UNESCO se dostalo pod palbu kritiky za to, že trvala na tom, aby z pařížské výstavy o odvěkém vztahu židovského národa k Zemi izraelské- „Lidé, kniha, země, 3500letý vztah mezi židovským lidem a Zemí Izrael“, která se měla konat ve dnech 21. až 30. ledna 2014, byl stažen panel vyprávějící o Židech vyhnaných z arabských zemí. Robert Wistrich v článku pro Jerusalem Post skvěle vysvětluje důvody, proč tento příběh přispívá k boji proti antisionismu více než kterýkoli jiný.
https://www.jpost.com/Opinion/Op-Ed-Contributors/An-unshakable-bond-360004

Výstava měla jednu zásadní trhlinu: zachycovala vyprávění o exodu Židů z arabských států do Izraele. Na panelu nazvaném „Izrael mezi národy“, byla jedna věta, která říkala: „Do roku 1968 Židé z Blízkého východu již představovali 48 % veškeré židovské migrace do Izraele.“ A to bylo víceméně vše.

Robert Wistrich připravil panel o Židech z arabských zemí pro konferenci, ale UNESCO ji vetovalo. Wistrichovi a Centru Simona Wiesenthala bylo jasně řečeno, že pokud budou trvat na tomto konkrétním projektu, výstava se neuskuteční, k čemuž nakonec po intenzivním lobbingu arabských států došlo.

Výstava se stavěla proti mnoha různým prvkům antisionistické propagandy. Proč se o této otázce týkající se výstavy mlčelo? Proč je historie migrace Židů z arabských zemí do Izraele, červenou linií pro antisionisty? Odpověď zní, že tato fakta působí proti antisionistické mytologii více než kterákoliv jiná.

Podle antisionistické historky jsou Židé cizinci, kteří přišli z Evropy a Severní Ameriky kolonizovat arabské území.

Skutečnost, že polovina Židů v Izraeli jsou potomci těch, kteří žili v této oblasti nepřetržitě od nepaměti, podkopává tento mýtus. Za pouhých 50 let bylo vyhnáno téměř 900 tisíc Židů, jejichž komunity vznikly před 3000 lety. Tito uprchlíci převyšují počet palestinských uprchlíků v poměru dva ku jedné, ale jejich osud je téměř ignorován. Na rozdíl od palestinských běženců neutíkali před válkou, ale před systematickým pronásledováním. Z tohoto pohledu je Izrael, kde přibližně 50 % židovské populace pochází z těchto vyhnanců a nyní jsou plnoprávnými občany, legitimním projevem sebeurčení utlačovaného původního blízkovýchodního národa.

Antisionistická agitace líčí palestinské utečence jako oběti vzniku Státu Izrael. Skutečnost, že existovaly dvě vysídlené populace a že židovské vysídlené obyvatelstvo bylo početnější než palestinské, přesouvá vinu za viktimizaci uprchlíků tam, kam patří: na antisionisty a jejich útoky na existenci Státu Izrael.

Antisionističtí propagandisté se snaží mobilizovat sympatie k poraženým tím, že Palestince vykreslují jako oběti a Izraelce jako pachatele.

Existence ještě početnější populace vysídlených židovských obětí z arabských států toto vyprávění o Palestincích jako o jediných obětech jasně vyvrací.

Židé vyhnaní z arabských zemí byli přesídleni mimo region nebo se lokálně integrovali do Izraele. Antisionisté odmítli uvažovat o přesídlení Palestinců nebo místní integraci, antisionisté by raději udrželi toto obyvatelstvo v zemi jako rukojmí antisionistické rétoriky, jako munici pro antisionistické politiky a pro různé propagandisty stavějící se proti existenci Izraele. Kontrast mezi pohostinností, kterou Izrael nabídl židovským uprchlíkům, a nepřátelstvím, které arabské státy projevily vůči palestinským uprchlíkům je naprosto zřejmý. Antisionisté chtějí zajistit, aby toto rozdílné chování k uprchlíkům zůstalo skryté.

Pro arabské státy bylo iracionální zároveň bojovat proti existenci židovského státu a pomáhat při jeho vzniku vyhnáním svých židovských obyvatel, které nevyhnutelně z velké části skončili v Izraeli. Jediné konzistentní vysvětlení chování obou arabských států je nenávist k Židům v jejich středu. To je historie, kterou arabské země pochopitelně nechtěly a nechtějí ani nyní vyprávět.

Palestinští míroví vyjednavači tvrdili a dodnes tvrdí, že jakákoliv nespravedlnost, která byla způsobena židovským uprchlíkům z arabských zemí, nebyla způsobena Palestinci. Tento postoj ignoruje skutečnost, že mnoho židovských uprchlíků generovaných válkami proti existenci Izraele, asi 40 000, pocházelo ze Západního břehu Jordánu (Judeje a Samaří) a Gazy.

Ať je to jak chce, odmítnutí arabských států konfrontovat realitu nespravedlnosti vůči Židům z arabských zemí, což ilustrovalo jejich nesouhlas se zařazením tohoto tématu do expozice UNESCO, znamená, že pokud se tímto problémem nebude zabývat palestinsko-izraelská jednání, pravděpodobně se nebude řešit vůbec.

Pro všechny lidi dobré vůle je nutné se poučit tím, že pokud je ústředním bodem jádra antisionistického narativu skrývání pravdy o osudu Židů z arabských zemí, pak tento příběh musí být ústředním bodem boje proti antisionismu.