Při pozorování podivných tanečků kolem rozkrytí ruské agenturní sítě ve Spojených státech zůstává rozum stát. I laikovi bije do očí rozpačitost, s jakou postupují americké orgány, které svou povinnost musí konat na pozadí vrcholícího „resetu“ v rusko-amerických vztazích.

Do učebnic kontrarozvědné práce jistě vstoupí jako nevídaný debakl ona neobratnost, se kterou FBI nechala uniknout ze země a pak i zmizet v ruském prostoru hlavní postavu aféry a zřejmě i řídícího důstojníka celé skupiny, který používal falešnou řeckou identitu. I přesto, že FBI za osm let sledování shromáždila tuny důkazního materiálu včetně záznamů telefonních hovorů, videonahrávek, uzmutých počítačových pevných disků a šifrovacích notesů, radiogramů a elektronických zpráv zaslaných do špionážní centrály v Moskvě, zatčení agenti dodnes nebyli formálně obviněni ze špionáže a jsou vyšetřováni pouze jako „agenti cizí mocnosti bez platného povolení k činnosti“.

Již samotná představa tajného agenta žádajícího o povolení k činnosti nemůže vyvolat nic jiného než útrpný úsměv. Zacházení v rukavičkách se oficiálně vysvětluje především tím, že škoda způsobená Spojeným státům nebyla nikterak velká. Ruští komentátoři dokonce vtipkují, že veškeré předávané informace se dají koneckonců získat z otevřených zdrojů, a to že dělá z celé operace hotovou frašku. Odkdy je však výzvědná aktivita posuzována jenom z hlediska dosažených výsledků? Cožpak není prvořadé jen to, že Rusko vytvořilo v Americe a udržovalo po deset let síť nelegálů vybavených falešnou identitou, falešnými dokumenty cizích států, s legendami typickými pro tento druh špionáže, s vynaložením značných finančních prostředků, samozřejmě nezdaněných – to je právě to praní špinavých peněz, z něhož se nyní zodpovídají?

Po prvotním opatrném distancování se Rusko nakonec s očividnou arogancí to všechno přiznalo a dokonce se dožaduje konzulárních návštěv u zatčených ruských občanů, přesto, že se po léta vydávali za bůhví koho. Ruská prohlášení se stávají čím dál tím drzejší. Podle ministerstva zahraničí Ruska nikoli nasazení „vší do kožichu“, ale právě jejich vychytání je návratem k praxi z dob studené války a podkopáváním nynějšího kurzu prezidenta Obamy na americko-ruské sblížení. Zpupnost Moskvy vyvrcholila, když bývalý prezident Bill Clinton při návštěvě Ruska uslyšel od premiéra Vladimíra Putina přátelské umravňování: „Přijel jsi v pravý čas, Bille. Vaše policie, zdá se, se utrhla z řetězu: chytá naše lidi a strká je do basy.“ V záznamu této roztomilé konverzace vydaném agenturou ITAR-TASS po tomto těžce uvěřitelném výroku následuje poznámka: „Clinton se směje.“ Tito lidé si vážně myslí, že pokud se vztahy mezi Washingtonem a Moskvou zlepšují, americká kontrarozvědka by měla umožnit ruským agentům ničím nerušené rejdění.

List The Washington Post dotáhl tento nápad k dokonalosti, když navrhl, aby před svou příští návštěvou Dmitrij Medveděv zaslal Obamovi seznam potřebných utajovaných údajů, a ten mu je předá ve zvláštních deskách jako gesto dobré vůle. „Dejte jim, co chtějí a budete mít pokoj,“ píše deník.

Jako vždy, zaráží morálka dvojího lokte, která se v dnešním světě stala normou mezinárodních vztahů. Před pár měsíci Austrálie, Kanada a Velká Británie vypověděly izraelské diplomaty za nezákonné použití pasů těchto států izraelskými agenty. Morální pobouření těchto zemí bylo značné, ačkoli izraelská operace nemířila proti nim, a tudíž jim ani nemohla způsobit sebemenší úhonu. V tomto případě však se ruští diplomaté nemusí obávat vypovězení – žádným neopatrným gestem nechce prezident Obama ohrozit slibně se vyvíjející oteplení. S o to větší zásadovostí se postará o to, aby izraelský špion Jonathan Pollard, který strávil ve vězení již skoro tři desetiletí, nikdy živý nevyšel na svobodu.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6