Když americkému prezidentovi padá popularita, nařídí vojenský útok, pravil před lety Donald Trump, realitní magnát. Platí to také v případě prezidenta Trumpa?

Donald Trump se Americe představil jako jobs president, trade president a taky jako America first president. Tedy prezident, který zajistí Američanům dobře placená místa, uzavře dobré obchody a zaměří se na problémy Ameriky.

Po necelých třech měsících v Bílém domě ale zasáhl do občanské války, na jejíž konec nelze dohlédnout a do které nikdy nechtěl zabřednout.

Náčelník s tomahawky

Trump předvedl pozoruhodný veletoč. Překvapil Ameriku i svět, když vyslal tomahawky na Sýrii.

Dopálil tím ruské vedení, které prohlašoval za spojence v boji proti Islámskému státu. Zato potěšil akcionáře Raytheonu, výrobce řízených střel Tomahawk, i dalšího dodavatele Pentagonu – firmu Northrop Grumman vyrábějící torpédoborce Arleigh Burke, ze kterých byly střely vypáleny. Hodnota akcií obou korporací utěšeně stoupá

Málokdo předpokládal, že Trumpova Amerika udeří právě v Sýrii, byť chemický útok, při kterém ve městě Chán Šajchún zemřelo sedm až osm desítek obyvatel včetně dvou desítek dětí, vyvolal ve světě pozdvižení

Když před čtyřmi lety zvažoval prezident Barack Obama reakci na chemický útok sarinem na předměstí Damašku, Trump ho zaklínal, aby dal od Sýrie ruce pryč. „Vyzývám našeho bláhového vůdce, aby neútočil na Sýrii – pokud to udělá, stane se hodně zlých věcí a USA z toho nic nebudou mít!“ tvítoval.

Hillary Clintonovou, která vybízela k většímu angažmá v Sýrii, Trump obviňoval, že se chystá rozpoutat třetí světovou válku. V kampani hlásal, že Sýrie není americký problém.

Teď tedy Sýrie americký problém je.

Prezident v nesnázích

Co za Trumpovým obratem vězí? Opravdu jen chemický útok v Chán Šajchúnu a obrázky zadušených dětí?

V kultovním filmu Vrtěti psem (Wag the Dog) exceluje Dustin Hoffman jako producent, který vytvoří přesvědčivou mediální iluzi války. Odvrací tím pozornost od aféry, která může zhatit šance prezidenta na druhé období v Bílém domě. Hoffman překrývá aféru fiktivní válkou v Albánii.

Nemanipulují snad Trumpovi píáristé obdobným způsobem s veřejným míněním? Nesnaží se okázalým útokem na syrskou základnu odvrátit pozornost od domácích neúspěchů a přehmatů? Leccos tomu může nasvědčovat.

Minulý týden (před útokem tomahawků) souhlasilo s Trumpovou politikou pouhých 40 procent Američanů (průměr z průzkumů zde) a prezidentův „job approval“ měl klesající tendenci.

Trump se ocitl v prekérní situaci. Soudci zrušili jeho dekrety zakazující cesty do Ameriky obyvatelům vybraných muslimských států. Kongres zase odmítl prezidentovu reformu zdravotnictví a k tomu FBI vyšetřuje kontakty jeho lidí v Rusku.

V pátek se ale Donald předvedl v roli vrchního velitele a zmíněná témata z hlavních zpráv zmizela. Teprve v příštích dnech se ukáže, jestli a jak útok na leteckou základnu v Sýrii pohnul s jeho preferencemi. Dá se však tušit, že je postrčí nahoru. Konzervativní i liberální média za něj Trumpa až na výjimky pochválily.

Před šesti lety vyslal Obama tomahavky na cíle v Libyi a Trump v televizi CNN glosoval: „Pokaždé, když americkému prezidentovi padá popularita, nařídí nějaký vojenský útok.“

Jenže to byl Trump-realitní magnát. Dnes by mohl svůj rozkaz, kterým poslal tomahavky do Sýrie, vysvětlit frází majora Halušky: „Čo bolo, to bolo, terazky som prezidentom.“

Do třetice Sýrie?

Indicie naznačují, že v Chán Šajchúnu v úterý použilo chemické látky letectvo Bašára Asada. Jistota nicméně chybí

Ať ale v tomto městě zabíjel sarinem (nebo chlórem) kdokoli, Asad a jeho režim si nezaslouží hájit. Natož, aby nad ním někdo uronil slzu. Na Trumpově demonstraci síly není znepokojivý osud toho, proti komu byla mířena, ale to, že Američané nemají žádný plán, jak v Sýrii pokračovat, teprve ho vymýšlejí. A budou ho někdy vůbec mít?

Může to připomínat invazi, při které mariňáci projeli Irákem jako nůž máslem, téměř bez výstřelu obsadili Bagdád – jenže pak nevěděli, co dál. Anebo vzdušnou válku v Libyi, v níž západní spojenci pomohli opozici dopadnout a zabít Muammara Kaddáfího, ale neměli plán, jak zemi zajistit lepší vedení. A tak si Libyi rozporcovali islamisté s gangstery a území rozvráceného státu se stalo nástupištěm pro imigranty na jejich cestě do Evropy.

Takže do třetice Sýrie?