Když poradce amerického presidenta pro národní bezpečnost John Bolton požádal, aby generální štáb připravil plány na invazi do Venezuely, Donald Trump údajně utrousil, že John se ho snaží zatáhnout do války. Podobně měl reagovat, když Bolton chtěl vyslat sto dvacet tisíc vojáků na Blízký východ, aby zabezpečili změnu režimu v Íránu

„Trump nemá rád řeči o změnách režimu, které v jeho uších vyvolávají ozvěnu diskusí o odstranění Saddáma Husajna před přepadením Iráku v roce 2003,“ citoval deník Washington Post nejmenovaný zdroj z Bílého domu.

Kdyby Trump vyvolal ozbrojený konflikt, prohraje v příštím roce prezidentské volby, do nichž vstupuje jako kandidát bez vážné konkurence. Pokud jím chce zůstat, musí udržet ekonomiku v dobrém stavu a nedopustit se neodpustitelného v zahraniční politice.

Někteří pozorovatelé myslí, že Trump s Boltonem hrají na zahraničně politické scéně úlohy hodného a zlého policajta. Je to ale spíš přání nežli skutečnost. Americký poradce pro národní bezpečnost je opravdovým válečným jestřábem par excelence, horlivý zastánce převratu v Íránů, Sýrii, Libyi, Venezuele, Kubě, Jemenu a Severní Koreji.

Byl to Bolton, kdo zosnoval válku s Irákem a zůstal jejím obhájcem dodnes.

Byl to Bolton, kdo dotlačil vládu George W. Bushe, aby odstoupila od protiraketové smlouvy z roku 1972.

Byl to Bolton, kdo přiměl Bushe, aby rozbil slibnou dohodu z roku 1994, sjednanou expresidentem Carterem s Kimem II. o mírovém urovnání korejského problému, a recidivoval, když potopil jednání Trumpa s Kimem III. v Hanoji.

Byl to Bolton, kdo způsobil odchod USA ze smlouvy z roku 1988 o zrušení raket středního a krátkého doletu, která po třicet let chránila Evropu před náhodnou atomovou válkou.

Byl to Bolton, kdo naléhal na Trumpa, aby zrušil jadernou dohodu s Íránem.

Lidé, kteří muže s mrožím knírem dobře znají, o něm říkají, že nestojí o rady a také žádné nedostává. Jelikož přehlíží informační vstupy z jiných sektorů vlády, jeho rozhodnutí jsou často odtržená od skutečnosti. Bolton například nepochopil politickou a sociální situaci ve Venezuele, takže jediné řešení spatřuje v invazi. Ve válce s Íránem nevidí, nebo nechce vidět hrozbu světovému míru.

Ve svém programovém díle Surrender Is Not An Option (2008) vyjadřuje niterné přesvědčení, že americká vojenská síla si musí udržet svoje prvenství a že musí sloužit k tomu, aby zajistila Spojeným státům geopolitickou převahu ve světě. Té se Amerika nesmí vzdát ve prospěch žádné multipolarity nebo bipolarity (Čína a USA). Nadvláda Ameriky musí být absolutní a věčná.

Málo z volených představitelů ve washingtonských zákonodárných sborech má odvahu nesouhlasit s tímto světonázorem. Když se hlasuje, převážná většina sklapne podpatky, vzdá čest vlajce, zvedne ruku a pošle bombardéry hájit impérium kdekoli na celé planetě.

Vliv Johna Boltona na americkou zahraniční politiku nelze podceňovat. Je nesmírný a opětovně prokázaný. Čím je možné jej vysvětit? Jedni říkají, že jeho osobností a idejemi, které souzní s americkou mentalitou. Jiní doporučují sledovat stopu peněz, která vede k jeho sponzorovi miliardáři Sheldonu Adelsonovi. Oba muži jsou přátelé a vládne mezi nimi naprostá shoda názorů.

Adelson je kasinový magnát, jehož jmění obnáší víc jak třicet pět miliard dolarů a dělá z něho čtrnáctého nejbohatšího muže planety. Je dlouholetým mecenášem republikánů. Podpořil finančně mladého Bushe v roce 2012 a Donalda Trumpa v roce 2016, na jehož zvolení věnoval šedesát pět milionů dolarů. V loňských doplňovacích parlamentní volbách vynaložil na podporu republikánských kandidátů padesát pět milionů dolarů.

To z pětaosmdesátiletého Adelsona činí největšího politického mecenáše současnosti v Americe a vysvětluje, proč se John Bolton, kterého protlačil do Bílého domu, stal nejnebezpečnějším politikem na světě.

Ale také přítěží. S blížícími se presidentskými volbami přichází pro Trumpa čas říct: „Johne, bylo to krásné a bylo toho dost.“ Bude mít dostatek odvahy to udělat? Riziko spočívá v tom, že štědrý Adelson zatrpkne a zavře kohoutek penězovodu.

Psáno pro televizi Prima