V Turecku zvítězil demokraticky zvolený muslimský diktátor nad sekulární armádou, která Turecko chránila před islámem.

Letos uplynulo 100 let od boje o Gallipoli, jedné z velkých bitev první světové války, v níž se turecké armádě podařilo udržet pozice proti Anglii a Francii, a tak ubránit tehdejší hlavní město Istanbul. Mustafa Kemal byl jedním z tureckých velitelů, kteří se v této akci vyznamenali a zabránili úplnému podrobení Turecka. V roce 1921 Kemal postoupil na vrchního velitele tureckých sil a od roku 1923 sloužil jako první president turecké republiky až do své smrti v roce 1938. Byl diktátorem a silou se snažil proměnit Turecko z orientální a středověké země v moderní evropský stát. Během několika let zrušil instituci kalifátu a oddělil náboženství od státu, terorem prosadil zákaz nošení tradičního oděvu, korán dal přeložit do turečtiny a modlit se povolil jen v turečtině, zavedl metrický systém a gregoriánský kalendář, pod trestem zakázal smát se bláznům a invalidům, zavedl zákony podle evropských vzorů, zakázal polygamii a zrovnoprávnil ženy. V národě, kde jen deset procent lidí umělo číst, se v roce 1928 rozhodl vyměnit složité arabské písmo za latinku a sám se podílel na vytvoření potřebných diakritických značek. Celý národ, včetně analfabetů, duchovních a vzdělanců, se stal pod jeho vedením žákem. Arabské kvílivé zvuky v hudbě vyměnil za západní tóny. Zákaz zobrazovat zakázal a nechal postavit i svoje vlastní sochy. Pokusil se experimentovat i s demokracií, ale když staré duchovenstvo získávalo vliv, usoudil, že národ ještě není zralý, a vyhlásil stanné právo. Prohlásil: „Povedu svůj lid za ruku, dokud nepůjde jistě a nebude znát cestu.“ Parlament mu v roce 1934 udělil čestný titul Atatürk (otec národa). Vnucuje se srovnání Atatürka s Mohamedem. Oba chtěli svému národu předat od okolních národů, co mu chybělo, a to v jeho vlastním jazyce; Mohamed vštěpoval Arabům monoteismus (i když pokřiveně), Atatürk Turkům evropský sekularismus.

Atatürk zemřel v roce 1938 a jeho odkaz střežila armáda; když se lid vychýlil k chaosu či k islámu, armáda zasáhla, stejně jako by zasáhl Atatürk. Armádní zásahy proběhly v letech 1960, 1971, 1980 a 1997. Další vývoj byl ovlivněn snahou Turecka o vstup do Evropy, neboť Evropská unie dala najevo, že Turecko bez demokracie do Evropy nemůže, což dalo legitimaci demokraticky zvoleným islamistům a dále podlomilo legitimitu armády. Armáda zaváhala v roce 2002, kdy Erdoganova islamistická strana přišla k moci. Po politických čistkách a uvěznění mnoha vojáků v letech 2008-2010 ztratila armáda šance. Erdogan ovládl většinu důležitých pozic a tisk. Pokus o puč, který proběhl 16. července 2016, byl posledním výkřikem Atatürkovy armády. Ti, kdo šli do této předem téměř ztracené akce, jsou obdivuhodní vlastenci, ale není vyloučeno, že byli do této akce šikovně vlákáni Erdoganem, jenž se takto bude moci zbavit posledních odpůrců v armádě, justici a ve všech ostatních sférách života v Turecku.

Evropská unie uškodila nejen Turecku, ale i sama sobě, když pomohla demokraticky zvolenému muslimskému diktátorovi proti turecké armádě, která nedemokraticky vnucovala Turecku evropský řád. Mohamed zvítězil nad Atatürkem.

www.hegaion.cz