18.2.2020 | Svátek má Gizela


UDÁLOSTI: Fraternité, égalité, drony

6.10.2015

Podnět k těmto řádkům mi dalo krátké, ale výrazné vystoupení prezidenta ČR Miloše Zemana na Valném shromáždění OSN ze dne 29. září.

Na první poslech šlo o vášnivě zaujatou filipiku proti mezinárodnímu terorismu. První dojem však klame, o vášni nemůže být ani řeči, pan Zeman to má velmi dobře promyšlené.

Na začátku každé demagogie je nafouknutí a posunutí nějakého skutečného problému. „Terorismus je ponížením lidské civilizace a zároveň hrozbou pro lidskou civilizaci.“ Nelze prý čekat, že snad zmizí, je to rakovinné bujení, rozšiřuje se a narůstá počet jeho zločinů. Hlavou obludy, její „zastřešující organizací“ je, jak panu Zemanovi sdělili dva arabští politikové, „Muslimské bratrstvo“.

Pan Zeman připomíná na globální předscéně trochu plukovníka Šlachtu, který před časem v lokální české záležitosti, na tiskové konferenci, oznámil, že Českou republiku zachvátila korupční chobotnice, která ohrožuje samy základy demokracie (základy demokracie dostaly poté pořádně zabrat). Každý, kdo má nějaké neukojené a nenáležité mocenské ambice, si nejdřív vymyslí úděsného a pořádně nafouknutého strašáka.

Přitom „mezinárodní terorismus“ jistě nesluší nijak bagatelizovat, ale je to jen dosti úděsné býlí, které se rozmáhá na politickém úhoru, na územích, kde nějak selhala racionální a smysluplná politika (Libye, Afghánistán, Irák). Něco jako bolševník.

„Všechny evropské země čelí obrovské migrační vlně, která vznikla v důsledku teroristických akcí na Středním východě a v Africe.“ To není pravda: masová migrace, stejně jako rozmáhající se terorismus, jsou jen důsledkem nebývalého rozvratu jakéhokoli státního uspořádání na velikých územích v Asii a v Africe. Jedním z jeho důvodů rozvratu je i selhání Západu. Přičinili jsme se - a bylo to správné – o svržení nelidských a politicky zcela nevypočitatelných tyranií, ale nedokázali jsme nijak účinně přispět k tomu, aby ne jejich místě vznikly stabilní režimy, lidštější než ty, které byly odstraněny, sekulární a zakořeněné v místních podmínkách. Místo toho došlo k pokusu o implantaci jakéhosi kýčovitého pseudonáboženství, které zachvátilo v posledních desetiletích Evropu a spočívá na idejích multikulturality a politické korektnosti. Výsledek je, že zpustošený politický terén zarůstá „bolševníkem“ (příklad: Islámský stát) a kdo může, utíká. Bylo by dobré si uvědomit tyto chyby už jenom proto, abychom nepodléhali např. katastrofickým vizím, jimiž nás straší Miloš Zeman.

Miloš Zeman ovšem dobře ví, proč nás straší: „má svůj plán“, jak z maléru ven. „Standardní formy války s terorismem“ prý selhaly, a hlavní viníci jsou „generálové“. Nyní přicházejí v osobě Miloše Zemana „obyčejní lidé“, kteří nemyslí na neplechy, ale makají, a proto vědí jak na to. Obvyklá finta politických demagogů.

Jak vypadá „Zemanův plán“? Pan Zeman plánuje celosvětové tažení proti mezinárodnímu terorismu (prakticky ovšem jde o Islámský stát, nestabilní útvar s nanejvýš třicetitisícovou málo organizovanou a nesystematicky vyzbrojenou armádou), které proběhne „pod záštitou Rady bezpečnosti Spojených národů“. Pan prezident nám předestírá kýčovitou selanku typu „Kdyby všichni chlapi světa“ (odkazuji na mimořádně pitomý francouzský film z poloviny padesátých let, pohádku pro dospělé, kterým se nechce za nic bojovat). Stálí členové Rady bezpečnosti prý mají „různé zájmy, avšak jednoho společného nepřítele, a nic nestmeluje víc než právě společný nepřítel – terorismus“. To je ovšem nesmysl už proto, že daleko víc než společný nepřítel stmelují lidi i státy společné ideje a zásady, tedy něco pozitivního. V druhé světové zájmy neměli Rusové a jejich západní spojenci společné ideje a zásady, jen společného nepřítele – Hitlera. Důsledkem bylo, že Hitlera sice společně porazili, ale během toho a poté Rusko okupovalo třetinu Evropy. Zeman chce očividně a účelově obnovit jednotu z roku 1945.

