Není to zase tak dávno, co jsme se strachovali o život Meriam Išagové v Súdánu. Tato mladá žena, navíc v těhotenství, byla odsouzena k trestu smrti oběšením za to, že údajně odpadla od islámu.

Dodejme, že verdikt nevynesli barbaři samozvaného Islámského státu či jiní teroristé, ale justice Súdánu, členského státu OSN.

Jen pro připomenutí uveďme, že ačkoli se narodila muslimskému otci a křesťanské matce, otec rodinu záhy opustil a Meriam byla vychována v křesťanské víře. Muslimskou nikdy nebyla a jako křesťanka si vzala křesťana. Přesto jí justice súdánského islámského režimu poslala na šibenici.

Od té ji ochránily tři skutečnosti. Jednak těhotenství (pověšena měla být nějaký čas po porodu), jednak modlitby a nikoli v poslední řadě masivní mezinárodní solidarita. Sám jsem podepsal dvě petice v její prospěch.

Zájem civilizovaného světa, jednotlivých křesťanů (prosby za odsouzenou) a intervence západních osobností nakonec způsobily, že Súdán od této nesmyslné justiční vraždy upustil a Meriam i s dětmi a manželem umožnil ze Súdánu odcestovat.

V současné době máme opět důvod se strachovat o život nevinného člověka. Jde o Petra Jaška, humanitárního aktivistu pracujícího pro českou větev křesťanské organizace Pomoc pronásledované církvi, který je spolu s tamními dvěma pastory a jedním křesťanským vedoucím v súdánském vězení. Obviněni jsou z protistátní činnosti, ačkoli to jediné, co přijeli do země dělat je pomáhat místním křesťanům. Křesťanům pronásledovaným netolerantním islámským režimem (viz případ Meriam Išagové). Potenciálně jim hrozí trest smrti, v „lepším“ případě dlouholetý žalář.

Organizace Pomoc pronásledované církvi 2. března 2016 na svém webu Hlas mučedníků napsala:

Zúčastněné strany se již na počátku celé kauzy dohodly, že se po dobu diplomatických jednání o Petrově propuštění budou striktně vyhýbat jakékoli publicitě, která by mohla celé záležitosti jen uškodit. Z tohoto důvodu se rovněž naše organizace musí prozatím zdržet uveřejňování jakýchkoli informací a komentářů.

Jakkoli lze tomuto postoji rozumět, nezdá se, že by „ diplomatická jednání o Petrově propuštění“ vedla ke zdárnému konci, neboť v poslední době přibylo zpráv o tom, že soud s ním a třemi spolubratry ve víře s přestávkami pokračuje – další stání má být v polovině října.

Ačkoli jsem se osobně v uplynulých měsících postojem organizace řídil (kromě jednoho článku o Petrově případu jsem na svém blogu nic dalšího nezveřejnil), s pokračujícím časem jsem stále více myslel na Meriam Išagovou a především na to, že pokud jí něco pomohlo ze súdánského vězení, tak vedle četných modliteb také mezinárodní solidarita, angažmá klíčových osobností západního světa, tlak na súdánský režim a informace o jejím případu. Nikoli mlčení.

My všichni, kdo věříme v sílu a smysl modlitby, máme každý na seznamu lidi, za něž prosíme. Obvykle své nejbližší, ale také ty, kdo přímluvnou modlitbu potřebují. Musím se přiznat, že po celou dobu, kdy bylo “ticho po pěšině“ a o Petrovi nepřicházely žádné zprávy, jsem měl na svém modlitebním seznamu právě jeho. Až jsem shodou okolností začal před nedávnem začal pochybovat o tom, jestli se za něj náhodou nemodlím zbytečně – aby byl propuštěn a on už možná dávno je, pouze se o tom nemluví.

Pochybnosti nebyly na místě, protože realita je taková, že Petr Jašek je stále v chartúmském žaláři a čeká na další stání, jak zmíněno výše. Proto se začínám přiklánět k tomu, že nastal čas pro větší publicitu tohoto případu. Aby na straně súdánského režimu nevznikl dojem, že civilizovaný svět o problém „svých lidí“ nemá zájem. Vím, že tomu tak není a mezinárodní organizace, které se zabývají situací pronásledovaných křesťanů, jsou v této věci aktivní. Mám za to, že čím více tomu tak bude, tím pro uvězněné lépe. (Vzpomeňme na zájem Západu v době studené války o uvězněné disidenty v zemích východního bloku. I kdyby to vedlo k propuštění jediného vězně svědomí, měl tento zájem a související tlak svůj smysl.)

Petr Jašek. Komentář není zapotřebí. (Zdroj: Web The Voice of the Martyrs)