V arabském světě to vře. Protesty se šíří z jedné země do druhé. To se tak historie někdy zblázní, vzpomeňte na revoluční rok 1848 nebo šedesátá léta toho minulého století. Odér revoluční vzpoury je lákavý a šíří se jako chřipková epidemie. O co však jde v arabském světě? Zdá se, že revolta nemá náboženské pozadí, protože ani v těchto diktaturách nejsou obyvatelé nějak utlačováni ve svém náboženském cítění. Nemohou si jistě nijak vyskakovat, ale hlady také neumírají. Není ani pravděpodobné, že by najednou začali prahnout po pluralitní svobodě názoru a projevu ve smyslu západní demokracie. Co tedy za tím je?

Arabský svět již řadu desetiletí od získání samostatnosti přešlapuje a hledá se. Najít ten správný model není snadné, protože přechází z kolonializmu a feudalizmu rovnou do éry technologického boomu. Život lidí navíc řídí Korán sepsaný před 1360 lety a reflektující tehdejší situaci. To s sebou přináší dlouhodobý pocit nenaplnění vize. Je to jistě důležitý faktor, ale proč revolta propukla právě teď?

Může za to globalizovaná multimediální civilizace. Arabové ve svých zemích denně potkávají bohaté turisty, v televizi jsou bombardováni reklamami na spousty zboží. Ve filmech a seriálech se dozvídají, jak pohodlný život vedou v rozvinutých zemích, a jejich šťastnější souputníci, co našli práci v EU, posílají domů nemalé peníze. Proč oni ano a my ne? Konec konců naše nedávná revolta lékařů má úplně stejný základ. Žilo se jim snad dosud špatně, měli stará auta? Ne, ale jejich západní kolegové berou přece více! Proč oni ano a my ne? Internet a sociální sítě umožňují snadno se zorganizovat.

Spontánní nespokojenosti mas ovšem dříve či později někdo využije, aby se dostal k moci. Budou to fundamentalističtí duchovní jako v Iránu, osvícenecký vůdce typu Mustafy Kemala Atatürka nebo nový arabský Hitler? Zvítězí konzum nebo duchovno? V zemích třetího světa revoluce často vede jen k další nové diktatuře. Arabský svět bychom měli brát vážně. Nejen proto, že mají ropu, ale kdyby se sjednotili, představovali by velmi významnou sílu. Není to konec konců počátek dlouho avizovaného sociálního konfliktu "chudý Jih versus bohatý Sever"?

Západ, a tedy my, zatím přešlapuje a čeká, jaký směr vývoj nabere. Přetáhnout na svou stranu staré diktatury bylo snadnější a stačila k tomu obvykle vojenská pomoc. Má se nyní přiklonit na stranu většiny a pokusit se implantovat svůj model demokracie? V tak odlišném prostředí od našeho už tolikrát takový pokus selhal. Liberální, individualistický přístup je typický pro Západ, Afrika a Asie život vnímá více kolektivisticky. Generace zde vyrůstaly pod silnou autoritou. Davy v ulicích nestačí jen ukonejšit populistickými sliby. Zlepšení životní úrovně vyžaduje také efektivnější ekonomiku.

Ať chceme nebo ne, nepokoje v arabských městech uvolňují další kameny z té už poněkud chatrné stavby, které říkáme "náš vyspělý svět". Sami snižujeme její konkurenceschopnost svou pohodlností, sociální štědrostí a přehnaným důrazem na ekologii. Globalizovali jsme svět jogurty a internetem. Teď se bude stále více ozývat "proč vy ano a my ne". Pokud to zatím skončí jen desetitisíci uprchlíků v jihoevropských přístavech, dopadlo to ještě dobře.

http://hlubucek.net