Generalisimus Čas je vskutku nejvyšším velitelem našich osudů. Dřív či později každého z nás spolehlivě zabije. Pokud nyní ještě žijeme, jsme svědky všelijakých metamorfoz.

Před pár dny - ve středu 28. srpna tohoto roku 2013 - si Amerika s mohutnou mediální asistencí připomněla padesáté výročí černošského veleshromáždění ve Washingtonu, kde hlavním řečníkem byl bohoslovec Martin Luther King. Jeho orátorský výkon I HAVE A DREAM se teď pokládá za jeden z nejznamenitějších v historii této země - o snu, že jednoho dne jeho děti budou žít v národě, kde budou posuzovány nikoliv podle barvy své pokožky, ale kvality svého charakteru.

Hýří se hyperbolami všemi směry. Týdeník Time ve svém mnohamilionovém vydání z památného týdne pro svou obálku vybral Kingův portrét, s velkými vysvětlujícími písmeny FOUNDING FATHER - on, zakladatel vlasti, čili kalibr se zásluhami George Washingtona. Jon Meacham, publicista se solidní reputací, obrovskými písmeny zdůrazňuje, že tento kazatel několika svými slovy, nyní na mnohých místech vytesanými do žuly a mramoru, a ve společenství velikánů Jeffersona a Lincolna, vytvořil moderní Ameriku. Víc tedy zásluh než F.D. Roosevelt.

Tehdy v srpnu 1963 prezidentu J.F. Kennedymu zbývaly necelé tři měsíce života a já, doktorský studentík bez stipendia, se plahočil jako číšník v restauraci u Vašatů na Manhattanu. V té době rasová segregace v jižních státech USA byla zákonem a v severních státech normou, všeobecně dodržovanou zvyklostí ( a do roka jsem se stal jednou z jejích nepočetných výjimek).

Od té doby přemnohé se změnilo, ledacos docíleno, ale též zpotvořeno.

- - -

The Economist, solidní britský zdroj, v úvodním (24. srpna 2013) svém textu

začíná ujištěním, že za posledních padesát let se Amerika změnila k nepoznání.

Mám sice potíže uvěřit tvrzení, že v jižních státech unie pokus se registrovat jako volič

hrozil nebezpečím lynčování, ale z oněch dnů důsledné segregace potvrzuji zkušenost své budoucí manželky - její vykopnutí z nesprávného záchodku, z místa v autobusu rezervovaného pro stoprocentní bělochy. Tehdy, v roce 1958, pouhá 4 procenta se vyjádřila ve prospěch mezirasových manželství. Nyní, v roce 2013, je jich většina 84 % (Gallup, Commentary, 9/13: 37).

Segregace podstatně pominula ve všech 85 metropolitních oblastech. Černoši vládnou ve velkých městech jako Washington, Filadelfie, Denver, Detroit (kde si počínají nijak chvalitebně). Obsadili nejvyšší pozice (v roli tzv. CEO - Chief Executive Officer) průmyslových gigantů jako Xerox, Merck, American Express.

Ve Washingtonu v Kongresu - Sněmovně reprezentantů, z celkového počtu 435 zákonodárců v roce 1963 bylo 5 černochů. Nyní v roce 2013 je jich 43, navíc s jedním senátorem a jedním prezidentem. Ve státech jako Iowa či Vermont, převážně bělošské obyvatelstvo mu dalo svůj hlas. V roce 2008 pro Obamu hlasovalo víc bělochů než pro Johna Kerryho (2004), než kteréhokoliv kandidáta Demokratů za posledních 40 let.

Výsledky průzkumu veřejného mínění: vztah mezi rasami jako velmi dobrý či poněkud dobrý pokládá většina černochů (66 %) a ještě víc bělochů (72 %). K podstatně odlišnému závěru se ale došlo v odpovědi na otázku o potřebě nových zákonů nadále se vypořádávat se zbytky diskriminace: tak si přeje většina (53 %) černochů a menšina (17 %) bělochů.

V kterém etniku v dnešní době je nejvíc oné rasové sensibility? Ovšemže v černošských řadách, jak pravidelně potvrzují volební výsledky. Víc než devadesátiprocentní většina černochů automaticky dá svůj hlas zřetelně nekvalitnímu kandidátovi jen z důvodu stejného zbarvení pokožky, kdežto v převážně bělošských obvodech vítězí kandidát jakékoliv rasy, tak potvrzují všechny volební výsledky.

- - -

V roce 1959 většina černochů (55,1 %) žila v chudobě a pouze 4,6 % dokončilo jakési vyšší vzdělání. V roce 2010, víc než třetina (38 %) černochů byla zapsána na studiiích některé z přemnohých univerzit. Titul bakaláře v roce 1960 získala pouhá 4 % černochů, v roce 2012 jich již bylo 21 % (Time, 26.8.2012).

