Justin Trudeau je výstavní exemplář liberálního politika. Jeho názory se vždy pohybovaly přesně na hřebeni nejnovější vlny politické korektnosti. Ale teď na vlastní kůži zjistil, že přežít ve společnosti těch, kteří hlásají lásku, solidaritu a toleranci, vyžaduje přinejmenším takovou ostražitost jako kempování v Mordoru.

Jak dnes víme, začalo křižácké taženi za jediné správné vidění světa docela nenápadně. Napřed se politicky korektní jedinci museli vyhýbat pouze zakázaným slovům jako třeba „černoch“. Pak přibyla přikázaná slova vyžadující větší koncentraci. Když dnes nějaký politik mluví jen o voličích a ne o „voličkách a voličích“, tak má v určitých kruzích prachmizerné karty. Ale i to se dá zvládnout. A navíc. málokdo se tak ochotně přizpůsobí jako vzdělanec. Chápejte, rukama se neuživí, tak mu nic jiného nezbývá.

Ale v posledních letech začalo opravdu přituhovat. Politická korektnost se rozprostřela ze slov i na činy a navíc se můžete provinit i zpětně. A zrovna to se stalo miláčku Justinovi. V jeho životě totiž došlo k opravdu obludnému excesu. Před jedenácti lety vystupoval na večírku na téma Tisíc a jedna noc v masce Aladina se začerněnou tváří. Trudeau se teď sice za svůj bezděčný rasismus omlouvá kdekomu, ale přesto vznikly pochyby, jestli člověk s takovou (doslova černou) minulostí může zůstat kanadským premiérem. Úplně bez sebe pobouřením jsou zvláště jeho političtí konkurenti.

Trudeau možná svou funkci obhájí, ale politická korektnost má potenciál k tomu, aby nás ještě nějakou dobu opruzovala. V logice liberálního světonázoru je to, že na cestě do minulosti dojde k hledání prohřešků na základce a posléze v prenatální fázi. Pak už je jen krůček k hříchům otců a (ustrašeně dodávám) samozřejmě i matek. „Takže váš otec doma často hovořil o cikánech? Hm, hm.“ A tak se kruh uzavře. Již za bolševika děti často odskákaly zločiny rodičů. Ale nejpozději pak přece s tím celým nesmyslem musíme skoncovat.

Převzato z blogu se svolením autora

Autor je nezávislý analytik, poradce a kouč