Tak tady máme zase novou krizi. Odehrává se v Kazachstánu. Což je stát, jehož přesnou polohu většina lidí na zeměkouli nezná. Pro našince nápověda: Je to jedna z bývalých sovětských republik. Sousedí na jedné straně s Čínou a na druhé straně s Kaspickým mořem. Na severu s Ruskem a na jihu s Uzbekistánem a Kyrgyzstánem. Docela divoké geopolitické prostředí. Stát je to docela bohatý. Má naftu a plyn a na místní poměry celkem slušného diktátora Nursultana Abišulu Nazarbajeva, který z pozadí stále vládne. A hlavně, nemají tam žádné zuřivé islamisty, kteří by pořádali svoje show jako odpalování aut na tržištích, řezání hlav nevěřícím atd. Nazarbajev je zlikvidoval. A co je sice zdánlivě drobnost, ale důležitá, i místní současný formální prezident mluví ke kazašskému národu rusky.

A právě tam, z ničeho nic, vypukne povstání. Podle toho, jak se na to kdo dívá, tak buď utlačovaný lid povstal proti diktatuře, nebo se zemi pokoušejí rozvrátit zahraniční síly a používají k tomu rozvášněný dav. Západ, tedy i naše media mluví o vzpouře proti „starci“ Nazarbajevovi, páč prý moc krade a nedbá na demokracii. O touze po západní demokracii u Kazachů si dovolím pochybovat, ale je tady něco, o čem „pokroková media“ mlčí. Kazachstán má totiž dlouho hranici a dlouhou tradici styku s Čínou. A vidí, jak Číňané za posledních třicet let neuvěřitelně zbohatli, od sandálů z pneumatik a montérek se dostali ke značkovému západnímu zboží a místo na kole jezdí automobily. To je jako se sametovou revolucí u nás. Spíš než činnost disidentů a vysílání Svobodné Evropy přivedly na Václavák davy lidí magazíny Quelle a Neckermann.

Zajímavé na té vzpouře je také to, že údajně nemá žádné vůdce. To je poněkud podivné. Protože i z těch málo zpráv, co máme, je jasné, že v tom nějaký systém je. Davy se vrhly na místní úřady, parlament, soudní budovy, policejní stanice a vyrabovaly sklady zbraní. Nevím, jak v Kazachstánu, ale ani tam asi obyčejný obyvatel neví, kde jsou skladiště zbraní. Že vzpoura nemá žádného vůdce, to už se tak dnes dělá. Třeba povstalci v Bělorusku mají v čele nakonec jakousi mladou dámu a o tom, že by byla skutečnou vůdkyní povstání, pochybují i Poláci a Litevci.

Fakt je, že takové povstání ve státě, který na jedné straně ohraničuje Čína a shora Rusko, se docela hodí.

Svět totiž řeší skutečnou krizi. Kterou pomohl vytvořit tzv. pokrokový Západ a z níž profituje Rusko. A tím je Ukrajina. Ta, popichována „pokrokovým“ Západem, od počátku provokuje Rusko a rusky mluvící Ukrajince svými doslova hovadskými nápady. Jedním z hlavních je zákaz používat ruštinu jako úřední jazyk. Zkusíte-li někomu sebrat jazyk, zaděláváte si na malér. Češi a Němci, tedy ti rakouští, by o tom mohli vyprávět. A ruštinou jako rodným jazykem mluví cca 30 až 40 % obyvatel Ukrajiny.

Další malér je, že nové tzv. demokratické vlády na Ukrajině cíleně a bezohledně využívaly k získání moci a ovládnutí ukrajinského východu síly, jejichž ideologie vycházela z politického odkazu Stepana Bandery. A na scéně se objevili i pohrobci ukrajinské SS divize Galizien, což už bylo úplně přes čáru. Západní snílci, ale i političtí gauneři jezdili na Ukrajinu a hecovali na Majdanu Ukrajince proti Rusku. Což vzhledem k tomu, jak Sovětský svaz zacházel s Ukrajinou, nebylo tak složité. To pak samozřejmě využilo Rusko, připojil Krym a v podstatě anektovalo východní část Ukrajiny, a to tu nejprůmyslovější.

No a jak to dopadlo, víme. Západ slovně podporuje Ukrajinu, uvaluje na Rusko sankce, dodává Ukrajině zbraně. Ale zároveň předem vyhlašuje, že kdyby něco, tak se do té války plést nebude. Rusko pak na hranice Ukrajiny pošle 100 až 150 000 plně vyzbrojených vojáků a hlasitě vykřikuje že, „zpátky ni krok“. To všechno pak v Rusku zvyšuje nacionalismus a ten hraje do not Putinovi. Který je pod tlakem požadavku většiny Rusů, aby s těmi drzými Zápaďáky něco udělal. No, a ruští generálové by si jistě rádi zastříleli.

