Konfrontace Rusko - USA, Černé moře, 12. dubna 2014

Slyšeli jste už slovo Chibiny? V českých mainstreamových médiích o něm dosud nepadlo ani zmínky, protože by to v jeho nejnovější významové konotaci po 12.4.2014 nebylo „korektní“, ačkoliv hlavní světové agentury v souvislosti s tímto pojmenováním zprávy dávno vydaly. Ale o návrat cenzury a potlačování svobody slova se jistě nejedná, chraň bůh! Proto o tomto slůvku něco napsalo nanejvýš několik málo na armádu specializovaných tiskovin a portálů a ještě o něm ví pár nadšenců, kteří se zajímají o vojenskou techniku.

Primárně však jde o nepatrné pohoří na severu evropské části Ruska. Pro našince nic moc, kopečky dosahující výšky našeho Ještědu, lyžařské areály tam nemají, „Kicbýl“ to tedy určitě není. Ale to jsme se od jeho aktuálního významu ocitli geograficky docela daleko. Přesuňme se o více než tři tisíce kilometrů jižněji. Černé moře není pro válečné lodě žádné lázeňské vycházkové korzo, ale mezinárodními dohodami regulované teritorium. Pokud tam vpluje (Bosporskou úžinou, samozřejmě) plavidlo nepatřící žádnému ze států k pobřeží přimknutých, musí dodržovat přísný režim, zejména doba jeho pobytu je striktně ohraničena. V případě překročení limitní lhůty má smluvní strana právo toto neukázněné plavidlo poslat jednoduše ke dnu, aniž by se nad tím někdo zalamoval. Není třeba nikoho dlouze přesvědčovat, že pro Rusko je taková návštěvní událost signálem k zaujetí obzvlášť velké obezřetnosti.

USS Donald Cook

Jednoho letošního dubnového dne se zde objevuje americký raketový křižník USS Donald Cook vybavený nejmodernějším počítačovým systémem protivzdušné obrany a raketami Tomahawk. Všichni zainteresovaní o něm samozřejmě vědí a pečlivě ho sledují. Zřejmě si Yankees jedou ze západní polokoule „obhlédnout“ svůj „budoucí“ vojenský přístav v krymském Sevastopolu. Vždyť taková nabídka učiněná vděčnou majdanovskou kyjevskou vládou se přece neodmítá. Byť spontánní běh událostí situaci na tomto poloostrově mezitím nasměroval odchylně, mlsný apetit USA nadále trvá. Jak se po brněnsku říká, dostavili se na „čučku“ a po pražsku na „koukačku“.

Ale tak daleko už nedopluli. Právě teď totiž nastupuje na scénu ono dosud neznámé Chibiny. Je to ruský elektronický přístroj, který se namontuje pod křídlo stíhacího letounu a po jeho spuštění při vzletu stíhačky nefunguje v okruhu mnoha kilometrů jediný počítač. Dalo by se laicky říci jakási sofistikovaná rušička výpočetní techniky a elektronické komunikace. Jak mnohým známo a ostatní alespoň tuší, bez „compu“ dneska žádná moderní loď neumí ani pohnout kormidlem, natož aktivovat obranné systémy nebo aspoň zavolat o pomoc, což platí i pro zmíněný americký křižník.

A v sobotu 12. dubna, shodou okolností na Den kosmonautiky zavedený k připomenutí letu prvního kosmonauta Jurije Gagarina do vesmíru, dochází k osudovému poměřování „pindíků“ mezi Ruskem a USA. Viditelně neozbrojený ruský stíhací bombardér výběhového typu SU-24 s nainstalovanou rušičkou Chibiny si to symbolicky dvanáctkrát sem a tam proletěl kolem pyšného Donalda Cooka. Z americké lodi protýkané nejmodernějšími výkřiky elektroniky se rázem stává doslova a do písmene obyčejný kus plovoucího železa. Pokud by byl nablízku nějaký vlečný člun a lodníci by se rozhodli onu po zuby ozbrojenou americkou fregatu odtáhnout do nejbližšího přístavního doku k rozřezání, aby si přivydělali nějaký peníz za železný šrot, nikdo by jim v tom nezabránil, jak byla naprosto bezbranná.

Po dostatečném pobavení, jak často ve své přirozenosti kočka s myší ráda dělá, se ruský pilot se svým strojem v pořádku vrací na základnu a rušičku vypíná. V tom okamžiku vzniká na toaletách a v koupelnách fregaty nepřehledná tlačenice, protože obsluhující personál se prostě kompletně po…., však čtenáři jistě ví, co myslím. Traduje se, že posádka se následně vzbouřila a požadovala okamžité přistání v nejbližším přístavu a odchod do civilu. Nejblíž byla rumunská Constanta, kam si to tedy naše fregata byla nucena zamířit. Jejímu „slavnostnímu“ uvítání v přístavu byl přítomen dokonce lokajský rumunský prezident, pochopitelně kvůli přísnému utajení neinformovaný, co komického se před pár hodinami na moři událo. Jaká to jistě čest pro rumunský lid, jaká nečekaná vzácná návštěva, oboustranné zdravice, gratulace, poklony, stisky rukou, a bla, bla, bla. Z fotografií onoho uvítacího aktu jsou kyselé a strojené úsměvy pobledlých amerických námořníků více než zřetelné. Inu, výměna a praní spodního prádla zaneřáděného střevními potížemi jistě na fyzické kondici a dobré náladě nepřidá. O dokonaném odchodu posádky do civilu už světové agentury mlčí. Zřejmě nastoupili erudovaní američtí psychologové a možná i psychiatři a zuboženým americkým mariňákům jejich plány nakonec rozmluvili.

Ať tak či tak, jedno je jisté. Aniž bych chtěl našeho severoatlantického spojence jakkoliv hodnotit, není sporu o tom, že hrdé a silné Rusko zde je, má opět vztyčenou hlavu a své geopolitické zájmy jako vítěz druhé světové války si chránit umí. My v malinké České republice bychom to měli konečně vzít na vědomí a přizpůsobit se tomu. Ostatně úplně stejně, jak to během předešlých více než 1000 let činili naši zkušení předkové. Proto zde ve střední Evropě Češi, Moravané a Slezané stále jsou a nepochybně budou.