V dnešním chaotickém světě, kde jeden neví, co bude zítra, existují naštěstí světlé výjimky, kde je zcela jasná perspektiva a občané mohou klidně uléhat ke spánku.

Bělorusko, výspa východního bloku, má naštěstí v čele státu jedince, který – jako jeden z mála – přesně ví, co jeho lid potřebuje. President s definitivou – soudruh Alexandr Grigorievič Lukašenko – má samozřejmě ten správný kádrový profil. Prošel armádními funkcemi, byl členem Komunistické strany Sovětského svazu a patřičně želel jeho rozpadu. Poté, co se stal hlavou Běloruské republiky, pro klid občanů zrušil paragraf o omezeném počtu možných funkčních obdobích, aby si tak obyvatelé nemuseli lámat hlavu, komu to při volbě hodí.

Po poslední vítězné volbě, kterou místo spontánních oslav pracujících narušily některé protisocialistické živly v ulicích, rázně zakročil, samozřejmě vše podle práva a zákonů země. Těch pár mrtvol a desítky tisíc zmlácených a vyhozených z práce jsou samozřejmě jen pomluvy západních agentur, které nedělají celý den nic jiného, než že kují pikle proti této mírumilovné zemi.

I poslední incident, kdy jen díky bdělosti bezpečnostních sil nedošlo k výbuchu avizované bomby na palubě letadla Ryanair, byl zneužit silami, které usilují o destabilizaci země. Ozbrojené síly země bleskově reagovaly na emaily Hamásu a tajné služby republiky Džibuti a letadlo rychle uzemnily riskantním přistáním na minské letiště. Zcela náhodou v letadle seděl i protivládní element, který ihned po návratu do vlasti provedl upřímné pokání nad svou dosavadní činností a po slibu, že už to vícekrát neudělá, byl propuštěn do domácí léčby bez jakékoli újmy.

V Hongkongu rovněž po protestech reakčních sil, které svými demonstracemi narušovaly veřejný klid, došlo konečně ke zklidnění situace. Soudruh Si zavedl v této vrácené kolonii pořádky, jež se tak osvědčily v minulosti. Západní reakční síly čekaly tanky v ulicích, aby mohly opět kritizovat, jako kdysi po smyšlených událostech na náměstí Nebeského klidu. Soudruh Si však zcela demokratickým způsobem určil složení parlamentu Hongkongu, kde ze 70 míst 50 obsadí předem určení kandidáti Národní fronty Číny, zbylých dvacet si rozebere opozice. Tak bude dosaženo spravedlivého a demokratického rozdělení sil při hlasování, kdy samozřejmě každý člen bude hlasovat podle svého svědomí a nikoli podle oběžníku, který bude vydán pročínským demokratickým silám. Těch dvacet křiklounů bude pro smích a země se konečně vydá bez demonstrací v ulicích k zářným zítřkům.

Je dobře, že se náš pan president jezdí do podobných zemí učit demokracii. V těchto zemích je klid, občané jsou spokojeni a případné potížisty se daří eliminovat za všeobecného souhlasu pracujících buď isolací v převýchovných táborech, případně je jejich život rozmělněn na potřebné orgány těm, kteří je využijí mnohem lépe.

Přeci – republiku si rozvracet nedáme.