21.5.2022 | Svátek má Monika


SVĚT: Západ se chová jako ignorant

28.1.2022

Úterní (25.1.) komentář uveřejněný v iDnes převzatý z AP se jmenuje Ukrajinská krize je boj dvou pohledů na svět, živí ji Putinův mindrák. (zde)

Tak to je přesně ten styl článků našich západních médií, ať papírových nebo internetových, a jejich titulků. Všechno je to ve stylu: Putina je třeba zastavit, Putin si chce podrobit bývalé země sovětského vlivu a tak dále.

Ano, určitý mindrák tu je a bohužel žije hlavně na Západě, u nás a v zemích bývalého sovětského bloku, které se neumějí vypořádat s novou realitou, která je nejméně od roku 2008 jiná než v době pádu Berlínské zdi. Naši politici neumějí vyváženě volit mezi přináležitostí k Západu, jeho strategickými zájmy (ten Západ ovšem dnes ani náhodou není tím, čím byl koncem 80. let, a kdo to popírá, není mu pomoci) a mezi zájmy Ruska, které jsou rovněž strategické, a to už proto, že to je jaderná vojenská velmoc. Je to od zdi ke zdi a musíme být stále zasunuti hluboko v něčí zadnici jako správní političtí bezmozci.

Má-li Rusko nějaký „mindrák“, pak to především není vystihující slovo, ale rozhodně má a bohužel oprávněný (to se sakra nedobře čte anebo poslouchá) pocit, že ho Západ nebere vážně, a přitom mu náleží určitý respekt. Jako nástupnický stát SSSR a stát, jehož obyvatelstvo neslo největší tíhu válečných operací v 2. světové válce (pro Rusy ve Velké vlastenecké válce), stát, který je vojenskou velmocí, i když ekonomicky je tato pozice mnohem méně významná. Ale je to vítězná velmoc a jako každá jiná velmoc - Čína a USA – má své strategické zájmy. To je divení, když se to napíše a kdekdo si odplivne, ale je to prostě tak. Na to, abyste k takovému názoru dospěli, nemusíte být hned ruský nebo čínský šváb.

Když USA říkají, že nedaly žádnou záruku Rusku, že se NATO nebude rozšiřovat na východ, pak zapomínají, jaký byl slib SRN, jmenovitě tehdejšího ministra zahraničních věcí H.-D. Genschera, posvěcený kancléřem Helmutem Kohlem, že podmínkou souhlasu SSSR se sjednocením a stažením vojsk z NDR a Pobaltí, jakož i z celého bloku, je právě toto nerozšiřování. A zapomíná na poplácávání Gorbačova po zádech, aby takový slib přijal.

Je problémem Západu, že rychle zapomněl na své sliby a že období let 1990 až 2000, než nastoupil Putin své první presidentské období, považoval za období drancování Ruska, generování neuvěřitelných zisků a jejich kasírování spolu s ruskými oligarchy, využívaje rozvratu způsobeného špatnou a kleptokratickou administrativou alkoholem deptaného Borise Jelcina. To bylo období, které Sabine Krone-Schmalz, vynikající německá znalkyně Ruska a ruské politiky, popisuje tak, že s Ruskem se zacházelo jako s konkursní podstatou. Výstižněji to říci nelze.

Kdo si ještě dnes vzpomene na významný projev V. V. Putina v berlínském Bundestagu v roce 2001 (koncem září) pronesený bezprecedentně v němčině? Tam rekapituloval nově uzavřená jednání o smlouvě NATO-Rusko a zrekapituloval, co Rusko udělalo pro zlepšení bezpečnosti v euro-asijském prostoru. Kdo si těch 26 minut pozorně poslechne, pak ví, že výše uvedený článek lže v tom, že Putin od roku 2000 usiluje o odvrácení rozpadu Sovětského svazu. Taková věta urazí každého, kdo jen trochu víc sleduje posun v jednání Ruska a v myšlení Putina v posledních 20 letech. Putin a Rusko v té době nabízelo spolupráci a jak řekl v Bundestagu, mír v Evropě a bezpečnost jdou ruku v ruce nejen se zárukami spojence západní Evropy USA, ale také jednoznačně se spoluprací s Ruskem jakožto zemí, která může přispět ke garantování míru svojí vojenskou silou.

Je problémem Západu, že rychle zapomněl na inovovanou smlouvu NATO-Rusko, kde je zakotveno, že kroky, které by mohly být druhou stranou považovány za problematické nebo ohrožující její zájmy, budou projednány stranami. Principem byla dohoda. Ale Západ toto nedodržel dalším rozšířením NATO o Slovensko, Slovinsko, Bulharsko a Rumunsko, aniž by jakkoli vzal v potaz tuto zásadní smlouvu. NATO a Západ začaly bez jakéhokoli důvodu považovat Putina za politika, se kterým se nedá jednat.

Je problémem Západu, že si poměrně rezervovaný přístup Ruska v letech 2000 až 2008 vyložil účelově jako slabost a důsledek špatného stavu armády a dospěl k závěru, že Rusko si nechá na zádech dříví štípat a ještě poděkuje.

Je problémem Západu, že Rusko nepřijalo nabízenou ruku a až v roce 2008, kdy padla nabídka Gruzii a Ukrajině k možnému vstupu do NATO a kdy Rusko rychle ukončilo válku za Kavkazem, nastal v ruském přístupu obrat. Tento obrat Putina v dalších dvou obdobích 2012 - 2020 pochopitelně změnil. Ne proto, že by Putin byl nějaký psychopat, který chce ovládnout Evropu, napadnout Česko nebo Slovensko a ničit západní svět, jak je s fanatickou urputností vykreslován, ale kvůli přehlíživému, bohorovnému a až urážlivému přístupu Západu k ruským zájmům a kvůli neochotě Západu jednat a slyšet argumenty druhé strany. Nejvíce pochopitelně pohrdavě poštěkávají čivavy, tedy země, jejichž armády v rámci NATO připomínají malé expediční sbory schopné uhlídat tak možná hlavní město Mali, a to ještě kdo ví jestli, a které rezignovaly na budování armád s obranným potenciálem hájit především své země, když už.

Ano, Rusko není klasickou demokracií západního, a tedy i našeho střihu a když to zkusilo za vlády Borise Jelcina, výsledek byl doslova hrozivý a země stála na pokraji ekonomického kolapsu. Ano, Putin se svými pravomocemi je přece jen poněkud vzdálen klasické parlamentní demokracii, ale čelil a musel tvrdě čelit domácím nenažraným oligarchům, rozvratu a rozprodeji armády, obrovské korupci, drsným praktikám Čečenců, se kterými se jako s muslimskými fanatiky ostře vypořádal jak náleží. A je v čele mnohonárodnostního státu čelícího z jihu islámskému tlaku a má s tím velké problémy. Kdo je ochoten připustit, že tento politik dokázal vytáhnout Rusko z obrovského marastu napáchaného překotnou liberalizací bez plánu pro budoucnost?

Západ, namísto toho, aby s Ruskem jednal a dal mu potřebný respekt jako partnerovi, se lehkomyslně pustil na cestu truc akcí s dalším rozšiřováním NATO až na východní Balkán a dával mu najevo až ostentativní pohrdání. Je tomu tak proto, že Západ nepochopil jednu velkou pravdu, která není z mé hlavy, ale která platí na sto procent, že totiž není míru v Evropě a ve světě bez Ruska a jeho odstrašující vojenské síly, a tudíž ani nebude v Evropě a světě míru proti Rusku.

A už vůbec Západ nepochopil, že svojí podporou beznadějně kleptokratického ukrajinského režimu, jaký nemá v Evropě obdoby, podporou svržení tehdy zákonně zvoleného presidenta Janukovyče a hloupou podporou paradoxně těch nejhorších ukrajinských nacionalistických a extremistických sil od událostí na Majdanu škodí Západ především sám sobě, a tudíž i nám, obyvatelům Evropy. Naskočením na vlnu těchto prapodivných ukrajinských sil, na přinejmenším na dvě národnostně odlišné části rozdělené země s ohromnou ruskou menšinou, která s ukrajinským režimem není vůbec srozuměna, sám Západ otevřel Pandořinu skříňku. Nikoli snad rozsáhlé války, kterou by si mnozí pravicoví Ukrajinci doslova přáli a vyzývají Západ k podpoře, ale nakonec rozsáhlé občanské války v Ukrajině a k dalším pogromům, větším, než těch protiruských v Oděse před léty. Poslat do tohoto bince plného nacionalistických a protiruských vášní obrovské množství zbraňových systémů je něco, co se vymyká zdravému rozumu. Ten přetlak nakonec bude využit uvnitř Ukrajiny.

Jestli má vedení NATO a naši politici dojem, že přijetím této vším jiným než demokracií se vyznačující země, jejíž politická reprezentace se hlásí ke Stepanu Banderovi a jeho činům, do NATO, konají pro nás dobro, tak musím říci, že ani náhodou. Pro mě je postup evropských státníků - s výjimkou tradičně rezervovaného Německa a v poslední době i pragmatického Emmanuela Macrona - důkazem, že kraválem kolem východních ukrajinských hranic se vrtí psem, aby USA, EU a evropská část NATO (podporovaná zbrojaři a jestřáby z USA) odváděly pozornost svého obyvatelstva od svých obrovských vnitřních problémů a od své neschopnosti je řešit. Viníkem je pochopitelně Rusko a hlavně Putin.

Strategické uvažování USA, NATO a EU je neuvěřitelně zaslepené hloupou ideologií antiputinismu a živené nenávistí k Rusku, které se prostě odmítlo nechat mistrovat tak, jak to činili do doby, než Jelcin odešel z funkce. Západ by měl pochopit, že tady není od toho, aby vnucoval Rusku vnitřní uspořádání a pojetí demokracie, která tady u nás začíná být v krizi a vykazuje už nepřehlédnutelné systémové vady. Kdo už konečně řekne nahlas, že vyvážení lidských práv a demokracie, protože všude (Irák, Libye, Sýrie, Afghánistán) absolutně selhalo, není cestou budoucnosti a nevede k míru, ale právě naopak? Západ chce svými sankcemi dosáhnout Putinova pádu, ale zapomíná, že Putin už ruku nabízel, už dokázal být mužem, se kterým se dá sednout ke stolu a jednat. Rusko není přece SSSR ani náhodou a Putin je vše jiné než Josif Vissarionovič.

Ignorantským a neuvěřitelně hloupým postupem Západu je Rusko tlačeno do gravitačního pole rodícího se hegemona, kterým je Čína. Jestli má někdo dojem, že to je dobré pro Evropu, pak by se měl okamžitě léčit. A jestli jste ještě vy, naši slavní Evropané v Bruselu a naši domácí „státníci“, nepochopili, že největším nebezpečím pro svět je Čínská lidová republika, pak jen do Ruska bušte, co to dá, a zpřísňujte sankce. A nakonec se budete divit, až budete mít v ulicích davy těmi vašimi vylomeninami vydrážděných, frustrovaných lidí.

Proč já musím být špatným prorokem.