V knize The Green Stick píše M. Muggeridge na konci jednoho odstavce: Je to pravda, která zemřela, ne Bůh. Snad se mi podaří srozumitelně vyjádřit, proč jsem si tuto kratičkou citaci pro násleující mudrování vybral.

Tento rok 2018 je od samého počátku přebohatý na události - převážně, ba hlavně politického charakteru. Nebylo by tomu tak, kdyby na jedno z nejdůležitějších, ne-li přímo na nejdůležitější křeslo neusedl v Bílém domě legálně zvolený muž divokého vlasu, nemalého bohatství a navíc pro dnešní podivné časy neuvěřitelného programu... Donald Trump. Zčista jasna, zcela oproti předpovědím na slovo rádobyvzatých analytiků, strůjců veřejného mínění. Cosi, jako by se v rybníce mezi línými kapry objevila velryba!

To tedy bylo. V době nedávné došlo ke dvěma významným událostem, setkání mužů různého naturelu, záměrů, ale se stejným jmenovatelem - moci, kterou jim úřad dopřává. Setkání D. Trumpa s Kimem, chutě atomovou bombou vyhrožujícím severokorejským diktátorem, a krétce poté s novodobým ruským carem Putinem.

Zde nemohu než s lítostí připomenout, že lidská pamět je vlastnost ošidná, čas rychle plyne a v dostatečně přesné chronologii sledovat běh důležitých událostí je velmi nesnadné, nesnadnější o onu neuvěřitenou komunikační rychlost, která je dnes samozřejmostí.

Tedy nápad, byť podoben chiméře: před oběma setkáními měla být veřejnosti předložena bilance a souhrn důležitých událostí, infomací, jak v tomto bouřlivém časem probíhaly, týkající se Putina, Trumpa, CNN, FoxNews, tisku atd. Bylo by to velmi, velmi zajímavé, nejen pro historika, statistika a politiky samé, ale i pro obyčejného občana, který má dost inteligence na to, aby takto dodané události dovedl zhodnotit. Po takové záslužné práci informační by došlo k setkáním.

Zatím ale od inauguračního dne amerického prezidenta došlo k neuvěřitelné posloupnosti událostí a aktivit, s jakými snad se žádný americký prezident za půldruhého roku v úřadě nesetkal (tedy s tragickou výjimkou JFK). Totální neschopnosti amerických demokratů a levicových neomarxistických liberálů přijmout volební porážku, byť jenom občasný sledovatel dění (v tisku, v TV, na monitoru počitače) nestačil věřit. Nejfrekventovanějším slovem se stalo investigation (vyšetřování), collusion (tajná úmluva, dohoda Trumpa s Ruskem, ovlivňování amerických voleb Kremlem). 

Zcela konkrétní, věcné a detailní důkazy o tom? Lituji, asi jsem se nadíval dobře, ale nikde jsem je nespatřil, ani na obrazovce, ani v tisku. Zato znovu a znovu vracela se již vyšeptalá témata oděná malinko jinak, opatřená jinými jmény, ale stejné podostaty a účelu. Znemožnit Donalda Trumpa. Zde nezbytná vsuvka: samozřejmě, americký prezident dělá chyby, někdy až snad školácké, dalo by se říct, na druhé straně však, kde je kampaň demokratů za jeho impeachment, jak vehementně žádaná Bernie Samdersem a jeho soudruhy, finanční přestupky bědná díla prezidentova syna, stejně jako zetě? Přibývala jména politiků a jejich činění, někdy nejen z řad poražených demokratů, ale i republikánů. 

Jedno vyšetřování stíhalo druhé, nejraději bych ale vyjmenoval nejpitoresknější obvinění a nepochopitelné trapnosti (kupř. Trump udělal dobře, že navštívil hurikánem poškozenou zemi, Trump udělal špatně, že právě to učinil, Melania měla nevhodné lodičky a tak podobně a tak dále). Nebudu uvádět frekventovaná jména politiků obou stran nějakým způsobem v protitrumpovské kampani se objevujících, snad jenom Mueller, Comey, pak spisovatel Wollf, po jehož knize Fire and Fury už neštěkne čoklík, stejně tak po díle Comeyho.... neprokázáno vlastně nic ve formě a podobě zcela konkrétní; o tom, to nejposledněji v souvislosti s Muellerem a dvanácti vyhoštěnci, se neobjevil jediný detail (ledaže by mi ušel, pak se omlouvám) vedoucí dokonce k požadavkům některých demoktratických politiků na zrušení schůzky s Putinem

Ale ještě poněkud v čase zpět. Jak nechutně podivné je, že president není pochválen za ekonomiku (media čas od času hlásí trgický kolaps na burze, leč nechochází k němu, zatím), nejvyšší zaměstanost černochů, nejnižší nezaměstnanost Američanů, konec výhrůžek korejského diktátora, zcela se opomíjí význam činu ilegálního, tedy nezákonného, což Trump ve svém programu odsuzuje, změna v daňovém systému, myslím, že pozitivní.

