Zprávy ze syrského bojiště jsou, jak jinak, rozporuplné, leč svébytné místo mezi nimi zaujímají informace o nasazení moderních ruských zbraňových systémů.

Naposledy například o raketometu Solncepjok, který dokáže na místě dopadu střel vyvolat totální destrukci, dosti podobnou účinkům atomové bomby. Jde totiž o takzvanou termobarickou zbraň. Raketa nejprve nad místem dopadu rozpráší speciální aerosol, který pronikne do zdí budov či opevnění i do lidských plic. Po kratičké chviličce následuje zážeh, jenž aerosol odpálí, přičemž účinek je opravdu devastující, neboť zahrnuje i mohutnou tlakovou vlnu.

Solncepjok znamená v ruštině místo, kam dopadají sluneční paprsky, výsluní, nicméně ruský raketomet způsobí efekt dopadu žhavého slunečního plazmatu.

Pro režim prezidenta Asada to patrně bude zdatný pomocník, avšak Rusko jeho nasazením sleduje i jiné cíle. Předně, válka vždy znamená vítanou příležitost vyzkoušet si nové zbraně v praxi, poněvadž skutečné bojové podmínky žádné cvičiště plně nenahradí. A poskytuje též možnost pochlubit se novým arzenálem před celým světem, neboli zahrozit na dálku všem reálným i potenciálním nepřátelům: „Pozor, když nás rozzlobíte, budeme zlí a sežehneme vás nějakým tím solncepjokem!“

Za demonstraci síly ve výše uvedeném smyslu lze pak považovat i vypuštění řízených střel z lodí ruské flotily operující v Kaspickém moři, které údajně počátkem října zasáhly cíle v Sýrii. Tedy na poměrně velkou vzdálenost a navíc z mořského plavidla, což už představuje jistý technický oříšek. Ne každý to umí. Ale teď už všichni vědí, že Putinova ruská armáda se vší pravděpodobností ano.

A i sama letka ruských strojů útočících v Sýrii na vybrané síle se kromě starších bitevníků Suchoj Su-25, které se osvědčily už za války v Afghánistánu, skládá i z moderních typů ruské produkce.

Rusko tak v Sýrii patrně opravdu provozuje též svéráznou módní přehlídku – chce světu, zejména Spojeným státům, přesvědčivě ukázat, že už není zemí, jež disponuje zastaralou vojenskou technikou z dob Sovětského svazu, ale že představuje mocnost sílící i díky schopnosti vyvíjet a vyrábět vyspělé zbraňové systémy.

Otázkou samozřejmě je, do jaké míry jsou jimi vybaveny řadové jednotky ruské armády, a nakolik se tudíž jedná o záležitost zatím spíše ukázkovou.

Vladimir Putin každopádně rozehrál dosti riskantní hru, neboť Rusku hrozí dlouhodobé zabřednutí v syrském konfliktu. Ani ty nejmodernější zbraně totiž netvoří záruku, že Rusko v takové pasti neuvízne, a poté mu příliš nepomohou, aby se z ní dostalo. Americká zkušenost z Iráku či právě ta sovětská z Afghánistánu o tom vypovídají více než výmluvně.

Snaha pohrozit světu moderními technologickými draky tak může snadno skončit i fiaskem, zvláště pokud ruská ekonomika není zrovna v dobré kondici.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus