Českem rezonuje dosud největší náhlé zmizení našich občanů v cizí zemi. Vše naznačuje, že šlo o plánovaný únos. Pětice unesených je podstatou i klíčem k rozluštění toho, co se stalo.

Údolí Bikáa je rozhodně nejnebezpečnějším místem v Libanonu. Zcela jistě není v nabídkovém katalogu cestovní agentur ani místem individuální adrenalinové turistiky. Toto velké území je pod kontrolou vojenského křídla Hizballáhu, organizace, kterou již dlouho podporuje Sýrie a Irán s cílem dominance šíitské větve islámu v zemi.

Od roku 2013 zde Saúdská Arábie cíleně vytváří sunnitské teroristické skupiny k eliminaci vlivu právě zmíněného Hizballáhu. Aktivně zde působí proti bašárovská An Nusrá, která je i proti Islámskému státu. Jeho bojovníci jsou připraveni aktivně destabilizovat Libanon vojenskými akcemi na jeho území. Tím výčet teroristických skupin zdaleka nekončí. A najednou je tu skupina Čechů, kteří zde, až na jednoho, pobývali vícekrát.

Proč lze usuzovat, že šlo právě o únos? Byla by to obrovská náhoda, že by si náhodně objednali taxikáře, ze kterého se vyklube bratr v Česku vězněného Fajáda, který se dvěma dalšími Libanonci z Pobřeží slonoviny čeká na vydání do USA.

Ti tři chtěli prodat zbraně a kokain kolumbijské teroristické organizaci FARC, kterou fingovali pracovníci FBI, za aktivní spolupráce českého bezpečnostního aparátu, který provedl jejich zatčení. To vše za úzké koordinace obou zemí.

Kriminální akt lze vyloučit. Proč by na místě zůstaly peníze, kreditní karty a další cennosti včetně profesionálních kamer, které lze dobře zpeněžit?

Naopak fakt, že jsou nalezeny pasy zmizelých, dává jasný signál, kdo a kdy byl unesen. Bohužel, ještě nevíme kým a proč, byť spojitost obou bratrů dává tušit cíl. Ten zatím nikdo nevznesl jako oficiální požadavek. Věc ještě dělá více tajemnou pátá osoba, o které se spekuluje, že je pracovníkem nejmenované české tajné služby. Dokonce vysoce postavenou. Co by tu právě on pohledával, pokud je tato informace pravdivá?

Nabízí se jedno vysvětlení. Vedení služby využilo možnosti dané čtveřice, jak legálně do prostoru vyslat svého člověka, ke zjištění dalších informací majících zřejmě něco společného s extradicí zmíněných Libanonců. Nebylo by zvláštní, kdyby na celém případu už dlouho spolupracoval s Američany.

Pokud se tato indicie ukáže pravdivou, pak postavení státu bude při vyjednávání s únosci oslabeno. Ti čtyři zde byli soukromě, na základě finančního kontraktu a určitě věděli, kam jedou a co jim eventuálně hrozí. Pátá osoba tam však nejela na základě vlastního rozhodnutí.

Není nezbytně nutné, aby o věci věděla vláda, ale cesta musela být schválena příslušným místem. Osoba se tedy dostala do potíží při práci pro stát. A to je něco jiného než v případě těch čtyř, přestože se stát snaží pomoci každému.

Navíc bude pravděpodobně nutný souhlas USA, které dle mezinárodních smluv žádají o vydání podezřelých z pašování zbraní. A ty málokdy na něco takového přistoupí. Loňské propuštění pěti Tálibánců z Guantánama výměnou za pět let nezvěstného amerického vojáka je výjimečné.

Právo, 21.7.2015

Autor je bývalý náčelník Vojenské zpravodajské služby, dnes bezpečnostní poradce