Evropští potentáti neradi slyší, když pan Trump jim připomene neplnění jejich závazků vůči NATO... a nemohu než ještě chvilinku pokračovat: demonstrace v Londýně při návštěvě Trumpa, pohled na ty tváře a hesla normálnímu člověku leccos napoví, navíc právě Londýn i jiná anglická města mají muslimského starostu a s migrací nemalé problémy, už jaksi utichlo kácení pomníků a rabování učebních textů, ale nepochybně to pokračuje, fake news není pohádka, stejně jako v Evropě cenzura zpráv a policisté omezovaní v konání své povinnosti, kdy strach stává se součástí jejich služby; zda politici umožnující tu migrační katastrofu pomysleli na příbuzné obětí muslimských zločinců... Vím, že tohle vše už je až notoricky známé a to je právě smutné. Neškodí však si to připomenout, ač čině to, připadám si jako pilně a zoufale točící klikou kolovrátku.

Helsinki. Putin není anděl, jeho minulosti je nekalá. Studená válka ale sknčila, vystřídána jinými problémy. Co vlastně tam Trump provedl, co levicoví věrozvěsti označili za velezradu? Což není až ostudně známo, že ona prolhanost, anglicky krásné slovo pro nepěkný skutek, mendacity, prostoupila informace, a to tak dalece, že dle udajného sdělení, jehož pravdivost nemůžu ani potvrdit ani popřít, mnoho průzkumů veřejného mínění mezi Američany vyznělo v jejich ohromnou nedůvěru k mediím, která snad bez Trumpa by ani nemohla existovat. Kam po česku vyšumělo to množství afér amerického prezidenta, kupř. ona s prostitutkou Daniels a jiné, nesexuálního charakteru?

Upadly v zapmenutí, procento lživosti a pravdivosti nestanoveno, eh, nevadí, najde se něco jiného. Omlouvám se, ale nemohu amerického presidenta považovat za takového osla, aby si nepamatoval, že před léty v interwiew s Lettermanem řekl, že v Rusku podnikal, a teď by to popřel. Pokud se v odhadu mejlím, pak tedy ze solidnosti nemá střižené sako.

Ona zmíněná Trumpova zrada, jíž se v Helsinkách dopustil, spočívá jen v tom, že poukázal na nevěrohodnost zpráv a informací, a to i na straně Ruska. Podobně kolem masakru u pomníku generála Lee sdělil, jak se věci měly, že k násilí došlo na obou stranách, i když ale levicová cháska se dostavila s klacky a helmami. A tak možno jmenovat dále.

Není snadné být politikem, jak se ale zdá, je snadné politickou moc zneužít, pokud se události nedějí dle představ takového politika. Zde nemám na mysli Trumpa nenáviděného poněkud zmagořeným, kdysi téměř demokratickým světem. Je to práce zodpovědná a ta zodpovědnost bere se na lehkou váhu. Ve zmatečných světových situacích demagog je jako ryba ve vodě, rodí se zločinci typu Hitlera, Maa či Stalina; taková doba ale někdy i umožňuje, aby směřování dějin ovlivnili velikáni, kteří v téže době také existují. Konec třicátých let dvacátého století dal nakonec demokratickému a svobodnému světu Winstona Churchilla. Kdo se dnes vynoří z temných, nečistých vod lží, nesnášenlivosti, další zkázonosné ideologie?

Ze stavu současného světa, který nijak si neváží sedmdesáti let bez další atomové (či vodíkové) pumy, právem se roní krokodýlí slzy a stejně nevyhnutelně kdesi ve vesmíru snad zní Satanášův smích...

Zpět ale na začátek: Jak snadnější bylo by dnes hodnocení zmíněných dvou setkání státníků na nejvyšší úrovni, kdyby veřejnost před oběma schůzkami byla pilnými médii seznámena s chronologickým seznamem událostí, všech přestupků a obvinění všech tří mocných a pro spravedlnost i s činy neoddiskutovatelně dobrými a správnými! Není to výborný, ač sotva realizovatelný nápad? A pokud to snad i možné bylo, pak tedy dnes je pozdě bycha honit... nestalo se tak. A půda pro další fake news z jakékoli strany je dokokonale pohnojena, paradoxně díky digitálu a čipu. Hrom a blesky na mojí hlavu od jejich geniálních stvořitelů...