Před cestou do pěti zemí Latinské Ameriky byl G.W. Bush dotázán redaktorem CNN v programu En Español (7.3.), zda jeho cesta není kromě obchodních zájmů motivována i snížením rozpínavosti venezuelského prezidenta Hugo Chaveze, jehož vliv úměrně stoupá s nízkou cenou prodávané (v některách případech dokonce darované) ropy. Bush řekl, že v žádném případě ne. Jeho itinerář návštěv a jednání tuto spekulaci nejenže nevyvrací, ale dokonce potvrzuje. Podle mého soudu, i kdyby byla Bushova návštěva aranžována jako anti-chávezovská, vnímal bych ji jako správnou. Chavez je bad guy.

Paralelně s místy Bushových návštěv po celou dobu cesty probíhá anti-bushovská rally organizovaná Chavezem. Nejblíže k sobě budou mít oba státníci v pátek večer a v sobotu, kdy Bush přijede do Montevidea (Uruguay). Chavez bude za řekou Rio de la Plata v Argentině řečnit na stadionu proti „americkému imperialismu“. Venezuela je jediným státem Západní hemisféry mezi dvanácti členy OPECu a je hlavním dodavatelem ropy zemím Jižní Ameriky. Smlouva mezi USA a Brazilií (a patrně i Guatemalou) zcela jistě sníží dominantní úlohu Venezuely na trhu s palivy (píše David Jackson v USA Today, 3/9/2007).

Bushova a Chavezova popularita byla v osmnácti zemích Latinské Ameriky naměřena téměř stejně nízká (4,6 z 10), přesto je mi Bushova strategie pro latinsko-americké země průhledně jasnější a přijatelnější; profit, prosperita, vytvoření pracovních míst, sociální spravedlnost, snížení chudoby, demokracie, řešení emigrace, vzdělavatelské programy, fungující infrastruktura malopodnikatelů, zdravotní péče a mír jsou dosažitelnější volným podnikáním než kontrolovaným pseudo-socialismem.

Od roku 1998, kdy pro-socialistický Hugo Chavez stojí v čele Venezuely, se emigrace z této země do USA (převážně na Floridu) rozrostla na dvacetinásobek. Příčinou bylo znárodňování telekomunikačních a elektrárenských podniků. Chavez se stává iniciátorem nebezpečí, které pro Západní hemisféru již 47 let vytváří Fidel Castro.

Svůj negativní postoj vůči Bushovi Chavez naposledy věřejně demonstroval teatrálním a navýsost nediplomatickým gestem na půdě budovy UN v New Yorku 20. září 2006, kde ho „lichotivě“ tituloval ďáblem. Sklidil za to kromě některých dalších anti-buschovců i obdiv od svého „bratra“, iránského prezidenta Ahmadínežáda. Američtí politici ho zkritizovali; Bill Clinton patřil mezi ty zdvořilé, když řekl, že tím výrokem Chavez ublížil jen svému jménu a jménu Venezuely. Nicméně 36% občanů jeho země ho pochválilo.

Al Jazeera přinesla zprávu (14/1/2007), že Chavez a Ahmadínežád založili fond o miliardových investicích dolarů, aby pomohli ostatním zemím vymanit se z politického a ekonomického vlivu USA. Eufemisticky se má tento fond stát „a mechanism of liberation from the imperialist’s yoke“.

Chavez je typem diktátora a jeho anti-bushovská rally musí být cíleně a plánovitě vyvážená rally opačnou. Bushova cesta na jih nezbytně musí obsahovat i tento politický cíl, i když se ho pozorovatel událostí spíše jen domýšlí.

(další články autora na www.jes.bloguje.cz)