Pokud nejste úplně zblblí českými médii a pokrokáři, kteří nezodpovědně záměrně vyvolávají česko-ruský konflikt, možná už jste si něčeho všimli. Totiž že i Joe Biden a americká administrativa pochopili, že něco je hodně špatně. Naši novináři hlasitě volají po zkrocení odporných Rusů, zatímco američtí diplomaté telefonicky hovoří s ruskými diplomaty. A v Ženevě zítra začnou rozhovory Rusko - USA. Protože to poslední, co by Biden a Západ vůbec potřebovali, je přímý konflikt. Navíc se EU chová jako pomatená a nesvéprávná entita, která by chtěla morálně trestat Rusko, ale bez ruského plynu a ropy přes zimu zmrzne. A přes léto nezajistí taky ani jeden kilowatt trvalé dodávky proudu. Nehledě na všechny ty fabriky, co tam v Rusku Němci a Francouzi mají a mohli by o ně přijít. Takže co teď?

Možná se pamatujete na americký film „Vrtěti psem“. Jak americký prezident a jeho média vymysleli takovou menší válku, která by odvedla pozornost veřejnosti od jejích vnitřních problémů. Prostě uměle vyrobíte problém, na který se obecenstvo soustředí a přestane si všímat, co se děje na hlavní scéně. Filmaři tomu také říkají „malý bílý psík“. Kdy - pokud chcete diváky zmást - necháte uprostřed děje přeběhnout přes scénu malého bílého psíka. Všichni budou sledovat psisko a nevšimnou si, co důležitého se děje za ním. Tento trik využívají také kouzelníci a manipulátoři. A to nejen ti divadelní.

V určitém okamžiku, v určité krizi se jakoby náhodou (a někdy skutečně náhodou) stanou zajímavé události. Třeba když se v Rakousku dral k moci Jörg Haider, nácek a homosexuál, ve vhodné chvíli havaroval. Ausgerechnet zrovna když se vracel z teploušského mejdanu. U nás ve vhodné chvíli zemřel vůdce tzv. moravistů, zahraniční agent, který se celkem úspěšně pokoušel při rozpadu Československa odtrhnout od Čech také Moravu. Jinde byl zase jistý kandidát na francouzského prezidenta zadržen v USA za to, že prý obtěžoval sexuálně jakousi pokojskou. Vymyšlené to bylo dobře, protože dotyčná byla barevná a nikdo si netroufl poznamenat, že tak ošklivá, že by dotyčný Francouz židovského původu musel být slepý, aby se na ni sápal. Ale stačilo ho pár dní držet ve vazbě a francouzským prezidentem se stal někdo jiný. A abych to víc nerozmazával, ale i u nás máme jistý případ jistého poslance - zatčeného náhodou zrovna ve chvíli, kdy se volil pokrokový český prezident.

Z tohoto pohledu je jasné, že se vzpoura v Kazachstánu kdekomu velice hodí. Navíc tak obecně, že jej mohla vyprovokovat kterákoliv ze zúčastněných stran. Od Ruska, USA a Číny až po místní islamisty. Ti si mohli myslet, že teď je správná chvíle vyrobit další Afghánistán. A kdyby se Rusové zamotali v Kazachstánu na delší dobu, ve Washingtonu i v Pekingu by bouchaly láhve šampaňského.
Problém je, že Západ - a tím myslím USA a NATO (EU je politická mrtvola) - nemá nejen chuť ale ani možnost v místě zasáhnout. Ani na Ukrajině, ani v Kazachstánu. Výprask v Afghánistánu je stále příliš čerstvý.

Dělat se něco musí. A jako obvykle, jedna strana, co zasáhne (protože kdyby nezasáhla, nahrnou se tam islamisté), si sežene na akci spřátelené státy. Jak to dělali Američané v Koreji či v Afghánistánu a Sověti u nás srpnu 68 a různě jinde. A zahájí „mírovou operaci“. Druhá strana bude mlít pantem, jak to odsuzuje, ale ve skutečnosti bude ráda, když se svět bude dívat jinam. A „velcí kluci“ budou mít čas se dohodnout, jak dál.

Už je toho rozvrtáno moc. Covid-19 se nedaří zkrotit, celosvětová dopravní síť přestává fungovat. Ceny všeho letí nahoru, protože se pokrokáři úplně zbláznili. Desetiletí života na dluh se Západu hroutí pod rukama. Čína a Rusko sedí na obrovských balících západních měn, Západ je až po uši zadlužený.
Dnes je těžko říci, jak to v Kazachstánu dopadne a jak dlouho to bude trvat. Rusové si tam ovšem vyzkouší válku proti povstalcům a sehrají se se svými vojenskými partnery. Západ se bude modlit, aby to tam Rusové zpacifikovali.
Západ vzdal intervenci na Ukrajinu a ani Rusům se tam nechce, protože Ukrajinci mají neblahou vlastnost vést velice úspěšně partyzánské války. To předvedli jak Hitlerovi, tak Stalinovi.
Co teď oběma stranám ale chybí, je čas. A ten nám může nějaký bílý psík na nějakou dobu zajistit. Nějaké ty mrtvoly v Kazachstánu, koho to nakonec bude zajímat.

Teď se taková válka, tam někde daleko, velice hodí.