Bude Ukrajina další Sýrií? Ano i ne

Co má společného Ukrajina a Sýrie? Například to, že na jejich území operovala v posledních letech ruská armáda. Teď je navíc bude spojovat jméno generála Alexandra Dvornikova. Není to dobrá zpráva, teprve se ale ukáže, jak moc je špatná. Rusko vlastně přiznává neúspěch na Ukrajině už jen tím, že mění trenéra, dá-li se to tak říci, ale i celou koncepci hry.

Až dosud totiž měli ruský útok proti Ukrajině na starosti různí lidé, kteří svůj postup mezi sebou nekoordinovali. Vedlo to k tak bizarním věcem, jako třeba vzájemnému soutěžení o munici. Vlastně není jasné, proč centralisticky uvažující ruská armáda zvolila tak neefektivní postup, i když nás její rozhodnutí může jinak těšit.

V každém případě teď už bude mít všechny operace na Ukrajině na starosti jediný – a nový – člověk, generál Alexandr Dvornikov.

Až do roku 2015 to byl málo známý ruský důstojník. Na prahu pátého roku syrské občanské války se Rusko rozhodlo do bojů zasáhnout a Putin velením pověřil právě Dvornikova. Teď se všichni snaží odhadnout na základě jeho syrského postupu, co bude dělat na Ukrajině.

Ruská intervence v Sýrii v podstatě zvrátila vývoj syrské občanské války, která směřovala k porážce armády Bašára Asada. Rusko koncem září 2015 začalo s intervencí, která spočívala především v leteckých úderech na Asadovy protivníky, snažilo se tedy vyhnout tomu, aby bylo zataženo do pozemní války.

Špinavou práci na zemi pro Rusy dělali lidé z Libanonu, Íránu i Wagnerova armáda – Dvornikov před tím sloužil v Čečně a o tento problém asi nestál.

Oficiálně Rusko bojovalo proti Islámskému státu, ale ve skutečnosti byla naprostá většina útoků vedena proti mnohem umírněnějším silám z řad sunnitských arabských povstalců, což byli po dlouhou dobu hlavní odpůrci Asadova režimu. Rusko tedy dosti cynicky pomáhalo oslabit umírněnou opozici ve prospěch radikálů, aby pak změnilo syrskou rovnici na pouhé dvě možnosti – buď jsi pro Asada, nebo pro džihádisty.

Ruská taktika byla založena na velmi brutálním postupu, tedy záměrném bombardování městské zástavby včetně nemocnic, tržišť nebo front na chleba. Dvornikov a jeho lidé mohli být obviněni z válečných zločinů už tehdy, protože cílem těchto operací nebylo dosáhnout vojenského vítězství, ale zlomit vůli civilního obyvatelstva. Anebo třeba také vyhnat další Syřany do Evropy.

Současně Rusko používalo sofistikované až překombinované postupy jako používání raket s plochou dráhou letu odpalovaných z lodí a ponorek z velké vzdálenosti, v podstatě se jednalo o demonstraci schopností ruské armády a zbrojního průmyslu pro diváky mimo Sýrii. Paradoxně jsou to právě ty zbraně a schopnosti, které na Ukrajině ruská armáda zatím moc nepředvedla.

Nyní tedy bude tentýž Dvornikov řídit operace na Ukrajině. Pravděpodobné je, bude postupovat neméně brutálně, Rusko chce něco jako vítězství a tvář před civilizovaným světem už stejně ztratilo. Bude ale také tento postup efektivní?

Izraelský list Haarec oslovil vojenské experty, které Dvornikova sledovali během jeho aktivity v Sýrii. Podle jejich úsudku je sice o něco více tvořivý než jeho kolegové, ale vnímají ho přesto jako rigidního vojáka ze staré sovětské školy.

Bude mít k dispozici v průměru horší vojáky, než měl ve své malé a výběrové jednotce v Sýrii, a naopak bude čelit mnohem tužšímu nepříteli. Nebude zřejmě moci využít leteckou převahu. Uchýlí se tedy asi opět k masivnímu ostřelování civilní zástavby, nikoli sofistikovanému válčení.

A ještě něco. V syrské válce se po dlouhé době objevilo důvodné podezření, že kdosi použil chemické zbraně, navíc proti civilistům. Možná Rusové, možná Syřané proti vlastním lidem – ale jistě s ruským vědomím.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus