SVĚT: Tři králové a exprezident
Kreslí se nám geopolitická konstelace nabízející zajímavou komparaci zemí, osobností, osudů a názorů. Tsunami bouří arabského lidu získala impulz v Tunisku, kam se také nyní nejčastěji po tisících přelévají uprchlíci ze stále ještě de iure Kaddáfího země. Prezident bin Alí tam vládl sice tvrdou i mamonu lačnou rukou řadu let, leč přesto kratší dobu oproti egyptskému Mubarakovi či zakladateli džamahírije. Rovněž se první, nadto velmi rychle vzdal a s kufry plnými majetku prchl, pro zajímavost, do řečené Saudské Arábie. Pochopil, že namísto něj panuje nespokojenost také branným složkám.
Daleko rozsáhlejší a delší nepokoje musely propuknout kvůli svržení „faraona“ nilské země, kde v čele stál už od počátku 80. let hrdina bojů proti Izraeli. Stařík neváhající dát své protivníky mučit, nezdráhavý rozkazovat armádě, aby v krvi zkoupala holé ruce spoluobčanů. Naštěstí se nestalo a obětí se počítá relativně málo.
Nejvíce odpovědnosti za mrtvé padá na hlavu psychotické tvrdošíjnosti přes 40 let šéfujícího Muammara Kaddáfího, tvůrce koncepce „republiky mas“. Zabíjení na jižním pobřeží Středozemního moře ovšem (neúspěšně) podněcují k řešení mezinárodní společenství. Paralelně tlačí churavého středoevropského exprezidenta k repete iracionality a neschopnosti uznávat chyby. Dotyčný, místo, aby již rozumně zmizel z veřejného života, vrší dále nesmysly o zprofanovaném „humanitárním bombardování“, když v nezřídkavé myšlenkové zkratce přiměřuje autora zavírající se Zelené knihy k zemřelému kolegovi Slobodanu Miloševičovi. Zejména svobodymilovnost by měla obnášet schopnost včas odejít.
V krácené verzi zveřejnil deník E15
