Už potřetí se bude v Česku konat kulturní akce Dny Jeruzaléma – letos nejen v Praze od 21. do 23. června, ale ve dnech 19.-20. června i v Plzni – ale tentokrát ji provází obzvláštní rozruch. Hrstka občanů ji považuje za „součást politické strategie Státu Izrael zajistit legitimizaci nezákonné anexe Jeruzaléma“ a ve své protestní petici tvrdí, že „česká veřejnost je mylně informována a účelově zapojována do velmi kontroverzní politické hry“. Petice obsahuje i nepravdy a nepřesnosti, například že Jeruzalém „je hlavním městem státu Palestina“ nebo že „byl prostřednictvím rezolucí Valného shromáždění OSN prohlášen za corpus separatum“. Stejnou petici poslalo Evropské komisi i mezinárodní hnutí bojkotu Izraele BDS v čele se zakladatelem skupiny Pink Floyd Rogerem Watersem, filozofem Noamem Chomskym a spisovatelkou Alice Walker.

Když Valné shromáždění OSN v listopadu 1947 doporučilo rozdělit britskou mandátní Palestinu na židovský a arabský stát, což Židé přijali a arabské státy odmítly, zároveň navrhlo, aby měl Jeruzalém zvláštní status jako corpus separatum, mezinárodní město spravované OSN, a to na deset let, po nichž by o dalším statusu rozhodlo referendum. I s tímto návrhem souhlasili Židé a kategoricky jej odmítly všechny arabské státy. Proces směřující k převzetí správy nad Jeruzalémem pak už nepokračoval; Arabové vystupňovali útoky, a když Izrael v květnu 1948 vyhlásil nezávislost, napadly jej armády pěti arabských zemí.

Vypukla válka o nezávislost Izraele, v níž Arabové mimo jiné obléhali Jeruzalém. OSN nehnula ani prstem, aby pomohla jeho obyvatelům bez potravin a vody, jimž hrozil hladomor, přestože rezolucí 181 přijala závazek, že v městě zajistí mír a pořádek. Izraelský premiér David Ben-Gurion pak po skončení první izraelsko-arabské války nečinný postoj OSN připomněl a prohlásil její rozhodnutí o Jeruzalému za neplatné a neúčinné.

Nebýt arabské invaze, Jeruzalém by se byl mezinárodním městem stal. Po válce byl naopak navzdory plánu OSN rozdělen na východní jordánskou část a západní izraelskou. Jordánci vyhnali všechny Židy ze Starého Města, v roce 1950 v rozporu s dohodou o příměří anektovali Západní břeh a východní Jeruzalém a až do šestidenní války v roce 1967, kdy Izrael město znovu sjednotil, nedovolili židům modlit se u Zdi nářků, nejposvátnějšího místa judaismu. OSN už svůj nedokončený plán internacionalizace Jeruzaléma neoživila a řada zemí, včetně generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna, dnes podporuje názor, že Jeruzalém má být hlavním městem Izraele i Palestiny. To si však musí mezi sebou vyjednat obě zúčastněné strany v rámci mírových jednání.

Pokud jde o petici proti Dnům Jeruzaléma, je velmi obtížné pochopit, jak může „legitimizovat anexi“ města čistě kulturní akce s tancem, filmem, hudbou, jídlem, přednáškami o literatuře nebo výstavami, které se tradičně účastní i Palestinci – letos budou čtyři a přihlásili se sami. Signatáři petice však jejich účast považují za „příklad normalizace“. Co by teprve řekli arabským a izraelským zaměstnancům pekárny Abulafia v Jaffě, kteří společně obsluhují hosty v tričkách s nápisem „Židé a Arabové odmítají být nepřátelé“? Natož pak výsledkům průzkumu agentury Dialog z loňského ledna, podle kterého je 79 % izraelských Arabů s životem v Izraeli spokojeno a kdyby vznikla Palestina, 35 % by si chtělo ponechat izraelské občanství a v Izraeli zůstat. Mírové soužití Izraelců s Araby se zkrátka protiizraelským aktivistům nehodí.

Cílem mezinárodního hnutí bojkotu Izraele BDS („bojkot, stažení investic a sankce“) je politická, hospodářská a kulturní izolace země a jeho akce zahrnují nejen kampaň proti výrobkům izraelských firem na Západním břehu Jordánu, ale i proti izraelským umělcům, akademikům nebo vědcům. Toto protiizraelské tažení má však kontraproduktivní účinky – v izraelských továrnách na Západním břehu pracuje okolo 15 000 Palestinců za až trojnásobně vyšší platy než u palestinských zaměstnavatelů a když v důsledku bojkotu dojde k poklesu odbytu, přicházejí o práci. Přestože bojkot výrobků podporuje i palestinská samospráva, její předseda Mahmúd Abbás předloni výslovně odmítl všechny ostatní druhy bojkotů BDS – a dočkal se ostrého odsouzení hnutí, podle něhož prý „nehovoří za svůj lid“.

Tito aktivisté, zejména Roger Waters, obtěžují každého západního hudebníka a skupinu, kteří si domluví v Izraeli koncert, a požadují, aby jej zrušili; dokonce pak někdy „za trest“ narušují jejich koncerty na Západě. Waters pozadí své špatně skrývané nenávisti demonstruje jasně – tvrdí, že „Židé ovládají Hollywood“, označuje Izrael za „nacisty“ a předloni při svém koncertě vypustil nad pódium obří nafukovací prase s Davidovou hvězdou.

Celé hnutí BDS i petice proti Dnům Jeruzaléma totiž není nic jiného než projev antisemitismu, který se v tzv. „politicky korektní“ podobě maskuje jako protest proti izraelské politice. Jeho cílem není vznik palestinského státu po boku Izraele – když byl jeden z hlavních představitelů BDS, Palestinec Umar Barghutí, tázán, jestli hnutí po vzniku Palestiny s bojkoty přestane, odpověděl „ne“.

Naštěstí nátlaku petičníků nikdo nepodlehl. Oficiální záštitu letošním Dnům Jeruzaléma poskytl předseda právního výboru Evropského parlamentu Pavel Svoboda (KDU-ČSL). Také Plzeň zaslouží uznání, že si zachovala zdravý rozum a akci nezrušila, stejně jako pražský magistrát, jenž jí i letos poskytl finanční příspěvek, přestože petici za její zákaz podepsal náměstek primátorky Matěj Stropnický.