Řada autentických záběrů z Ukrajiny, viz například záběry CNN, na nichž ruští vojáci u Kyjeva vraždí zezadu dva neozbrojené civilisty a rabují v jejich autosalonu, ukazuje na brutalitu okupantů na Ukrajině.

Odhlédneme-li od psychologických důvodů, které hovoří o mixu stresových situacích a frustrací, z nichž nejčastějším rysem je tzv. zástupné zabíjení, kdy oběť v očích pachatele reprezentuje viníka, který zabil či zmrzačil jeho kamarády. Jako další důvod se uvádí odosobnění nepřítele, to znamená útočení jen na dané souřadnice či kvóty, aniž obsluha ví, kam bomby či rakety dopadají. A pak k tomu přistupuje propaganda, která před začátkem tohoto konfliktu léta budovala odlidštěný narativ o Ukrajincích jako fašistech.

S dalším vysvětlením přišel nedávno německý deník Frankfurter Allgemeine Zeitung, který došel k závěru, že nejbrutálnější ruští vojáci pocházejí z deprivovaných vzdálených regionů Dálného východu nebo z centrálního Ruska.
Redaktoři FAZ vyzpovídali jednoho ruského vojáka ze Sachalinu, kde podle něj násilí patřilo v devadesátých letech k běžným praktikám. Místí lidé rychle zchudli a společnost se rozpadla do různých sociálních tříd, což vyvolalo velkou nevraživost a nenávist. Když rodiče tohoto vojáka si koupili japonské auto, někdo ho v noci přímo před jejich domem zapálil.

Vypuknuté násilí změnilo řeč i komunikaci v médiích. Slovník začal být obscénní i v novinách, rozhlase a televize byla plná násilí, které se stalo normalitou. Pro část obyvatel Sachalinu se zabíjení stalo součástí vlivových sfér a byznysu. Na Sachalinu je velké nerostné bohatství a bylo se o co dělit: o uhlí, plyn, ropu a ryby. Někteří se zabíjeli navzájem jen proto, že léta nedostali žádnou mzdu, jiní se zabíjeli pro zábavu a z radosti z násilí. I průmysl na tomto ostrově začal krachovat. Mohl za to i stoupající alkoholismus a drogy, které konzumovaly i děti. Zpovídaný voják se redaktorům přiznal, že již ve třinácti letech kouřil hašiš s konopím a acetonem. A jeden z jejich přátel, který pracoval u policie, kdykoliv je přišel navštívit, měl na sobě neprůstřelnou vestu, samopal Kalašnikov a pistoli Makarov. Jednou dokonce na něj zamířil nabitou pistolí, bratr mu srazil zbraň a v obývacím pokoji u nich doma je dodnes díra po kulce. Násilná smrt patřila na Sachalinu k dennímu životu. Když jednou vypadl z okna v našem domě mladý kluk, vyprávěl zpovídaný voják, zůstal ležet na ulici a lidé chodili kolem a nikdo si ho nevšiml. Sanita přijela pozdě.

A protože z takového místa není možné odejet, chybí peníze, které nelze nikde vydělat, využívají mladí válku jako příležitost opustit Sachalin, jenže jedinou životní dovednost, kterou mají, je násilí.

Ale i citlivější Ukrajinci trpí, časopisu The Economist se jeden voják přiznal, že se bojí, že mu zabíjení rozežere duši.

Dnes je všechno sice na Sachalinu jinak, ale není to podle zpovídaného vojáka o moc lepší. Bandité se dali k policii, policie se chová jako bandité a ti všichni tam ovládají byznys, nebo se stali politiky a poslanci a považují násilí za sociální normu.

Napsáno pro ČRoPlus.