Zatímco v roce 1940 většina černošek (60 %) pracovala jako služebné v bélošských domácnostech, v současné době, s rapidním růstem možností v přístupu k vyššímu vzdělání, není průměrného rozdílu v platech absolventek jakéhokoliv studia jakékoliv rasy.

V této souvislosti ještě poznámku k politicky korektně zdůrazňovanému rozhořčení (ona proslulá grievance) o nespravedlnosti týkající se representation, přílišného či nedostatečného zastoupení toho či onoho etnika, rasy, národnosti mezi politiky, policajty, průmyslníky, milionáři, popeláři, umělci, komiky, laureáty Nobelovy ceny: Inu, jsme různí, v mnohém se lišíme značně, jiné to už nikdy nebude, pokud my na této planetě ještě budeme.

Příkladem nám poslouží slůvko diversity, "rozmanitost", jímž se zdůvodňuje protiústavní praxe prosazování jedné skupiny obyvatelstva ke škodě jiné skupiny. Toť činěno se zdůrazňováním prý výhod pro všechny, neboť v rozmanitosti prý je síla, údajně potvrzovaná vylepšenými výsledky ve školách všech stupňů. Což nejen v USA vůbec není pravda, například v porovnání s výkony v nijak rozmanitém Japonsku, kde mládež si rozhodně znamenitěji počíná ve schopnosti číst, psát, počítat.

Onu diversity, úsilí údajně tuze chvalitebné, doprovází neméně mlžné, poslední dobou značně zdůrazňované a zatracované racial profiling: že taková pozornost je zárukou nespravedlnosti, že individua se mají a musí posuzovat individuálně.

- - -

Čímž se dostáváme od plusů k minusům, ještě početnějším.

Výkony materiální: Vzdor všelijakým privilegiím, jichž se příslušníkům některých (ne všech) menšin dostává, vzdálenost v oblasti hospodářské zdatnosti je stále značná. Dle oficiální statistických údajů, průměrný roční přijem v bělošském prostředí je 27 000 USD, kdežto mezi černochy 21 000 USD. 60 % jich pochází z rodin s naprůměrným příjmem.

Daleko větší rozdíl je však v ocenění průměrné materiální hodnoty domácností. Ty bělošské v porovnání s černošskými měly v roce 2005 hodnotu jedenáctkrát větší, což v roce 2009 vzrostlo na dvacetinásobek. Podle údajů Urban Institute, v období 2004-2010 černošské domácnosti ztratily téměř čtvrtinu (23 %) své ceny, kdežto ty bělošské postihl pokles jen jednoho procenta.

Hodnocení průměrného majetku domácností v roce 2011: Běloši dolarů 110 500, černoši 6 314.

Nejvýznamnějším ukazatelem dosaženého materiálního úspěchu není šťastná náhoda narození ve zlaté kolébce, správné rodinné konexe, zdědění milionu peněz po neznámém strýčkovi, ale kvalita vzdělání.

V solidních zdrojích se lze dočíst, že rasová diskriminace má málo společného se závažnými problémy černošské populace. Zřetelně protiústavní iniciativu "Pozitivní diskriminace" doprovázelo praktické zdůvodnění, jež poskytla americká historie - její minulost otrokářská: s břemenem tradice segregace nelze odstartovat do života za identických podmínek. Proto tedy nutno zvýhodnit na startu ty dřív znevýhodněné. Toto výslovně remediální opatření bude jen dočasné, avšak bez závazných podrobností o takové dočasnosti. Setrvává dodnes, spolu s občasným dopadem vlastní neadekvátnosti mnohých těch zvýhodněných, kteří studijní požadavky nestačí zvládnout a školu s neradostnými pocity opustí.

Nelze se dmout pýchou nad skutečností, že školy s převážně černošským žactvem jsou hodnoceny jako "persistently dangerous", s každodenní pátráním po zbraních, se žalostnými výsledky dosaženého jakéhosi vzdělání. Povinnou školní docházku zvládne jen polovina (52 %) žactva, ve Filadelfii 24 %, v Detroitu 20 % a v Rochesteru, N.Y., původním sídle kdysi slavné firmy Eastman Kodak, též i slavné univerzity, ubohoučkých 9 %. Kvalita schopnosti průměrného sedmnáctiletého černocha psát a počítat je na úrovni třináctiletého bělocha či Asiata.

Výše výdajů na veřejné školství se nijak neprojevuje v kvalitě dosažené výuky:

tomu brání neschopní, odborovými organizacemi chránění učitelé a rovněž i sebedestruktivní pohrdavý postoj v řadách černošského žactva proti snaživému spolužákovi, že "acting white" - takovou pílí se on de facto zrady dopouští.

DOKONČENÍ PŘÍŠTĚ

Neoficiální stránky Oty Ulče