Pohádkovou povahu mají i prezidentovy představy o úloze OSN. OSN se k nějakému „celosvětovému tažení“ absolutně nehodí. Vzhledem k historickým okolnostem svého vzniku (teoreticky společenství světových demokracií, prakticky pestré společenství iniciované vítězi nad Hitlerem, které nic jiného než společný nepřítel nespojovalo) je v ní alfou a omegou všeho rozhodování zákaz majorizace, tak jak se uplatňuje v Radě bezpečnosti. Původně sloužil k tomu, aby nemohlo být majorizováno Stalinovo Rusko, teď už dávno slouží naopak horko těžko už jen k tomu, aby nemohly být majorizovány západní demokracie. Prakticky všechny zásadní otázky jsou v RB blokovány. Prostor je jen pro denní údržbářské práce. Akčnost OSN od samých počátků připomíná akčnost Federálního shromáždění ČSFR v letech 1990-92, a OSN existuje dodnes jen proto, že svět na rozdíl od ČSFR nejde rozdělit. Pokud se tedy na nějaké akci v Sýrii a v okolí náhodou dokáže shodnout, bude to neklamný signál toho, že ta akce není vůbec k ničemu.

Zemanův plán má ovšem taky svou útěšnou, optimistickou stránku: poslední bitva (tedy ta s „mezinárodním terorismem“) už sice vzplála nebo zakrátko vzplane, ale nebojte se, milí lidé, vám se přitom celkem nic nestane. Provedou ji za vás „malé vojenské jednotky vybavené drony, vrtulníky, jednotky, které se budou opírat o spolupráci tajných služeb, komand, přejete-li si – rangerů; jakési odnože modrých přileb, které by odstranily vůdce teroristických operací, nervová centra těchto organizací, ale neokupovaly by území“. Pamatuji se, jak se v době mého poměrně útlého dětství vyprávělo, že Američané svrhnou na bolševické Československo bombičky, naplněné plynem s pomerančovou vůní. Všichni usneme, a až se probudíme, bude svoboda a demokracie. Tenkrát tomu moc nevěřily ani malé děti. Teď mezi nás bombičky s pomerančovou vůní vrhá Miloš Zeman: a pokud vás snad omámí, nepřejte si pak se probudit!

Základ všech problémů je v tom, že Západ, euroatlantické společenství demokratických států, my, je zrovna v hluboké krizi. Ovládla je bláznivá chiliastická ideologie Pravdy a Lásky (používám lokální český název) a s ní spojená ztráta elementárního pudu sebezáchovy, bez něhož například nelze poskytovat účinnou pomoc cizím, a nakonec ani sobě. Naše tradiční politické uspořádání, liberální demokracie, která vyrostla z křesťanství a žije z něho dodnes, se otřásá v základech. Politický rozvrat v zemích severní Afriky, Blízkého a Středního východu, obrovská migrační vlna, která zaplavila Evropu, a samozřejmě i vzmach islámského terorismu, by nikdy nemohly nabýt takových rozměrů, nebýt naší vlastní prohnilosti.

Přitom nejde na nějaký cílený útok na „naše hodnoty“. K naším hodnotám neodmyslitelně patří, na to nelze zapomínat, například povinnost účinně pomáhat statisícům nešťastných a bezprizorných lidí na útěku. Větším nebezpečím pro západní demokracie a jejich spojence jsou jejich skuteční, silní, dobře organizovaní konkurenti: například Rusko, usilující o mocenskou emancipaci poté, co nevydrželo nápor „studené války“, kterou samo rozpoutalo; Čína, pokus o mocenskou a ekonomickou dominanci bez svobody a demokracie; Írán, stát programově postavený na teokracii. A právě to mají být – v Zemanově koncepci souručenství „všech chlapů světa“ proti „mezinárodnímu terorismu“ - naši hlavní spojenci!

A úplně nevětším nebezpečím pro nás dnes a tady není ani „mezinárodní terorismus“, a vlastně ani země jako Rusko, Čína nebo Írán. Vůbec největším nebezpečím jsou ti, kteří sedí pěkně v klidu mezi námi a snaží se těžit z toho, jak tahle globální krize žene vodu na jejich poltické mlýny. Ambiciózní, šikovní demagogové bez zábran, připravení využít každého neúspěchu, každého zaškobrtnutí demokracie. Těmto lidem je třeba v duchu našich hodnot a v rámci daném ústavou a zákony denodenně čelit. Vyvěšování červených trenýrek na Hradě je sice veliká legrace, to připouštím, ale jenom s ním bychom asi nevyžili.

3. října 2015; psáno pro Svobodné fórum

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.