V pondělí 16. února přinesl NP dva články. Obsah jednoho byl v naprostém rozporu s obsahem druhého. Nešlo jen připustit, že jde o dva různé názory, dva pohledy, které se někde dále mohou protnout. Ne. Šlo o dva opačné a nesmiřitelně odlišné pohledy. Ten první byl pohled z Oregonu, pan Obereigner je Američan českého původu, nicméně již 53 let žijící v USA, z jehož curriculla jasně vyplývá, že nemůže být ani podezírán ze sympatií k Marxovi (potažmo k marxismu či jeho neo-inkarnaci). Ten druhý pohled předestřel pan Bednář, bohužel jsem nedohledal jeho vazby na USA, takže nemohu usoudit, o jak věrný pohled jde. Pro chybějící zdroje jsem usoudil, že se jedná patrně spíše o projekci jeho světonázoru na pozadí současné Ameriky, než o cokoli autentického. O co opírám tento můj úsudek?

Mám v USA několik přátel z různých vrstev společnosti, kteří se vzájemně neznají a žijí na odlišných místech. Jeden z nich je v současnosti nezaměstnaný obchodní zástupce u Minnesoty, další je dvacetiletá studentka college, další je majitel prosperující (stále ještě) firmy, další je majitel již neprosperující firmy. Ani jeden z nich nesleduje QAnon. Ani jeden z nich se neangažuje v politice, všichni ale se zájmem sledují politické dění. Oba podnikatelé jsou voliči republikánů.

Co je ovšem podstatné, ani jeden z nich, ani vzdáleně, nesdílí pohled pana Bednáře, kdybych chtěl být jízlivý, napíši „Bednářů“. Všichni mají za to, že doba presidentství pana Trumpa byl jeden velký omyl, a všichni poměrně s důvěrou hledí na nastupující vládní sestavu. Ani jeden z nich nemá obavy o osud demokracie, národa, státu. Naopak, všichni se až vzácně shodují na obrysech obrázku, který zprostředkoval pan Obereigner.

Rád bych tímto spíše upozornil na postup, který volí nejeden autor zde na NP. Tím je použít jakékoli události či situace jako promítacího plátna svých názorů. Promítacího plátna, které je pečlivě nataženo přes fakta, jež můj názor podporují, a zcela pomíjí fakta, která jsou s ním v rozporu.