V západním světě panuje radost z toho, že Izraelci zastavili „nenásilně“ irskou humanitární loď pro Gazu. K tomu je třeba říci: loď měla být původně součástí konvoje, při jehož „zastavení“ došlo ke konfliktu. Vypravena byla z Irska, zjevně tedy nikoli „mírovými aktivisty“ z IHH, ale západními pacifisty, kteří teroristům vylepšují image. Nejcennější součástí humanitárního nákladu, pokud tomu dobře rozumím, byla laureátka Nobelovy ceny Mairead Corriganová. Kdyby náhodou došla k újmě, bylo by to samozřejmě daleko horší, než kdyby nějaký Izraelec přišel k újmě v třeba úterý, kdy z Gazy odpálili další tři rakety na izraelské území. Laureátka Nobelovy ceny má samozřejmě vyšší hodnotu než nějaký obyčejný civil, navíc ještě izraelský – bohužel jen propagandistickou, protože jinak jsme si, laureáti nelaureáti, před Bohem rovni. Naštěstí se nestalo nic, západní pacifisté nemívají útočné záměry. Konsternuje mne jen jedna věc. Zpráva o události z ČTK vyznívá tak, že zatímco konvoj Izraelci brutálně napadli, tuto loď zastavili „nenásilně“. Jenže pravda je, že posádka lodi Mavi Marmara izraelské vojáky, kteří se slaňovali na palubu, aby ji „nenásilně zastavili“ (poté, co ji předtím několikrát varovali a dostalo se jim odpovědi „vraťte se do Osvětimi“) napadla a pokoušela se je utlouci, pacifistické křoví z lodi Rachel Corrie se o nic podobného nepokusilo, neodpovídá to jejich nátuře. Tolik pro upřesnění.

A druhá událost: generální tajemník OSN navrhl tribunál („mezinárodní sbor vyšetřovatelů“), který se má zabývat incidentem z minulého pondělka. Chtěl bych jen na okraj upozornit, že OSN, organizace, která byla kdysi založena jako sbor demokracií, ale ve skutečnosti v ní po orwellovsku zasedli pohromadě farmáři a čuňata, společnost, která má ve štítě ušlechtilé dokumenty, kterými se jen málokdo řídí, protože část z nich je od vzniku organizace pro čuněcí část nepřijatelná a druhou část nemůže dodržovat nikdo, protože to nejde, organizace, v níž ti, co žádné její dokumenty nikdy dodržovat nechtějí a taky je nedodržují, intenzivně kritizují ty, kteří nedodržují ty její dokumenty, které dodržovat nejdou, že taková organizace nemá možnosti ani puvoár řešit právě ty nejzávažnější konflikty ve světě (tím nechci říci, že nemá vůbec žádný smysl, jen že její význam je nesrovnatelně menší, než jaký si přisvojuje): co udělala proti ruské invazi v Maďarsku v roce 1956 a v Československu v roce 1968? Zde vytváří tribunál, který má vést bývalý novozélandský premiér a jehož členy mají být zástupci Turecka, Izraele a Spojených států. Izrael bude konfrontován se dvěma Chamberlainy a tureckým islamistickým režimem, který, jak to vypadá, celou pondělní provokaci z pozadí dirigoval. Poměr sil je tedy o jednoho příznivější než v Mnichově v roce 1938. Přesto se nedivím Izraeli, že tento plán odmítá. Smyslem je zjevně upřít Izraeli právo na obranu.

Velmi dobře to pochopil Írán. Íránské revoluční gardy „jsou vší silou připraveny“ eskortovat mírové flotily do Gazy. Paní Mairead Corriganová si tedy nemusí zoufat. Až příště vyrazí na mírovou misi, bude pod ochranou íránských ajatolláhů.

Lidovky.cz 7. června 2010

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.