„My se amerikanizujeme, ale nezapomeňte, že Amerika se zas čím dál tím víc poevropšťuje,“ říká prezident Tomáš Garrigue Masaryk Karlu Čapkovi a vystihuje tak podstatu transatlantické vazby. Ta platila a platí jak v dobrém, tak i ve zlém. A nyní ve zlém dost hrozivě.

USA se letos poevropšťují v tom nejhorším možném smyslu. Přejímají jakousi totalitní ideologii a jednají podle ní. Proto se tam nyní hlavní oficiální útok vede proti samotné existenci svobody slova, tedy základní podmínce možnosti všech ostatních svobod. To se v amerických dějinách zatím nikdy nestalo. Spojené státy se tak obracejí proti svým základům, proti ideálům svobody, z nichž se zrodily. Jen jimi se mohou udržet, tak jako každý stát. Porazila snad Amerika v Evropě nacismus a komunismus proto, aby v jejich totalitním duchu nadšeně zavrhla sebe sama? Osvobodila od nich Evropu, aby si dnes nakonec sama osvojila totalitní teror, jeho americké odpůrce v orwellovském duchu šmahem onálepkovala jako „domácí teroristy“ a svou vylepšenou neomarxistickou totalitní ideologii vnucovala coby zaručené zjevení socialistického pokroku zpět do Evropy, kde se ve dvacátém století totalitarismus zrodil? A nejen Evropě, ale celému světu? Svoboda slova, a proto všechny občanské svobody, jsou proto v globálním ohrožení. Nejen Čínou a Ruskem, kde se tomu nelze divit, ale světe, div se, nyní i samotnými Spojenými státy.

Co na to Evropa? Evropská unie, zamořená všem soustavně vnucovanou totalitní ideologií tzv. politické korektnosti, odstraňující svobodu slova, nynější americký oficiální obrat k ní nadšeně vítá. Ne tak všechny její členské státy. Zde je patrný zásadní rozdíl mezi značnou částí západní Evropy v čele s Německem, a postkomunistickou středovýchodní Evropou, kde je dlouholetá zkušenost s totalitní nadvládou komunistických diktatur naštěstí ještě stále dost živá. Ne, že by například v České republice chyběli pomatení vyznavači neomarxistické totality. Pohrobků mnoha nejrůznějších kolaborantů s komunistickou totalitní diktaturou je u nás celkem dost, jak to pěkně dokládá například současný pseudoakademický historický revizionismus a jeho nekriticky arogantní působení v institucích s akademickou pověstí. Sklon k ideologicky totalitnímu uvažování a jednání se rovněž ukazuje ve veřejnoprávních médiích na znemožňování kritiky značně nedemokratické podstaty Evropské unie a v poslední době i kroků nové americké administrativy prezidenta Bidena. Uvedené skutečnosti v dnešní Evropě závažným způsobem omezují svobodu slova.

To znamená, že nyní je euroamerické jádro demokratické civilizace napadeno zevnitř působícími organizovanými nositeli a sympatizanty totalitních neomarxistických ideologií. Že má tento fakt hrozivé globální důsledky, je evidentní. Agresivní diktátorské mocnosti jako Čína a Rusko si určitě mnou ruce, jak jim Západ sám od sebe připravuje totalitní půdu pro uskutečnění jejich dalekosáhlých imperiálních záměrů. Souběžná, z Číny vzešlá koronavirová pandemie, jež nevídaně a dlouhodobě ochromuje hlavně západní společnosti, a to zejména jejich způsob svobodného života, jim hraje do karet až příliš nápadně. Západ se tak v podstatě ocitl v nedemokratickém prostředí dekretovaného výjimečného stavu, omezujícím základní občanské svobody, a to na neurčitou dobu. Souhrnně řečeno, svoboda slova, svoboda shromažďování, svoboda demokratického rozhodování a jednání čelí závažnému ohrožení a překážkám. Ty ale nejsou nepřekonatelné.

Dnešní, tak jako předchozí totalitní hnutí a diktatury mají zřetelný globální cíl a záběr: světovládu. V dubnu 1917 se americký prezident Woodrow Wilson ve svém kongresovém projevu, obhajujícím nutnost vyhlásit válku demokratickou civilizaci ohrožujícímu Německu, jasně a zřetelně vyjádřil o globálním cíli demokracie: „Svět musí být učiněn bezpečným pro demokracii.“ Dnes proto neméně naléhavě platí: Demokraté všech zemí, spojte se a jednejte. Čas zatím nepracuje pro vás a to je třeba, tak jako v roce 1917, zásadně změnit. Bez tehdejší globální válečné změny bychom se nestali svobodným demokratickým státem. Bez nynějšího vyhlášení trvalé války dnešnímu totalitarismu, jeho ideologiím, hnutím a různorodým zastáncům nemá demokratická civilizace, tedy ani naše ohrožovaná demokracie, naději na přežití.

Autor je politický filosof