přísně komentují nejen etiketu a každý přešlap v protokolárním vystupování, ale také nedostatky charakteru, často bulvárem přifouklé či dokonce v honbě za skandálem napůl vybájené. A co teprve kontroverze ohledně každého názoru, jenž by mohl zavánět politikou.

V pasti reprezentativní role se královniny děti nikdy necítily dobře, toužily po větší samostatnosti a po větším soukromí, ale najít si přiměřené zaměstnání dost dobře nelze, vždy by na nich ulpělo podezření z protekce. Také by to znamenalo opustit nákladný život v palácích, jež platí stát a vyžaduje protislužbu, často otravnou a namáhavou. Po mnoha konfliktech s královnou Alžbětou si naprostou nezávislost vymohla její sestra Margaret a zemřela v bídě.

Je možné, že si sebevědomá asertivní Američanka Meghan Markleová, která se provdala za Harryho, nejoblíbenějšího z princů královské rodiny, plně povinnosti spojené s britskou monarchií neuvědomovala, jako cizinka dost nevěděla a teprve post factum zjistila, že na řeholi reprezentace nestačí. Možná ji život v ponuré cizí zemi s tak záhadnou aristokratickou rodinou a ve stísněném prostředí zlaté klece deprimoval. Nemluvě o tom, jak anglosaské bratrance rozděluje jazyk. Možná příliš důvěřovala svému hereckému nadání. Jedno je jisté. Od počátku své kariéry v Anglii dávala na odiv své ego, svou individuální výjimečnost a média usilovala upoutat svou samostatností a porušováním královského protokolu, jako by chtěla modernizovat samu monarchii, která dnes ve své konstituční, čistě formální roli naplňuje především lidskou potřebu rituálů státních oslav. Okázalé ceremoniály královského majestátu mají pro anglické monarchisty, kterých je stále ještě většina, téměř náboženský význam. Oslavují tradici, kontinuitu a ducha národa, jsou výrazem patriotismu - slavného výroku o vládě mrtvých a živých, která rozhoduje o dosud nenarozených. „Bože chraň královnu” mi vždycky připomínalo český národní hymnus „Kníže náš, nedej zahynouti nám, ni budoucím”.

Neuplynul ani rok od svatby míšenky Meghan a prince Harryho, která vyvolala u Angličanů euforii, že jejich oblíbenec na rozdíl od svého otce si směl vzít za ženu dámu svého srdce a navíc cizinku, hezkou, milou a usměvavou. Mnozí doufali, že tím dokazují hloupým Američanům, jak i ta nejkonzervativnější britská, kdysi imperiální instituce je tolerantní a absolutně prosta nejmenšího náznaku rasismu. Angličané umí skrývat svůj despekt k cizincům, ale rozhodně to nesouvisí s barvou pleti. Když se novopečená vévodkyně ze Sussexu počala označovat za „barevnou ženu” v zemi, kde rasismus vpodstatě neexistuje a rozhodně ne v médiích, bylo to urážlivě. A když si na šéfredaktorovi módního časopisu Vogue vymohla (což by vévodkyně neměla), aby mohla připravit záříjové číslo, tak dala na titulní stranu patnáct žen, většinou feministek, prý velkých osobností, a deset z nich bylo „barevných”. Tím si koledovala o tvrdou reakci, protože se zařadila do kulturní války „uvědomělých” (woke), čili obhájců menšin, žen a boje s klimatem, jak ji známe z divočejší Ameriky. Meghan nedokázala ustát ani sebemírnější kritiku médií, která ji už delší dobu nabádala k pokoře (v Americe neznámý pojem) a kritizovala za pokrytectví (v pokrytecké Anglii nejtěžší hřích), protože kázala o „uhlíkové stopě” a pak letěla s manželem soukromým letadlem Eltona Johna. Nic lepšího její prázdnou hlavu nenapadlo, než ovinit britský národ z rasismu a misogynie.

Dne 8. ledna bez konsultace s královnou oznámili Harry s Meghan, že se častečně osamostatní a budou žít v Kanadě a Británii. Vypukla bouře. Zradili královnu. Dva kariéristi nám chtějí změnit pravidla královské rodiny. Nepotřebujeme uvědomělou progresivní monarchii. Chudák Harry pod pantoflem, všimli jste si, jak nešťastně vypadá? Královský dvojdomek? Monarchie není na poloviční úvazek. Proč bychom to měli platit? Láska médií se překlopila v nenávist.

Po deseti dnech vydala královna prohlášení o podmínkách rozchodu. Žádné povinnosti, žádná gáže. Mladý pár ztrácí právo na oslovení Vaše královská výsost a musí vrátit náklady na restauraci domku v zahradě windsorského hradu (2,4 miliony liber). Nevyřešené zůstávají jen náklady na ochranku, bez níž nemohou v dnešním světě šílenců a teroristů přežít. Ještě před rokem tolik milovanou Meghan dnes média očerňují a považují za bezcharakterní kariéristku, jež oblouznila prince, aby se stala globální celebritou a získala obchodní značku @sussexroyal, jistě vydělá miliony. Chudáka Harryho přiměla k exilu. Kdo by si nevzpomněl na Edwarda VIII., kterého také unesla Američanka.

A britská monarchie? Lidé milovanou královnu a oba korunní prince, Harryho otce Karla a bratra Williama, litují, vyjadřují jim podporu, protože dobře vědí, jak je rodinný rozkol zarmoutil.

MfD, 21.1.2020