Andrej Babiš není mnohoslovný rétor. Vyjadřuje se jako praktik. Přímočaře, stručně, někdy až úsečně. Nejinak tomu bylo v případě článku Now the Czechs Have an Oligarch Problem, Too, který o něm vyšel na webu amerického prestižního magazínu Foreign Policy (FP).

Jde prý o snůšku lží a výmyslů a on se bude soudit. Jasné sdělení. „To je podraz,“ říká vicepremiér a dodává: „Minulý týden v pátek mě totálně poblili.“ Tím pátkem myslí 10/4, kdy o něm článek vyšel.

Zmíněná Babišova přímočarost, spojená s momentálním rozčilením, má ovšem jeden neblahý důsledek. Pan vicepremiér občas někoho z něčeho obviní způsobem, který může být, diplomaticky řečeno, kontraproduktivní. V kontextu s článkem ve FP lze říci, že se chová stejně jako ti, které kritizuje a po nichž žádá omluvu (případně je ochoten jít s nimi do soudního sporu).

Namátkou. Nedávno (9/4) v parlamentu prohlásil, že „Kalousek tu nakradl miliardy“. Anebo před časem (22/3) v Otázkách Václava Moravce hovořil o novináři Janku Kroupovi, „který dostal Jourovou do vězení“.

Jinak tomu není ani tentokrát.

Aniž by nabídl jediný důkaz, tvrdí: „A kdo to udělal? Češi! Kdo jiný by to udělal.“ Jenomže Čechů je deset milionů a je třeba poukázat na ty pravé. Přesněji na toho pravého: „A jsem přesvědčen, že za tím stojí takoví parchanti, jako je (novinář Pavel) Šafr a podobně,“ říká Babiš na videu zveřejněném na webu Aktuálně.cz (17/4 v sekci Aktuálně.TV).

Důkaz? Babiš si prostě „dovede představit“, že za tím je Šafr. Víc netřeba, chce-li řídit stát jako firmu, kde slovo šéfa je zákonem. Ve firmě se podobnými malichernostmi, jakými je hledání pravdy, nemá majitel čas zdržovat. Diskuse je uzavřena neboť demokracie končí (v každé privátní firmě, nejen v Agrofertu) na vnější straně hlavní vrátnice.

Andreji Babišovi vadí to, co o něm ve FP napsali. Z jeho rozhořčení vyplývá, že se na něm magazín dopustil faulu. Není ale skutečným faulem spíše to, když někoho obviním, že za tímto údajným faulem stojí, aniž bych své tvrzení podepřel důkazy? Použitý slovník (“parchant“) snad ani nemá smysl komentovat – je to jen ilustrace stavu politické kultury u nás. Pikantní je, že tyto výrazy zní z úst člověka, který přišel se svojí skvadrou nespokojených naši politiku spasit.

Jen několik postřehů

1)
„Ta novinářka má 25 roků a neví vůbec nic …,“ říká vicepremiér na videu. Nevím, kdo vzal údaj o jejím věku, ale to není podstatné. Hovoříme o Ole Cichowlasové, britsko-polské žurnalistce, jejíž specializací je Rusko a východní Evropa. Nejen že není pravda, že „neví nic“; ví toho docela dost. Stačí si přečíst její články publikované nikoli toliko na stránkách FP. Navíc: pod textem o Babišovi není podepsána pouze ona, ale také Andrew Foxall. Ředitel Centra ruských studií, který je součástí britského think tanku The Henry Jackson Society. O tomto člověku snad nelze tvrdit, že „neví nic“.

Ola Cichowlasová

2)
Autoři článku píší, že Babiš má přezdívku „Babisconi“. Vicepremiér oponuje: „Oni říkají, že mě nazývají v Čechách Babisconi. A to je jedna z těch lží, která tam je.“ Pravdu má: Andreji Babišovi se doma Babisconi (odvozeno od Berlusconi) skutečně neříká, nicméně tak explicitně to ve FP napsáno není. V textu čteme:

The rise of Babis — nicknamed “Babisconi,” after Italian billionaire turned prime minister Silvio Berlusconi — marks a turning point in his country’s post-communist history.

Tedy: Vzestup Babiše – přezdívaného „Babisconi“ po italském miliardáři Silviu Berlusconim, který se stal ministerským předsedou – znamená přelomový okamžik v postkomunistické historii jeho země.

A to je to podstatné. Nikoli nepoužívaná přezdívka. Obavy z „fenoménu Babiš“ má v ČR kde kdo, je to každodenní téma politických diskusí – a podle mnohých zásadní problém pro správné fungování demokracie. (Řeč je o propojení politiky a byznysu.) Vicepremiér se může rozčilovat, jak chce, nad neexistující přezdívkou, ale před tím zásadním, co je uvedeno v předchozí větě, neuteče.

Úvodní stránka webu Společnosti Henryho Jacksona z 18/4/2015. Think tank je pojmenován na počest US senátora za Demokratickou stranu H. M. Jacksona (1912-1983)

3)
Andrej Babiš se dostal během rozhovoru do krátké rozepře s reportérem, jestli FP je nebo není významné médium. Všeobecně se má za to, že jde o renomovaný titul, Babiš si ale stojí na svém, že není, a dodává: „Má pověst, že píše na objednávku.“ Ovšem argument typu „má pověst“ je asi stejné relevance jako hospodské tvrzení „že je gauner, mu kouká z očí“ - a tudíž obtížně diskutovatelný. Opět: lépe by nás vicepremiér přesvědčil pomocí nějakého důkazu.

4)
Na téma spolupráce s KGB, o níž byla v článku také zmínka (níže připomenu jaká), Andrej Babiš zareagoval: „Co je to za sprostou lež? Co je to za výmysl? Je to hnusné svinstvo a budu se soudit, pokud se neomluví.“

Jenomže: Cichowlasová s Foxallem nenapsali, že Andrej Babiš byl spolupracovníkem KGB. Pouze v odstavci přibližujícím jeho spor se slovenským Ústavem paměti národa uvedli, že tato instituce „published documents suggesting not only that Babis collaborated with Czechoslovakia’s secret police, the StB (under the codename Bures), but that he may have even worked for the Soviet KGB as well“, čili „publikovala dokumenty ukazující na to, že Babiš spolupracoval nejen s československou tajnou policií StB (pod krycím jménem Bureš), ale že možná pracoval také pro sovětskou KGB“. Odkázat se na někoho, kdo to či ono tvrdí, je něco jiného než to sám tvrdit – a tady, obávám se, by neměli advokáti magazínu FP v rámci případného soudního sporu příliš těžkou práci.

Jaké bude mít tato kauza pokračování, je těžké odhadnout. Zatím se, podle Aktuálně.cz (z 18/4), nechal magazín FP slyšet, že za svým článkem o Andreji Babišovi stojí. Editor Christian Caryl se vyjádřil takto:

„Oslovili jsme kancelář pana Babiše před publikováním článku a jejich reakci jsme do článku vložili. Také jsme požádali pana Babiše o rozhovor. On ho ale autorům článku odmítl poskytnout.“

Z toho by se dalo dovodit, že FP se omlouvat nehodlá. V takovém případě by se měl Andrej Babiš pustit do soudní bitvy. Než se tak stane – a bude to test Babišovy pravdomluvnosti, pakliže věc dojde tak daleko – by mohl vyřešit své vlastní dilema. Buď předložit neprůstřelné důkazy o tom, že za článkem ve FP stojí Pavel Šafr, anebo se mu omluvit. I za toho parchanta.