Povíte mi možná, že jsem se zbláznil. Thajsko, zrovna teď, když... A já vám říkám - no právě! Zrovna teď, když! Jakživi jste neměli příležitost si udělat tak krásnou dovolenou, na zlatavých plážích, pod korunami kokosových palem, v robinsonském osamění, a tak lacino! Jen považte: jak kdo může, po tisících utíkají z Thajska dovolenci, na rtech přísahu, že co živi budou, do té prokleté země nohou nevkročí, přímořská letoviska se vylidňují, turistický obchod se hroutí ... a teď do toho přijdete vy. Hoteliéři vás budou na rukou nosit, co nejlepšího vám podstrojovat, zvláštními nabídkami lákat, třeba pod režijní cenou, jen aby vás neulovil konkurent odvedle a oni nemuseli zavřít krám. Sám, kdybych už neměl jiný plán, hned bych balil ranec, tak, plavky, šnorchl, něco ke čtení, a hurá do Thajska. Ne ovšem přes Bangkok; tamní letiště blokují jacísi zběsilci v žlutých mundúrech, kteří jako by si umanuli, že nepovolí dřív, než ze své pěkné, slušně prosperující země udělají chudobinec Asie. Ne; obstaral bych si letenku do Kuala Lumpur, tam bych si sedl na noční autobus do Hat Yai v jižním Thajsku, to už mám vyzkoušené, a druhý den bych si už medil v některém z těch krásných místeček, co jako smaragdový náhrdelník lemují oba břehy Siamské šíje.

Že jsem pěkný cynik? Ale prosím vás. Když nejsou cynici ti, kteří v rámci jakési tuctové tahanice ničí budoucnost své země, ti, kteří se rozhodli udělat rukojmími svého třeštění 350 000 cizích turistů, jimž do celého toho blázince nic není, proč bych zrovna já... Ale dost, promiňte, zrovna mi došlo, že v tom také mám svůj kousek zodpovědnosti, třebaže jen nepatrný a nechtěně. Jsem člověk Západu; a byl to právě Západ, který vynalezl nejen medění si na zlatavých plážích Thajska, nýbrž i rozličné stávkování, demonstrování a života otravování ve věcech, do nichž většině lidstva absolutně nic není. Právo na stávku, jak bylo formulováno před půldruha stoletím, bylo míněno jako poněkud drsnější způsob vyjednávání v uzavřeném rámci firmy; od té doby však pervertovalo a stalo se ... kdyby nebylo chráněno zákonem, dalo by se říci, že zločinem vydírání rukojmích. Tak, budeme blokovat letiště, zastavíme vlaky, necháme hnít odpadky v ulicích, ať to stojí co stojí, ať všichni nadávají a hospodářství země utrpí škody, a čím větší, tím líp. A zrovna takhle pěkně o prázdninách, před Vánocemi, kdykoliv, jen když to postihne a naštve co nejvíc lidí. Když děti brečí, tatínkové lítají se stížnostmi, rodiny v bezmocném zoufalství nocují na podlaze letištních hal, v potu a v smetí, pod černou tabulí, pokrytou shora dolů zlověstným cancelled. To vše, aby několik stovek sobečků dosáhlo pár procent přilepšení, z nějž do roka a do dne zbude sotva vítr v podvlékačkách. A ovšem, aby odborářští šéfové zase jednou předvedli svou dobře honorovanou moc, protože jinak by mohlo být záhadné, k čemu tu vlastně jsou.

Asijci jsou učenlivé plemeno. Dovedou převzít a mnohdy zdokonalit složité výrobní postupy; a dovedou občas převzít a zdokonalit i zrůdnou, ničivou pitomost. Ani Mao-Dze-dong, ani Kim-il-Sung nevynalezli vyvražďování nepřátelských tříd, k tomu je museli inspirovat Evropané Marx s Leninem. Ideu likvidačních táborů museli převzít od Stalina a od Hitlera, kambodžského arcivraha Pol Pota pak musel vyškolit Jean Paul Sartre. Stejně tak museli ze Západu převzít i ideu ničivých stávek a velkoplošných blokád k umrtvení hospodářského života. Jinak jsou to lidičkové hodní, přátelští, uctiví a pře-ochotní, ale když jim bzikne v makovici, dovedou se změnit v běsy. Máme na tom pěkný díl viny, my Zápaďáci; dodali jsme jim všechny tyto nebezpečné instrumenty a nepomysleli, čím se v jejich rukou mohou stát. Nebo ještě hůř, pomysleli a ještě si na tom zakládali.

Západ dostal ad absurdum dovedený princip stávky do slepé uličky a měl by mít kuráž jej z ní zase vyvést. Stávkujte si, odboráříci, když si myslíte, že jiný způsob pohybu mezd než vzájemným vydíráním neexistuje. Ale nezatahujte do toho tisícinásobnou většinu těch, jimž do vašich blbinek nic není. Neterorizujte je a neberte za rukojmí, nerozvracejte hospodářství svých zemí, z jehož funkčnosti i vy těžíte, třebaže vám to nedochází, nedělejte ze svých soukromých vzteků politikum. A hlavně: nebuďte spící běsy, nedávejte zlý příklad těm, kteří by destruktivní nesmysl sami neobjevili, ale dovedou jej převzít a zdokonalit. Už takhle je v Asii dost zemí, jež ideologický import přivedl do bídy, do otroctví nebo do obojího naráz, nechtějte, aby k nim přibylo ještě i Thajsko. Rád bych se tam totiž zase někdy podíval a našel je takové, jaké bylo ještě předloni, když jsem tudy naposledy putoval... Naposledy? Snad ne.

Převzato z Annonce s laskavým svolením autora

Publikováno: 10. 12. 2008

Hannover