Švédsko čekají nové volby. Víc než neschválený rozpočet trápí zemi konflikt kvůli imigraci

Švédský parlament neschválil minulý týden návrh státního rozpočtu. Znamená to vyjádření nedůvěry. Předseda vlády Stefan Löfven vyhlásil na březen předčasné volby. Proč vláda padla a co to znamená?

Švédsko lze považovat za úspěšnou ekonomiku, pokud jde o základní makroekonomické ukazatele. Hospodářství roste tempem kolem dvou procent, inflace je nulová nebo mírně záporná, nezaměstnanost je přiměřená okolnostem. Deficit státního rozpočtu činí pouhých 1,7 procenta, státní dluh kolem 40 procent HDP. Dluh postupně klesá. V roce 1996 kulminoval na úrovni 73 procent HDP. O deset let později poklesl na 45 procent HDP. Vláda pravého středu, v jejímž čele stál Fredrik Reinfeldt od roku 2006, přispěla ke skutečnosti, že Švédsko již není oním socialistickým státem jako v 70. a v 80. letech.

Promuslimská vláda

Jenomže pod povrchem skvěle fungující ekonomiky se skrývají tenze a konflikty. Úspěšná Reinfeldtova koalice prohrála parlamentní volby v roce 2014. Do vlády se opět dostali sociální demokraté. Předsedou vlády je vyhraněný levičák Stefan Löfven, vyučený svářeč a kariérní odborář. Prudký obrat doleva byl ilustrován například velmi kontroverzním krokem v zahraniční politice: uznáním Pásma Gazy a Západního břehu Jordánu jakožto tzv. palestinského státu.

Toto téma, ačkoli zdánlivě nesouvisející, je důležitější pro pád vlády než státní rozpočet. Sociální demokracie totiž velmi silně podporuje islám a islámskou imigraci do Švédska. Löfvenova vláda je více než promuslimská. Švédský ministr pro bydlení a místní rozvoj Mehmet Kaplan je turecký muslimský aktivista. Kaplan vyjádřil podporu švédským džihádistům, kteří odcházejí bojovat do Sýrie – s tím, že prý jde o něco podobného, jako když švédští dobrovolníci pomáhali za druhé světové války Finsku!

Nechme stranou, že švédští dobrovolníci za druhé světové války byli vesměs nacisté. Hlavním skrytým konfliktem ve společnosti je imigrace. Čtyři z 24 ministrů Löfvenovy vlády se narodili v zahraničí. To přibližně odpovídá podílu imigrantů ve švédské populaci, který činí asi 15 procent. Pokud ale započteme i potomky imigrantů narozené již ve Švédsku, dojdeme k pozoruhodnému číslu 27 procent.

Masová imigrace samozřejmě není v žádné zemi jednohlasně přijímána jako skvělá věc, která zlepší demografickou situaci a multikulturně zpestří společnost. Kritikové poukazují například na skutečnost, že přistěhovalectví silně koreluje s výskytem sexuálně motivovaných zločinů. Ekonom Jan Tullberg odhaduje, že celkové náklady spojené s imigrací představují sedm procent hrubého domácího produktu ročně. Švédská policie vydala oficiální dokument, který mapuje 55 oblastí, jež jsou pod kontrolou kriminálních gangů.

Jen v samotném Stockholmu jde o 19 lokalit zvaných utsatta omraden (citlivé oblasti), které jsou mnohdy nebezpečné i pro samotné policisty. Turista, který ze Stockholmu vidí jen Staré Město, Normalm a Södermalm, si ničeho nevšimne. Pokud by se ale vydal metrem na sever například do čtvrtí Rinkeby, Husby, Sollentuna, Edsberg, Täby anebo na jih do čtvrtí Skärholmen, Bredäng, Östberga, Enskededalen, Farsta a Hagsätra, mohl by se dost divit, jakou tvář také může mít švédský stát blahobytu. Představte si Prahu obkrouženou prstencem nepřizpůsobivých lokalit, ovšem každá z nich by připomínala malé Pásmo Gazy.

Šerif je zpátky

Švédská vláda na kritiku reaguje – zákazem kritiky! Nový zákon, který vstoupí v platnost koncem roku 2014, umožní trestní stíhání osob, které se proviní kritikou imigrace anebo kritikou neschopnosti politiků řešit problémy s ní spojené.

Státní cenzura se nemá týkat jen oficiálních sdělovacích prostředků, ale také internetových diskusí. Každý Švéd, který vyjádří nesouhlas s imigrací na internetovém fóru, riskuje trestní stíhání. Člen švédského Ústavního výboru poslanec Andreas Norlén na toto téma prohlásil: „Nemyslím si, že bude zapotřebí mnoha trestních stíhání, abychom vyslali signál, že internet není teritorium bez zákonů – šerif je zpátky ve městě.“

Šerif? Zřejmě spíše Velký bratr. Mimochodem, horlivý cenzor Norlén je členem strany, která se jmenuje Moderaterna neboli Umírnění. Vymyslíte větší ironii?

Ovlivňování „nesprávných“ politických názorů na internetu je novinkou. Nikoli vliv státu na média. Deníky i časopisy pobírají ve Švédsku plošnou státní dotaci. Tato dotace byla (a stále ještě je) nezávislá na politickém profilu daného pe riodika. Jenomže každý novinář ví, že část jeho mzdy pochází od státu. Přísloví „koho chleba jíš, toho píseň zpívej“ funguje. Státem dotovaný tisk nikdy nebude tak kritický jako tisk nezávislý.

Kromě toho vznikají úvahy navázat dotaci na obsah. Bývalá ministryně kultury Lena Adelsohn-Liljerothová již dříve prohlásila, že „nerespektování ideálů demokracie“ by mělo být důvodem k odepření dotací. Oním „nerespektováním ideálů“ se rozumí kritika imigrace. Adelsohn-Liljerothová je rovněž členkou strany Umírněných. Ironie nezná hranic.

LN, 11.12.2014

Autor je ředitel pro strategii, společnost Partners