16.12.2019 | Svátek má Albína


SVĚT: Trumpova turecká hra

21.8.2018

Hodlá americký prezident dovést svůj útok k vítězství, kterým bude prozápadní Turecko?

Má to promyšlené? To je nyní ta klíčová otázka. Má to Trump promyšlené, ten svůj tah proti Turecku, anebo jedná jen impulzivně? Má strategii, představu koncovky, jak tuto hru hrát a dohrát? Anebo to byl jen zbrklý počin, který jednoho dne stejně zbrkle opustí a Erdogana symbolicky obejme? To je ta otázka…

Pokud je nějaký státník váš protivník, to nejlepší, co můžete udělat, je zabít ho. Jestliže nemáte možnost ho zabít nebo nejste ochotni to udělat, pak to druhé nejlepší, co můžete udělat, je učinit z něho svého přítele. Zabít, nebo spřátelit se s ním. Obojí je dobré. Ale to, co je špatné, je zranit a nezabít. Tím si vytvoříte celoživotního zapřísáhlého nepřítele.

Trump zranil Erdogana. Ale je ochoten tuto věc dovést do konce, až k jeho pádu? Pokud není, neměl s tím ani začínat.

Generál Cevik Bir ve vězení, Erdogan prezidentem

Turecko je velice důležitá země. Má druhou nejpočetnější armádu v NATO. Je dobré, aby bylo naším spojencem. A až do dob erdoganovských vždy spolehlivým spojencem bylo. Turecko se sice příliš neúčastnilo druhé světové války (vstoupilo do ní až na jejím samotném konci, na straně Spojenců), ale mohutně přispělo spojeneckému úsilí ve válce korejské (1950–53). Mnoho tureckých kostí odpočívá v korejských horách...

Garantem prozápadní orientace Turecka vždy byl na západních vojenských akademiích a univerzitách vzdělaný sekulární, kemalistický generální štáb turecké armády. Ten v Turecku plnil podobnou roli jako v západních demokraciích ústavní soud. Vždy, když se demokraticky zvolení politici odklonili od sekulárního odkazu Kemala nebo se vychýlili příliš vlevo či vpravo, zasáhl, převzal moc, politiky internoval, pak po čase vypsal volby a opět předal moc demokratickým politikům. Takto zasáhl v letech 1960, 1971 a 1980.

To vše Erdogan změnil. Pokořil armádu a ponížil její úlohu. Jednu z nejlepších geopolitických přednášek, které jsem v životě slyšel, proslovil v dubnu 1998 v Istanbulu generál Cevik Bir, zástupce náčelníka tureckého generálního štábu. Byla to má jediná návštěva Turecka (nepočítám-li pobyt v transitním prostoru istanbulského letiště). Generál Cevik Bir byl v roce 2012 zatčen. Turecko není zřejmě dost bezpečné pro tohoto generála. A to je ten problém se současným Tureckem: prozápadní generál Cevik Bir je ve vězení a protizápadní Erdogan prezidentem. Přitom by to mělo být opačně.

Nejsem si jistý, zda Donald Trump bude ochoten tuto hru dohrát do konce, až k Erdoganovu pádu. Celý případ s americkými cly na Turecko ukazuje, jak je americká ekonomika silná. Cla na zahraniční zboží poškozují Američany (jsou formou daně, kterou v posledku zaplatí američtí spotřebitelé) a není zřejmé, zda toto Trump chápe (nejspíš si myslí, že cla zaplatí cizí firmy). Ale i když cla poškozují Američany, poškozují jiné země ještě víc. Erdogan vidí, že nemůže poručit větru, dešti; tureckou ekonomiku plně neovládá. Boj s Amerikou je bojem, který nemá šanci vyhrát.

Ale stojí tento boj Americe za to? Ano, pokud jejím cílem je opět dostat v Turecku k moci prozápadní státníky. Pokud to cílem není, nestojí to za to, jen to smrtelně urazí, leč nezabije Erdogana, který se tak stane nepřítelem Ameriky.

Stojí mu to za to?

Bůh ví, že Muammar Kaddáfí si za své činy trest smrti zasloužil. Ale dávalo smysl ho zabít právě v roce 2011? Ne.

Kdykoli od roku 1969, kdy se převratem chopil moci, až do podzimu 2003, kdy přešel na stranu Západu (viděl, jak v Iráku dopadl bratr Saddám, proto nechtěl dopadnout stejně, vzdal se svého zbrojního programu a přešel na naši stranu), dávalo smysl ho zabít. Ale ne už po roce 2003. Byl to hnusný had, ale nikoli už had nám nepřátelský. Jeho odstranění nám přineslo více problémů a potíží než ponechání ho při moci a při životě.

Takže otázkou je, zda Trumpův útok na Turecko stojí za to; zda ho Trump hodlá dovést do vítězného konce, kterým by bylo prozápadní Turecko, Turecko na naší straně, s novým politickým vedením. Turecko je důležitá země a je dobré, aby bylo našim přítelem. Trump rozehrál velikou hru, ale bude ji umět hrát a dohrát do konce, do zdárného konce?

Pokud ne, pak by bylo lepší, aby ji nehrál. Neboť ta hra může skončit tak, že Erdogan zůstane u moci a posílen, Turecko coby náš nepřítel a Amerika jako papírový tygr.

Toto je problém, který nyní s americkým prezidentem máme: nikdo neví, zda jeho činy a rozhodnutí jsou součástí nějaké vyšší geniální strategie, anebo zkratkovitým, impulzivním jednáním, jež se může chaoticky měnit, proměňovat a lišit v závislosti na jeho momentálním rozpoložení.

Anebo podle toho, co právě viděl a slyšel na televizní stanici Fox News.

LN, 18.8.2018

Autor je ředitel Občanského institutu



12 tipů na dárky pro kluky, které potěší
12 tipů na dárky pro kluky, které potěší

Možná stále přemýšlíte, co koupit malému nezbedovi pod stromeček. Máme pár tipů, které budou trefou do černého.






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.