V atmosféře převažujícího a nikoli nedůvodného odporu vůči lavině migrantů všeho druhu přišel čas vyjádřit se k události, které byla plná média v neděli 24. ledna odpoledne. Je to přílet uprchlíků původem z Iráku.

Snad žádné médium neopomnělo zdůraznit, že jde o uprchlíky křesťanské (čímž se, doufejme, podařilo utlumit prvotní nedůvěru nemalé části Čechů). Jejich denominace (pokud jsem to nepřehlédl či nepřeslechl) uvedena nebyla, osobně se domnívám, že by mohlo jít o příslušníky chaldejské katolické církve. Vede mě k tomu skutečnost, že v dané oblasti (mezi Mosulem a Irbílem) převažují věřící právě tohoto vyznání. Uvádím to proto, že nedávno jsem na těchto stránkách v souvislosti se zničením chaldejského kláštera sv. Eliáše, nejstarší křesťanského svatostánku v Iráku, napsal:

Když se islamističtí fanatici takto chovají vůči křesťanským stavbám, jak si asi počínají vůči křesťanům samotným? Sotva si můžeme dělat v tomto ohledu sebemenší iluze. Vyznavači Krista jsou barbary z Islámského státu pronásledování, týráni a vražděni.

Právě touto optikou je nutné pohlížet na ty, kteří v neděli přiletěli a jimž český stát nabídl pomoc.

V této souvislosti je užitečné připomenout, že oblast, z níž uprchlíci přišli, město Qaraqosh (Karakoš) a jeho okolí (obr. 2), dobyl loni v srpnu Islámský stát. Takto o tom referoval server CNN:

obr. 1) CNN referuje o dobytí Qarakoshe Islámským státem. Následoval hromadný exodus křesťanů, zejména do Irbílu.

Co následovalo, vytvořilo přesně ty důvody, kvůli nimž je nutné lidem, zejména křesťanům, z Iráku pomáhat. Jeden z těch, kdo v neděli přiletěli, to na pražském letišti řekl stručně, ale výstižně. Madžíd Rašíd:

Je známo, že menšiny na Blízkém východě, Židé a křesťané, mají největší problémy.

Pod výrazem „problémy“ je ovšem až příliš často skryté peklo na zemi. Něco, co si nikdo z nás nedovede představit.

Obě rodiny, které v neděly přistály na starém ruzyňském letišti, mají šanci na nový život. Popřejme jim štěstí – budou ho potřebovat ve všech směrech. Nejen proto, že čeština je extrémně těžká. Jak jsme viděli v televizi, zdaleka ne všichni Češi jsou vstřícní. V tomto případě ovšem člověk nemusí být sluníčkář, aby vstřícný byl.

Osobně bych chtěl vyjádřit jednu obavu – a nepřeju si nic jiného, než abych se mýlil.

Sledujeme-li anabázi našich nových bližních, můžeme konstatovat, že od jisté doby to bylo v Irbílu (Erbilu) lepší než v jejich vesnici u Qaraqoshe, v Libanonu to bylo lepší než v Iráku a v ČR je to lepší než v Libanonu. Doufejme, že obě rodiny po čase nezjistí, že v Německu je to lepší než v ČR, a nezařídí se podle toho. Jak se to před časem stalo v Polsku a na Slovensku, kde šlo také o uprchlíky křesťanského vyznání.

obr. 2) Pro lepší orientaci mapa oblasti, odkud noví příchozí pocházejí. (Podklad: Google Maps)