Už od raného dětství jsem obdivoval Ameriku. Měli jsme doma z USA mnoho zajímavých „stereo“ obrázků a stereoskopickou prohlížečku a to jen můj zájem znásobilo. Měli jsme i atlas Ameriky, tehdy 46 států, uměl jsem všechny vyjmenovat, včetně jejich hlavních měst.

V tu dobu byl čerstvě otevřen Golden Gate Bridge v San Francisku, v kterém jsem viděl technologický zázrak, tehdy nejdelší a nejmodernější most na světě. Z rozhovorů svých rodičů jsem zvěděl, že Československo může vděčit prezidentu Wilsonovi, po rozpadu Rakouska-Uherska, za vznik republiky. Tento vztah k Americe jen zesílil v době války, pro materiální pomoc Anglii a Sovětům, které USA podporovaly přes velké ztráty po celou dobu války, nesmírně jsem obdivoval úspěšnou invazi, sledoval postup vojsk, od jihu ze Sicílie, Itálie a Francie, pamatuji, jak rodiče oslavovali osvobození Říma a později Plzně atd. Po skončení války jsem obdivoval pomoc zničené Evropě, UNRRA, Marshallův plán, který Gottwald musel odmítnout, nezištnou pomoc při budování svobodného Německa, Berlínský most a mohl bych pokračovat.

Když jsem se rozhodl v roce 1968 odejít do exilu, můj cíl byly zcela samozřejmě Spojené státy. Už je to 52 roků a myslím, že jsem poznal pro mě zpočátku ne zcela známý, ale obdivuhodný politický systém, svobodný a nepopíratelně až ideálně demokratický. Prvních osm roků jsem měl možnost denně vidět tolik známou Sochu svobody, jež po mnohá desetiletí vítala imigranty slovy vtesanými do desky ve svých základech: Dej mi své unavené, své chudé, své schoulené masy toužící svobodně dýchat, pošli mi všechny své bezdomovce, bouří vyvrhnuté, pozvedla jsem pro ně pochodeň, osvětlujíc tu zlatou bránu.

Musím dnes s dávkou lítosti přiznat, že za to půlstoletí zde jsem poznal i stinnou stránku té téměř bezmezné svobody, tak úzkostlivě střežené ústavou a jí posilovanými a střeženými zákony země. Ano, Ústava je pro politiky USA jako Bible pro nábožensky věřící. Hodně lidí, a já patřím mezi ně, pocítili velké zklamání před čtyřmi roky, když byl zvolen prezidentem Donald Trump, který byl velmi dobře znám jako člověk, ke kterému není možné cítit nějaký dobrý vztah či důvěru, jaký by měl občan k takové důležité ústavní osobnosti mít. Všechny ty původní obavy se brzy potvrdily a bylo by toho hodně, o čem se rozepsat, což nechám historikům, kteří už vlastně vše mnohokrát zhodnotili v několika knihách, které už byly vydány a které budou určitě postupně vydávány. Já se zde omezím jen na vyvrcholení jeho avanturismu a pro zemi tolik škodlivého, mnohdy logice odporujícímu chování a jednání.

Ve volbách před čtyřmi roky zvítězil, i přes čtyřmilionový náskok jeho oponentky. Přesto mu ale prezident Obama, o kterém tvrdil, že je nelegitimním prezidentem, pogratuloval a pozval ho do Bílého domu, aby mu tak, jak se patří a jak je po staletí zvykem, předal „žezlo“. A jak to dopadlo v posledních volbách? Joe Biden vyhrál přesvědčivě a prokazatelně s náskokem osmi milionů hlasů, ale Trump prohlásil, vlastně už dlouho před volbami, že může prohrát jedině v případě, že budou volby zmanipulované, zfalšované. Toto tvrdí dodnes, řekl, že nikdy neuzná legitimitu prezidenta Bidena, a je samozřejmé, že mu nepogratuloval, do Bílého domu ho nepozval a vytratil se z něj jako „vítěz“.

Tuto nestoudnou lež hlásal v množství projevů ke svým zfanatizovaným souvěrcům, mezi kterými se soustřeďovali členové různých rasistických, antisemitských a nacistických organizací, a ve velké množství lží na Twitteru. Podal na 60 obvinění k různým soudům, které je samozřejmě odmítly, dokonce i „jeho“ Nejvyšší soud se odmítl těmi nesmyslnými žalobami vůbec zaobírat. I jím navržený hlavní soudce (nevím, jak tuto vládní pozici přeložit) jeho žádost k změně výsledků voleb odmítl s tím, že je to pitomost (jeho slova), a následně odstoupil z funkce.

