Vysoce zpolitizovaný Mezinárodní trestní soud (International Criminal Court) právě vyhlásil státnost Palestiny. Udělal to bez jakéhokoliv jednání s Izraelem, bez jakéhokoliv kompromisu a bez jakýchkoliv uznaných hranic. Udělali to také bez jakékoliv právní autority, protože Římský statut, na jehož základě došlo ke zřízení Mezinárodního trestního soudu, nedává tomuto soudu žádnou pravomoc uznávat nové státy. Izrael ani Spojené státy navíc tuto smlouvu (tj. Římský statut Mezinárodního trestního soudu) neratifikovaly, takže rozhodnutí Mezinárodního trestního soudu pro ně nejsou závazná. Tento rozdělující verdikt není závazný ani pro signatáře, protože překračuje pravomoci tohoto takzvaného soudu.

Říkám „takzvaného“ soudu, protože Mezinárodní trestní soud není soudem ve skutečném smyslu tohoto slova. Na rozdíl od skutečných soudů, které mají k interpretaci zákony a zvykové právo, si Mezinárodní trestní soud svoje rozsudky jen vymýšlí. Jak výstižně zdůraznil soudce hlasující proti tomuto rozsudku, verdikt týkající se Palestiny není založen na stávajícím právu. Je to čistě politický verdikt. A politika většinového rozhodnutí je zase založena na uplatňování dvojího standardu vůči Izraeli – jak to již dávno dělají OSN, Mezinárodní soudní dvůr a další mezinárodní orgány.

Existuje řada dalších etnik – namátkou například Kurdové, Čečenci a Tibeťané – které požadují určitou míru nezávislosti. Mezinárodní trestní soud ani jiné mezinárodní organizace jim však nikdy nevěnovaly svůj drahocenný čas. Ale Palestinci – jak na Západním břehu Jordánu, tak v Pásmu Gazy – kteří odmítají v dobré víře vyjednávat a používají terorismus k prosazování svého požadavku na uznání své státnosti, byli tímto verdiktem odměněni za páchání násilí.

Izrael, který Palestincům nabídl suverénní vlastní stát výměnou za mír již několikrát, byl potrestán za ochotu vyjednávat a za své odhodlání chránit své občany před palestinským terorismem.

Mezinárodní trestní soud záměrně ignoruje mnoho závažných válečných zločinů a jiných porušení humanitárních zákonů po celém světě. Jeho hlavní prokurátorka dokonce považuje za jeden ze svých hlavních úkolů odpoutat pozornost od zemí třetího světa, kde k mnoha těmto zločinům dochází, směrem k západním demokraciím. Samozřejmě, která země by mohla být lepším cílem pro tuto zvrácenou formu „prokurátní afirmativní akce“ než Izrael. Říkám zvrácenou, protože skutečnými oběťmi takového selektivního stíhání jsou občané těchto zemí třetího světa, které politika jejich vůdců zabíjí a mrzačí.

Naproti tomu Izrael má v oblasti lidských práv, právního státu a starosti o nepřátelské civilisty mnohem lepší výsledky než kterýkoliv jiný stát, který čelí srovnatelným hrozbám.

Podle britského vojenského experta Richarda Kempa „žádná země v historii válčení neudělala více pro to, aby se vyhnula civilním obětem, než Izrael během vojenské operace Lité olovo.“ Izraelský nejvyšší soud uvalil na svou armádu obtížná omezení a poskytl efektivní prostředky pro nápravu trestných činů spáchaných jednotlivými izraelskými vojáky. Mezinárodní trestní soud může podle své zakládací smlouvy zasahovat do svrchovanosti států, pouze pokud tyto státy nejsou samy schopny spravedlnost vykonávat. Princip „komplementarity“ má umožnit soudům v demokratických zemích, jako je Izrael, řešit jejich vlastní problémy v rámci právního státu. I v případech, které se týkají států, které Římský statut ratifikovaly, což Izrael neučinil, má Mezinárodní trestní soud nad těmito státy jurisdikci pouze tehdy, když jejich soudnictví tyto problémy zcela nevyřeší.

USA by měly toto rozhodnutí Mezinárodního trestního soudu odmítnout nejen proto, že je nespravedlivé vůči jeho spojenci Izraeli, ale také proto, že vytváří nebezpečný precedens, který by mohl být použit proti Spojeným státům a dalším národům, které fungují na základě právního státu. Izrael by měl tento verdikt právně napadnout, ale zároveň by měl spolupracovat při jakémkoliv vyšetřování, protože pravda je jeho nejlepší obranou. To zda vyšetřování vedené Mezinárodním trestním soudem může zjistit pravdu, je sporné, ale důkazy – včetně videozáznamů a audiozáznamů v reálném čase – rozhodně znesnadní vyšetřovatelům Mezinárodního trestního soudu zkreslování reality.

Celkově vzato je rozhodnutí Mezinárodního trestního soudu týkající se Palestiny selháním jednotného standardu lidských práv. Tento verdikt je vítězstvím terorismu a neochoty vyjednat mír. A v neposlední řadě je to také silný argument proti tomu, aby Spojené státy a Izrael uznaly tento zaujatý „soud“ a poskytly mu jakoukoliv legitimitu.

Autor je emeritní držitel profesury Felixe Frankfurtera na Harvard Law School, autor knihy „Guilt by Accusation: The Challenge of Proving Innocence in the Age of #MeToo“ (Skyhorse Publishing, 2019) a spolupracovník Gatestone Institute sponzorovaný Charitativní nadací Jacka Rotha. Na Spotify, Apple a YouTube můžete sledovat jeho nový videokanál „The Dershow“.