K čemu jsou dobré Panama Papers? Tak zní otázka, kterou nejde ve veřejné debatě přejít, zvláště v té tuzemské.

Obecně se soudí, že dokumenty z panamské kanceláře Mossack&Fonseca dodají cenné informace bojovníkům proti daňovým únikům a praní špinavých peněz. Jejich cena ovšem není v tom, že se zjistí metodika, jak se anonymizované peníze přelévají z konta jedné schránkové firmy na druhé. To už je dávno známo.

Podstatná jsou jména, ze kterých bude možné vytvořit obraz, jaké a jak velké skupiny obyvatelstva využívají poštovní schránky na exotických ostrovech, jestli jde výlučně o politické a ekonomické prominenty včetně globálních lídrů, jak se obecně předpokládá, anebo jestli si na ostrovech ukládají peníze také další lidé včetně majetnější části střední třídy.

V tomto ohledu se dá už dopředu říci, že Česko dopadlo v testu Mossack&Fonseca dobře, exotické adresy extrémně často nevyužíváme. Z celkem jedenácti milionů uniklých či ukradených dokumentů panamské kanceláře se nějakých Čechů týkala jen dvě procenta. Zachyceno bylo tři sta třicet tři českých subjektů, z toho nebyl ani jeden politik.

Určitě má cenu v zásadě sociologická informace, o jaké osoby šlo. Jestli převažovali kriminálníci, anebo jestli schránky zřizují víceméně slušní podnikatelé. Zatím víme jen to, že každý sedmý z českých subjektů byl cizinec, nejčastěji prý z Ruska.

Další cennou informací u celých Panama Papers by mohlo být zjištění, k čemu vlastně majitelé schránky využívali. Skutečně jejich pomocí prováděli zločiny včetně krácení daní, anebo jen využívali legální možnost k rychlému založení firmy, tajnému ukládání peněz a povolené daňové optimalizaci?

Takovou informaci můžeme dostat i o Češích a je zřejmé, že vzorek tří set lidí je už dost rozsáhlý, aby o chování Čechů v daňových rájích leccos napověděl.

Pro ty, kdo jsou tradičně podezíraví, se nabízí přirozený závěr, že Češi zřejmě nevyužívali k anonymizaci svého majetku, jeho odklánění a případných špinavých obchodů exotické lokality v Karibiku, ale jinou metodu. Dříve byly k dispozici akcie na doručitele a ještě dnes se nabízejí v obchodním zákoníku možnosti, které skrývají majitele firmy s menším rizikem než schránky v daňových rájích. To je opravdu možný závěr.

V tomto případě mohou být Panama Papers cenným podnětem k tomu, aby se konečně udělal pořádek v českých rejstřících, aby evidovaly majitele firem aspoň tak dobře jako v Panamě.

Existuje ovšem skepse jiného druhu. Její zastánci říkají: skutečně mělo smysl, aby se z Panama Papers stalo hlavním tématem veřejné debaty po celý minulý týden? V tom je samozřejmě slabost médií, která hledají senzační náměty, které se nemusí příliš zpracovávat a místo toho je stačí publikovat jen v několika výkřicích.

Když lékaři, zdravotní sestry a provozovatelé nemocnic varují před rozpadem zdravotní péče, asi jde o něco důležitějšího, než je čekání na 300 jmen majitelů tajných schránek v cizině – o zdravotnících se však příliš nemluvilo. V tomto směru ovšem nejde dělat nic jiného než pokrčit rameny a smířit se s převládající mediální praxí.