POLSKO: Čekají novináře lustrace?
Známe vaše škraloupy
Oproti původnímu návrhu zákona se paragrafy podepsané loni prezidentem týkají nejen zaměstnanců médií veřejnoprávních, ale i soukromých.
Zatímco však novináři z veřejnoprávní televize nebo rádia dostanou za pozitivní lustrační osvědčení výpověď, budoucí angažmá jejich kolegů v soukromé sféře bude záležet na jejich šéfech. Proč se jich tedy lustrace týká? Podle politiků proto, aby se o jejich škraloupu z minulosti prostě "vědělo".
Mnozí to už teď kritizují. Agentury například citovaly Ewu Milewiczovou z renomovaného deníku Gazeta Wyborcza, která o lustraci podle svých slov nepožádá, protože za novináře nemluví policejní archívy, nýbrž jejich práce. Kritici také říkají, že současná politická elita si s novináři vyřizuje účty s cílem zkomplikovat jim život.
Seznam a blamáž
Novinářské lustrace však mají i dost zastánců. Ti tvrdí, že novináři ovlivňují politickou kulturu a společenskou atmosféru víc než kdokoliv jiný. A jestliže oni sami mají na ostatní ty nejpřísnější morální nároky, měla by veřejnost minimálně vědět, jak jsou na tom s morálkou oni sami.
Jenže je téměř osmnáct let let po pádu režimu taková informace vůbec relevantní? A co s novináři, kteří sice s bývalým režimem nespolupracovali, ale chovají se amorálně nyní? Faktem zůstává, že polskou veřejnost minulost stále zajímá a reportáže o novinářích, kteří si zadali s komunistickým režimem, patří k velmi sledovaným.
V Česku se zatím hon na estébáky novinářům spíše vyhýbá. Může to být tím, že v českých médiích byla po roce 1990 generační obměna velmi výrazná a většina redakcí začínala prakticky od nuly. Skoro všichni známější novináři začali profesní kariéru až po roce 1990.
Znalci polských poměrů tvrdí, že v tom se obě země liší. V Polsku byla kontinuita mnohem větší. Má to své výhody (v devadesátých letech nechyběla v polských médiích tak jako v Česku střední a starší generace novinářů), ale i nevýhody. Každopádně v Československu neměla žádný větší dopad dnes už pozapomenutá aféra z roku 1992, kdy federální kontrarozvědka (FBIS) nechala z vlastní iniciativy vypracovat seznam pozitivně lustrovaných členů Syndikátů novinářů. Údajně to bylo tak, že jistý ostravský novinář okopíroval v pražském sídle Syndikátu novinářů seznam členů a na konspirační schůzce ho předal tehdejšímu šéfovi FBIS Štefanu Bačinskému. Kontrarozvědčíci pak žurnalisty bez jejich vědomí prolustrovali a před volbami v roce 1992 seznam předala ústavním činitelům, konkrétně tehdejšímu premiérovi Petru Pithartovi. Nakonec z toho byla jen blamáž. Ukázalo se, že až na pár výjimek (například reportéra jistého týdeníku, který na zahraničních cestách doprovázel exprezidenta Havla) šlo o neznámá jména, většinou o novinářské důchodce. Tři nebo čtyři lidé ze seznamu byli dokonce mrtví.
Novináři tak v bývalém Československu byli vůbec první skupinou obyvatel, na kterou se lovci spolupracovníků a agentů StB zaměřili. Seznam pozitivně lustrovaných členů Syndikátu byl zveřejněn ještě v době "před Cibulkou".
Kdo je to novinář
Mělo by smysl lustrovat novináře ještě dnes? Pravděpodobně nikoliv. A to kvůli starému známému dilematu, kdo to vlastně je novinář. V českých zákonech totiž definice tohoto pojmu není. Problémy s tím koneckonců budou mít i Poláci. Budou muset lustrační potvrzení odevzdat i ti, kteří napíšou do novin jeden článek do roka? Nebo se bude tato povinnost týkat i čtenářů posílajících dopisy? A jak to bude v případě lidí publikujících na internetu?
Tak pravil Jefferson
Mimochodem, loni v červenci byl v Americe zatčen a uvězněn bloger Josh Wolf, a to proto, že soudu odmítl vydat videonahrávky, které pořídil na protiglobalizační demonstraci. Na své webové stránce tvrdí, že je nejdéle vězněným novinářem v americké historii. Odvolává se na první dodatek americké ústavy a na právo zatajit úřadům své zdroje. Zkrátka tvrdí, že je novinář.
Polští blogeři budou nejspíš tvrdit pravý opak. Pro tamní demokracii to není dobrá zpráva. Jak říkal americký prezident Thomase Jeffersona: "Měl-li bych si vybrat vládu bez novin, anebo noviny bez vlády, dal bych přednost tomu druhému."
HN, 8.3.2007
Autor je novinář
