27.4.2024 | Svátek má Jaroslav


SVĚT: USA ve stádiu rozkladu

9.6.2020

Násilné nepokoje v USA jsou jen dalším pokračováním rozkladu USA jako státu a ten vede přes rasové rozdělení populace. Ukazuje se v plné nahotě, že celý ten multikulturní projekt, do kterého vložily generace politiků a lidí tolik energie a peněz, selhává na celé čáře. Nemá už žádné dobré řešení. Jako ostatně všude na světě, kde se namísto přirozených postupů provozuje rasismus naruby. Namísto toho, aby se přijaly historické okolnosti příchodu černochů do Ameriky jako fakt, který se nedá odestát, se přehlíží skutečnost, že největšími otrokáři černochů byli sami afričtí černoši, a provozuje se tragikomická hra na soustavné flagelanství bílých za to, co se kdysi stalo černým. Prostě se to stalo a už to zmizelo v propadlišti dějin.

Jenže to není dost. V USA a do Evropy, hlavně západní, už to přišlo také. Je třeba se stydět za to, že jsme bílí a ne černí, a černochovi nemůžete říct, že je černoch. V USA je to Afroameričan (už ani ne barevný), jen nevím, jak je to v Africe. Asi Afroafričan. Běloch je ale běloch a to je OK. Aby ne, vždyť je to pravda. Běloch je běloch a černoch je černoch, padouch nebo hrdina.

Tragické chování čtyřky možná zakomplexovaných, možná těžce frustrovaných policistů vůči jednomu černému recidivistovi vyvrcholilo jeho násilným usmrcením. Právní kvalifikaci nechme na amerických soudech, vypořádají se s tím, ale následné demonstrace, které se všude zvrhávají v násilné hromadné akce, zapalují se auta, budovy a radostně se rabují obchody, nejsou ničím jiným než výronem černé nenávisti černošské populace vůči bílé části populace. To především. Je to výraz zoufalé snahy zakrýt svoji zjevnou neúspěšnost v porovnání s příslušníky jiných ras v USA i přes pozitivní akce, tedy politicky motivované zvýhodňování černochů na školách, universitách i jinde. Vyhodit černocha z práce je rasismus. I kdyby pacifikoval bílý policista sebevětšího černošského padoucha předpisovým postupem, někdo to natočí a je to rasismus. Dát černochovi facku, když si to zaslouží, je rasismus. Když je to naopak, je to správné, protože to je historická odplata.

K tomu přičtěme přičinlivé demonstrace užitečných idiotů v západních velkých městech, které mají být bojem proti rasismu, a máme obrázek dekadence Západu v přímém přenosu. Jen mě udivuje, proč nikdo z nich nedemonstruje za penzionovaného policistu Daniela Dorna, zastřeleného v St. Louis, který bránil černošskému davu vyrabovat obchod jeho kamaráda. Když černoši zabijí při rabování během protirasistických demonstrací jiného černocha, který ctí zákon, tak je to přece cool. Když se kácí les, létají třísky. Nikde nevidím demonstrace s transparenty Daniel´s Life Matters. Jeho pohřeb nebude spektákl, na rozdíl od pohřbu jednoho černošského recidivisty a veskrze marného jedince.

Co si myslet za téhle situaci o Anděle Merkel, která považuje za nutné vměšovat se do amerických záležitostí, kterým rozumí stejně málo jako těm domácím německým, když veřejně prohlásila, že zabití Floyda je vražda? Co tím sleduje, chápu tak, že odvádí pozornost od svých vlastních německých problémů. Jako by jich neměla dost, navíc když je způsobila převážně sama svojí otřesnou politikou, bezohledně prováděnou proti zájmům vlastního národa. Ale ať se dobře do USA a na vlastní demonstrující zpovykance dívá. Až bude jednou německý policista předpisově pacifikovat černého nebo nějakého jiného, třeba muslimského imigranta, který se vzpouzí policii, vypuknou jí doma demonstrace rozmazlených příslušníků nejmladší generace proti rasismu. Kdo pak bude chtít pracovat jako policista? Pak uvidíme, protože rabovat se bude v Německu také. V Paříži už jsou mnohem dál a je to přece super. Radikalizace části Němců, flákajících se při studiu obskurních oborů za peníze svých babiček, dědů, rodičů a jiných „ekologických sviní“, pramenící ze špatné výchovy a rozmazlenosti (typičtí rebelové bez příčiny) je zjevná a má narůstající tendenci.

Na Západ se dívejme pozorně a nikoli se závistí. Dívejme se na to, čemu se musíme vyhnout, jestli nechceme skončit úplně stejně. Co potřebujeme, je obyčejný rozum a schopnost poučit se z chyb jiných.