Svými neustálými lživými provoláními, že volby byly „ukradeny“ a zfalšovány a neuváženými výzvami k boji proti těm zlodějským demokratům, přímou výzvou k pochodu na vládní budovu a výzvou „bijte se jako lvi, když se nebudete bít, ztratíte svoji vlast“ a dokonce že půjde s nimi, způsobil a vyprovokoval to, co se stalo 6. ledna s naléhavou výzvou, aby překazili vicepresidentovi poslední akt voleb, schválení výsledků hlasů tzv. volitelů. Vtrhli násilně do budovy, v potyčkách s policií zahynulo šest lidí včetně jednoho policisty, na 140 bylo zraněno, a to vše ve jménu prezidenta, vrchního velitele, tak jak to ti násilníci viděli a vnímali. Viceprezident, který vzorně plnil svoji poslední povinnost (proti vůli a nařízení prezidenta), musel sčítání přerušit a se všemi ostatními se ukrýt. Tito teroristé usilovali o život Pence a Pelosi, venku postavili dokonce i šibenici s oprátkou, křičeli, že je zabijí, a není pochyb, že by ve své rozvášněnosti, kdyby je bývali dostihli, rozsudek ve jménu Trumpa provedli.

Trump byl Sněmovnou dvakrát obžalován (impeached), což se v historii nikdy nestalo, a soud, který proběhl v senátu koncem minulého týdne, soud, kde žalobci přednesli na stovky důkazů o Trumpově vině, nakonec rozhodl tak, jak se dalo předpokládat, o jeho nevině. Jen 7 republikánů mělo odvahu přiznat pravdu a volit, jak přísahali na americkou ústavu, volit ne podle stranickosti, ale podle svého svědomí. Podle jasných důkazů a výpovědí bylo zřejmé, nad všechny pochybnosti, že bývalý prezident nese vinu na tom, co se 6. ledna přihodilo, teroristický, ničivý útok na vládní budovu. To také potvrdil v krátkém projevu po hlasování i vedoucí republikán McConnell, ve kterém obhajoval hlasování republikánů tím, že Trump už není prezidentem, ale zdůraznil, že není pochyb o tom, že události 6. ledna byly výsledkem Trumpových výzev a stále divočejších mýtů a konspiračních teorií.

Soud nebyl klasický, jako nad kriminálníkem, byl to soud čistě politický a účelem bylo, aby v případě viny již nikdy nemohl kandidovat či usilovat o jakoukoliv federální funkci. To by býval byl jediný „trest“. K odsouzení bylo potřeba 67 hlasů a republikáni, v obavách, že by jim to uškodilo ve volbách, hlasovali většinou proti. Zdá se, že kdyby hlasování bylo neveřejné, asi by to dopadlo jinak. Když se ve sněmovně hlasovalo o Trumpově obžalobě, pouze 11 republikánů hlasovalo pro. Nejznámější poslankyně, ze státu Wyoming, paní Liz Cheney, odvážně zdůvodnila svou volbu tím, že přísahala na Ústavu, že proto bude hlasovat podle svého svědomí, bez ohledu na stranictví. Dále řekla: „Rozsah, v jakém prezident Trump po měsíce vedoucí k 6. lednu šířil představu, že volby byly ukradeny, nebo že byly zmanipulované, byla lež a lidé to musí pochopit. Musíme se ujistit, že my, republikáni, jsme stranou pravdy, že upřímně vyjadřujeme, co se skutečně stalo, abychom měli šanci vyhrát v roce 2022 a získat Bílý dům zpět v roce 2024.“ Za tato odvážná a krásná slova byla republikánským výborem ve Wyomingu odsouzená jako zrádce.

Události posledních Trumpových dnů ukázaly velmi nepříjemnou skutečnost, jaký lidský „materiál“ infiltroval historickou stranu Lincolna, Eisenhowera, Reagana a dalších a vypadá to, že dá hodně úsilí pravých republikánů postupně se těchto pochybných individuí zbavit a od nich se očistit.

S nelibostí jsem četl několik příspěvků na stránkách Neviditelného psa, ve kterých se autoři uchýlili ke lžím a polopravdám, a nehodlám se s nimi pouštět do polemik, protože je mi jasné, že kdyby měli zájem dopídit se pravdy, či skutečnosti, určitě by tak učinili a nečekali na vyjádření nějakého obyčejného instalatéra z Oregonu

Na poslední fotce je jedna z těch „ozdob“ Trumpovy armády, republikánská poslankyně, která tvrdila, že požáry v Kalifornii založili Židé speciálními lasery z vesmíru, že útok letadlem na Pentagon v 9/11 se nikdy nestal, že Clintonová s dalšími prominentními demokraty provozují obchod s dětmi a pedofily, že masakr v Las Vegas, kde šílenec zastřelil 58 lidí, byl vymyšlen lidmi, kteří jsou proti zákonu na právo vlastnit střelné zbraně a jiné podobné, úžasné konspirativní teorie. Je to vše tak smutné a bolestivé a k tomu všemu číst v diskuzích zde v NP souhlas se zavražděním Pence či Pelosi, to je vrchol nestoudnosti.

Také jsem se zde dočetl, že Biden začíná s prováděním čistek, a autor si je dovolil srovnávat s komunistickými poúnorovými čistkami. Pamatuji se na ně velmi dobře, postihly statisíce poctivých lidí, mezi nimiž byl i můj tatínek, a dotkly se významně i mně. Nechápu, o jakých Bidenových čistkách psal, zmínil se jen o ultrapravicovém TV kanálu Fox News, který vypověděl smlouvu jednomu ze svých ultra fanatických hlasatelů, který je žalován firmou, která vyrobila volební přístroje, o částku jeden a půl miliardy. Takže tuto „čistku“ má na svědomí náš nový prezident? Jak absurdní!