Martin Horský ve svém článku Co Čech, to alavita? vyslovil podiv nad tím, kolik Evropanů "věří, že Asad mladší je ta figura, která si zaslouží podporu". V obecnějším záběru se pozastavuje nad podporou Evropanů despotům Blízkého východu.

Nebudu nadále smečovat takto snadný míč. Žádná tvrdá čísla nedovozují, že by Evropané hořeli sympatií pro blízkovýchodní despoty. Jde zde o něco jiného, o podporu eventuálního zásahu proti Asadově armádě. Ujišťuji Martina Horského, že opravdu nejsem alavita, nemám nejmenší sympatii k žádnému z blízkovýchodních despotů a samotného Asada mladšího bych moc rád viděl stát před soudem, jakkoli mu lidsky nepřeji příšerné životní finále, jaké zažil jeho irácký kolega Husajn.

Situace dnešní se zásadně liší od situace před deseti lety, která vyústila do letecké a pozemní operace proti Husajnovu Iráku. Tehdy lídři svobodného světa opravdu věřili, že Husajnův režim se chystá k agresi zbraněmi hromadného ničení, a v pyramidě víry a informace tomu uvěřila i politická elita, věřila tomu větší část médií a uvěřila tomu veřejnost. Že opak se ukázal býti pravdou, je smutný fakt a jeho důsledky neseme dodnes. Takže nedůvěra vůči rozumnosti raketového zásahu proti oficiální Sýrii částečně pramení z deset let staré historické blamáže – nedovedu si vybavit příklad v dějinách, že by válka začala na bázi blábolu nepostižitelného agenta tajné služby.

Dnes nám nikdo netvrdí, že se Asad chystá použít proti svobodnému světu zbraně hromadného ničení. Má to být trest za to, že použil jedovatý plyn proti vlastnímu obyvatelstvu. Obama si od světové veřejnosti žádá bianco důvěru v hodnověrnost informací jeho tajných služeb. Ta důvěra je silně narušená po nedávných událostech. Ale budiž, i kdyby opravdu to tak bylo a je prokázáno, leč veřejně nedoloženo, že Asadovi vojáci vraždili plynem. Oficiální důvod má být "trest" za účelem "odstrašení", aby "se to neopakovalo".

Husajna a jeho "chemického Alího" oběsili, dokonce za drastických necivilizovaných okolností. Co víc jim měli udělat, aby dali najevo, že zločiny proti lidskosti nebudou tolerovány? Vplést do kola nebo rozčtvrtit na náměstí anebo, jak si v tom někde libují, zakopat do země a kamenovat? Odstrašení je pojem naprosto nemístný.

Bude to – pokud se to stane – čistý akt politiky dělových člunů, dokonce doslova, protože rakety přijdou od moře. Západní svět má s politikou dělových člunů bohatou zkušenost z devatenáctého a dvacátého století. Byl to export určitého civilizačního konceptu pomocí vojenské síly a mnohdy přispěl k dobrému – viz otevření Japonska světu . Jenže tehdy byl západní svět moderní, dynamický, tvořivý, inspirativní, bohatý a silný. Dnes není nic z toho. Svět se Západu ani nebojí, ani si ho neváží. Je to prázdná slupka, ze které vyletí salva raket.

Půjde bezpochyby o válečný akt proti členskému státu OSN. Čímž se dostávám k finále: mohl by kolega Martin Horský nastínit čtenářům Neviditelného psa, jaká je jeho představa následného scénáře po úspěšné salvě? Bylo by asi fér, kdyby to udělal. Když si je tolik jist, že zásah je správný, asi tuší, k čemu povede. No a časem, pokud rakety vyletí a dopadnou, můžeme posoudit, kdo měl pravdu. Opakuji výzvu: ten scénář, prosím. Nemusí být dlouhý, pár řádek, jistě to máte v hlavě srovnané.

Můj scénář se nedá vypsat ničím konkrétním: střely dopadnou, zabijí určitý počet lidí. Zostří se mezinárodní situace a Amerika se opět stane tím "mužem s klackem", z kterého se vyvlékla s odřenýma ušima v Iráku a o co se trapně snaží v Afghánistánu. Rusko i Čína nutně budou ten čin pokládat za výzvu. Povstaleckým silám se vojensky příliš nepomůže, ledaže by došlo k otevřené letecké podpoře.

A i kdyby nakrásně všechno dobře dopadlo, rakety by vyhodily do povětří zásoby plynu (kam ten plyn uteče?), Asadův režim se zhroutí, Asada chytnou, postaví před soud a pravděpodobně pověsí. Toto vše si dovedu představit.

Ale že budou v Sýrii zavedeny politické reformy na bázi lidských práv a že se opozice navyklá na dvouleté vraždění půjde domů umýt, převléct a zasedne k práci, tak to si opravdu, opravdu neumím představit, to do mého scénáře nezapadne.

Shrnu:

Na politiku dělových člunů už nemá ani Amerika. Západ je dost silný na to, aby vojensky ustál jakýkoli ozbrojený útok, to ano a chvála bohu, že tomu tak pořád ještě je. Ale nedokáže vnutit svoji vůli jinde.

Pokud má nějakou autoritu, měl by ji využívat k prosazování politického řešení eventuálních kontaktů. Pokud bych měl nastínit představu ideálního stavu, pak by mělo vzniknout cosi jako Svatá aliance zaměřená na tlumení lokálních konfliktů, v níž by Rusko i Čína nesměly chybět. V moci této Svaté aliance by byla účinná kontrola pohybu zbraní.

Na uhašení požáru nemáme pumpu. Tak aspoň nelejme oheň do ohně - a k tomu se nepoučitelný Obama chystá.